Sándor Wekerle

Sándor Wekerle
Narození	14. listopadu 1848 Mór
Úmrtí	26. srpna 1921 (ve věku 72 let) Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Alma mater	Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1870)
Povolání	ekonom, politik a právník
Politické strany	Constitution Party Liberální strana (Uhersko) Národní strana ústavy
Děti	Sándor Wekerle Jr.
Funkce	poslanec maďarského Národního shromáždění (1887–1896) Minister of Finance in Hungary (1889–1890) Minister of Trade (1892) premiér Maďarska (1892–1895) člen Sněmovny magnátů (1897–1906) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sándor Wekerle (14. listopadu 1848 Mór – 26. srpna 1921 Budapešť) byl maďarský politik. Ve třech obdobích zastával post premiéra Uherska (1892–1895, 1906–1910, 1917–1918). Dohromady stál v čele vlády 7 let a 48 dní. Ve svém prvním premiérském mandátu prosadil několik průlomových zákonů a opatření, zejména v církevní oblasti, ve dvou zbývajících mandátech byl spíše loutkou silnějších osobností kolem něj.^[1] Byl vnímán jako liberál, jako první premiér se pokoušel i o sociální politiku, zatvrzelý ale zůstal k dělnickému hnutí a národnostním menšinám (např. Velezrádný proces roku 1908).^[2] Byl prvním nešlechticem v premiérské funkci.^[3] Uherskou politiku silně ovlivnil i jako ministr financí (1889–1895, 1906–1910, 1917–1918). Byl představitelem Národní konstituční strany (Országos Alkotmánypárt).

Život

Narodil se v Móru v dunajsko-švábské rodině. Vystudoval práva na Budapešťské univerzitě. Roku 1872 získal doktorát, v roce 1877 se habilitoval ve finančním právu. Poté vstoupil do státní služby a pracoval na ministerstvu financí. Stále však pokračoval v akademické kariéře přednášením politické ekonomie na univerzitě. V roce 1886 byl zvolen do Poslanecké sněmovny, ve stejném roce se stal finančním státním tajemníkem a v roce 1889 vystřídal Kálmána Tiszu ve funkci ministra financí. Provedl konverzi státních půjček, zvýšil spotřební daně a podařilo se mu, poprvé v historii maďarského rozpočtu, vyhnout se deficitu. Připravil přechod na zlatý standard. V listopadu 1892 nahradil hraběte Gyulu Szapáryho ve funkci premiéra, i když si ponechal i portfolio financí. Navzdory silnému odporu katolíků a magnátů, v roce 1894 protlačil zákon o občanském sňatku. Prováděl liberální církevní politiku, zrušil nadřazenost katolické církve, dosáhl rozsáhlé odluky církve od státu a vymohl rovná práva pro Židy. Pokračující odpor klerikálů, včetně císaře Františka Josefa I., ho však 22. prosince 1894 donutil k rezignaci. Vystřídal jej Dezső Bánffy. 1. ledna 1897 byl jmenován prezidentem nově vytvořené správního soudu a na několik dalších let se držel stranou politiky, ačkoli z titulu své funkce byl automaticky členem sněmovny magnátů. Byl v té době také ředitelem Národního kasina v Budapešti, které pomáhal zakládat, jako jedno z opatření k ozdravění státních financí. 8. dubna 1906 byl znovu jmenován ministerským předsedou, přičemž zároveň převzal resort financí. Ke konci mandátu vedl i ministerstvo spravedlnosti. Dne 27. dubna 1909 rezignoval, ale vedl úřad až do 17. ledna 1910. Potřetí se vrátil k moci v roce 1917 a sloužil jako předseda vlády poslední rok první světové války. Založil novou Ústavní stranu 48, ale ve volbách toho roku s ní neuspěl. Vojenská porážka Rakouska-Uherska ho přiměla v říjnu 1918 rezignovat. V době komunistické Maďarské republiky rad byl držen jako rukojmí. V horthyovské éře do politiky nezasahoval.

Jeho syn Sándor Wekerle mladší (1878–1963) se stal ministrem financí v letech 1928–1931.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sándor Wekerle na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sándor Wekerle na Wikimedia Commons