Sídliště berlínské moderny

Sídliště berlínské moderny
	Světové dědictví UNESCO
	Hufeisensiedlung
Smluvní stát	Německo
Souřadnice	52°26′54″ s. š., 13°27′ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	1239 (anglicky)
Oblast	Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení	2008 (32. zasedání)

Sídliště berlínské moderny (The Great Spa Towns of Europe) jsou souborem šesti obytných komplexů, které byly postaveny v letech 1913 až 1934 a jsou vynikajícími příklady místní architektury z 20. let 20. století. Jsou výrazem politického, sociálního, kulturního a technického pokroku v Berlíně během Výmarské republiky. Rezidenční komplexy byly v roce 2008 prohlášeny za světové dědictví UNESCO.

Navržené známými osobnostmi německé moderny představují přelomový bod z hlediska architektury a urbanismu.^[1] Mezi architekty těchto projektů, kteří významně ovlivnili rozvoj rezidenční výstavby po celém světě, patří Bruno Taut, Martin Wagner a Walter Gropius. Jejich vliv na rozvoj sociálního bydlení je znatelný dodnes, jejich stavby udávaly trend sociálního bydlení v období po první světové válce, které se vyznačovalo bytovou nouzi. Bytové jednotky s kuchyní, koupelnami a balkony byly navrženy tak, aby byly příjemné, racionálně uspořádané a moderně vybavené. Díky kombinaci moderního designu a technických a estetických inovací jsou sídla výjimečnými příklady nového typu městské zástavby a architektury.

Přehled lokalit

Sídliště	Městská čtvrť	ID	Rozloha chráněné části města (ha)	Rozloha ochranného pásma (ha)
Gartenstadt Falkenberg	Treptow-Köpenick	1239-001	4,4	31,2
Siedlung Schillerpark	Mitte	1239-002	4,6	31,9
Großiedlung Britz	Neukölln	1239-003	37,1	73,1
Wohnstadt Carl Legien	Pankow	1239-004	8,4	25,5
Weiße Stadt	Reinickendorf	1239-005	14,3	50,1
Großiedlung Siemensstadt	Charlottenburg-Wilmersdorf	1239-006	19,3	46,7