Sína Lvová

Sína Lvová
Rodné jménoEufrosína Drahorádová
Narození28. ledna 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1976
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Sína Lvová, rozená Eufrosina Drahorádová, též Sína Drahorádová-Lvová nebo Soňa Drahorádová-Lvová; (28. ledna1897, Královské Vinohrady1976, Praha) byla česká prozaička, autorka románů, redaktorka a překladatelka z japonštiny.[1]

Život

Narodila se na Královských Vinohradech jako nemanželská dcera švadleny Kamily Marie Drahorádové (̈1872) a vyrostla v ženské domácnosti své matky a jejích mladších sester Vilemíny a Adolfíny.[2] Se středoškolským vzděláním nastoupila do advokátní kanceláře v Praze a provdala se za inženýra Lva. Ve 30. letech začala publikovat novinové články na ženská témata (například v Národních listech) a vydávat první sešitové publikace (příručka kuchařských receptů Saláty vyšla roku 1937).

Zajímaly ji však především exotické země Afriky a Dálného východu, které nikdy nenavštívila. Reálie pro své knihy studovala v češtině nebo němčině, inspiraci exotickými romány obvykle převedla do dobového romantismu a exotismu beletrie pro ženy nebo pohádek pro děti.

Dílo

Publikovala celou řadu dětských pohádek z českého i exotického prostředí (čínské, africké nebo indiánské pohádky).[3] Užívala přitom předlohy či odborné knihy přeložené z asijských jazyků do němčiny nebo do češtiny.

  • Neskromný mraveneček – výprava letadlem do srdce černého světadílu, 1941
  • Dcera dračího krále, 1941 (pohádka čínských dětí, německy)
  • Z pohádek českého lesa: příhody ježka, myšky, vlaštovky a můry, 1942
  • Jak králíček chytil slunce, 1941 (indiánská pohádka)

Překládala romány a poezii z japonského a čínského prostředí.

  • Kawoyo: román ze starého Japanu, 1943
  • Čínské básně
  • Čin Ping Mei, čili, Půvabné ženy: původní čínský lidový román z XII. století, 1943 (Milostná dobrodružství a rodinný život krásného mandarina Hsi Mena) – české zpracování německého překladu.

Zpracovávala cestopisné zápisky a cestovatelské deníky českého (rakouského) antropologa a misionáře P. Pavla Šebesty, které vycházely ve spoluautorství.[4]

  • Mezi trpaslíky a negry, 1940. (Život afrických Pygmejů)
  • Tajnosti afrického pralesa: Život a zvyky obyvatel afrického pralesa, kouzelnictví a pověry, tajné obřady a svazy, kanibalismus a víra v duchy zemřelých, 1948.
  • Mezi nejmenšími lidmi světa, 1959. (Výzkumy lidských trpasličích plemen v Asii a Africe)

Sbírka

Sbírala čínské a japonské uměleckořemeslné památky, mj. šperky a galanterii. Její pozůstalost včetně rukopisů je uložena v Náprstkově muzeu v Praze.[5]

Odkazy

Reference

Literatura

  • Heroldová, Helena: Dva světy, jež se nikdy nesejdou. Sína Drahorádová-Lvová. In: Po stopách krajanů ve starém Orientu. Soubor studií. Vydala Česká orientalistická společnost Praha 2009, s. 120-127.
  • Jandáček, Petr: Starý Orient v Praze. Sína Drahorádová-Lvová, In: Po stopách krajanů ve starém Orientu. Soubor studií. Vydala Česká orientalistická společnost Praha 2009, s. 134-143.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“