Síran zinečnatý

Síran zinečnatý
Obecné
Systematický názevSíran zinečnatý
Triviální názevbílá skalice
Ostatní názvybílý vitriol
Anglický názevZinc sulfate
Německý názevZinksulfat
Sumární vzorecZnSO4
Vzhledbílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7733-02-0
7446-19-7 (monohydrát)
13986-24-8 (hexahydrát)
7446-20-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-793-3
PubChem24424
ChEBI35176
UN kód3077
Číslo RTECSZH5260000
Vlastnosti
Molární hmotnost161,45 g/mol
179,47 g/mol (monohydrát)
269,55 g/mol (hexahydrát)
287,56 g/mol (heptahydrát)
Teplota rozkladu600 °C
Teplota dehydratace280 °C (- H2O, monohydrát)
70 °C (-5 H2O, hexahydrát)
280 °C (-7 H2O, heptahydrát)
Hustota3,546 g/cm³
3,195 g/cm³ (monohydrát)
2,053 g/cm³ (hexahydrát)
1,957 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomunDa= 1,658
nDb= 1,669
nDc= 1,770
heptahydrát
nDa= 1,456 8
nDb= 1,480 1
nDc= 1,484 5
Tvrdost2–2,5 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě41,5 g/100 g (0 °C)
47,5 g/100 g (10 °C)
54,1 g/100 g (20 °C)
58,0 g/100 g (25 °C)
62,1 g/100 g (30 °C)
70,4 g/100 g (40 °C)
74,8 g/100 g (60 °C)
67,2 g/100 g (80 °C)
60,5 g/100 g (100 °C)
monohydrát
91,60 g/100 g (50 °C)
87,84 g/100 g (60 °C)
75,81 g/100 gl (90 °C)
71,80 g/100 g (100 °C)
hexahydrát
215,45 g/100 g (38 °C)
221,78 g/100 g (40 °C)
255,80 g/100 g (48 °C)
heptahydrát
107,51 g/100 g (0 °C)
165,63 g/100 g (20 °C)
341,8 g/100 g (50 °C)
390,1 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
0,485 g/100 g (15 °C)
0,408 g/100 g (35 °C)
ethanol
0,038 g/100 g (15 °C)
0,029 g/100 g (35 °C)
glycerol
Relativní permitivita εr6,20
Měrná magnetická susceptibilita−4,046×10−6 cm3g−1
−6,26×10−6 cm3g−1(heptahydrát)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná
jednoklonná (monohydrát)
jednoklonná (hexahydrát)
kosočtverečná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížkya= 858,8 pm
b= 674 pm
c= 477 pm
hexahydrát
a= 995 pm
b= 705 pm
c= 240 pm
β=98°12´
heptahydrát
a= 1 178 pm
b= 1 205 pm
c= 682,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−982,8 kJ/mol
−1 304,5 kJ/mol (monohydrát)
−2 777,5 kJ/mol (hexahydrát)
−3 077,8 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−497,6 J/g
62,3 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S°119,7 J K−1 mol−1
138,5 J K−1 mol−1 (monohydrát)
363,6 J K−1 mol−1 (hexahydrát)
388,7 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−874,4 kJ/mol
−1 132,1 kJ/mol (monohydrát)
−2 324,8 kJ/mol (hexahydrát)
−2 563,1 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp0,614 J K−1 g−1
1,327 J K−1 g−1 (hexahydrát)
1,333 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR22, R41, R50/53
S-věty(S2), S22, S26, S39, S46, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran zinečnatý ZnSO4 je chemická sloučenina, která krystaluje ze svých roztoků nejčastěji jako heptahydrát (ZnSO4·7 H2O), který je znám také pod triviálním názvem bílá skalice, dříve i jako bílý vitriol. Je to bezbarvá krystalická látka, která na vzduchu zvětrává – ztrácí vodu. V přírodě se nachází v podobě anhydridu jako minerál zinkosit a heptahydrátu jako minerál goslarit.

Výroba

Síran zinečnatý se připravuje rozpouštěním zinku Zn, oxidu zinečnatého ZnO nebo hydroxidu zinečnatého Zn(OH)2 ve zředěné kyselině sírové (viz rovnice níže). Z roztoku ZnSO4 poté krystalizuje jako heptahydrát.

Použití

Tato látka je technicky nejdůležitější vyráběná zinečnatá sůl.

Slouží jako:

  • konzervační činidlo k impregnaci dřeva
  • součást barviv pro potisk tkanin
  • součást elektrolytu pro galvanické pokovování
  • výchozí látka pro výrobu dalších zinečnatých sloučenin
  • látka k výrobě litoponu (bílý pigment)
  • bezvodý ZnSO4 se přidává do zvířecích krmiv k doplnění zinku

Velmi zředěného vodného roztoku této soli se využívá jako emetika, adstringentního (stahující) a dezinfekčního prostředku (např. v očním lékařství).

Reference

  1. a b Zinc sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Média použitá na této stránce