Sirius

Sirius
Poloha Siria v souhvězdí Velkého psa
Poloha Siria v souhvězdí Velkého psa
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíVelký pes (Canis Major)
Rektascenze6h45m8,90s
Deklinace−16° 42′ 58.017″
Paralaxa0,37921"
Vzdálenost8,60±0,04 ly
(2,64±0,01 pc)
Sirius A
Zdánlivá hvězdná velikost−1,46
Barevný index (U-B)−0,05
Barevný index (B-V)+0,00
Sirius B
Zdánlivá hvězdná velikost8,44
Barevný index (U-B)−0,05
Barevný index (B-V)+0,00
Fyzikální charakteristiky
Sirius A
Spektrální typA1Vm
Hmotnost2,02 M☉
Poloměr1,711 R☉
Zářivý výkon (V)25,4 L☉
Povrchová teplota9 940 K
Stáří225–250 mil. let
Rychlost rotace16 km/s
Sirius B
Spektrální typDA2
Hmotnost0,976 M☉
Poloměr0,0084 ± 3% R☉
Zářivý výkon (V)0,0056 L☉
Povrchová teplota25 200 K
Systém
Primární hvězdaSirius A
PrůvodceSirius B
Doba oběhu50,090 ± 0,055 roku
Velká poloosa7,50 ± 0,04"
Excentricita dráhy0,5923 ± 0,0019
Sklon dráhy136,53 ± 0,43°
Délka vzestupného uzlu44,57 ± 0,4°
Argument šířky pericentra147,27 ± 0,54°
Označení
Henry Draper CatalogueHD 48915
Bonner DurchmusterungBD −16°1591
Glieseho katalogGl 244 A/B
Bayerovo označeníα CMa
Flamsteedovo označení9 CMa
SynonymaPsí hvězda, Aschere, Canicula, Al Shira, Sothis, Alhabor, α Canis Majoris, Mrgavyadha, Lubdhaka, Tenrōsei
Databáze
SIMBADdata
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Sirius (α Canis Majoris, Alfa Canis Majoris, α CMa, Alfa CMa) je tradiční jméno nejjasnější hvězdy v souhvězdí Velkého psa. Alfa Canis Majoris je ve skutečnosti dvojhvězda, její složky jsou označeny α CMa A (Sirius A) a α CMa B (Sirius B). Sirius je také nejjasnější hvězda na noční obloze a proto má z historických důvodů mnoho tradičních jmen, např. Psí hvězda, Aschere nebo Canicula. Velký pes představoval původně egyptského boha Anupa se šakalí hlavou. Sirius je nejjižnější hvězda zimního šestiúhelníku.

Popis

Umělecká představa dvojhvězdy Sirius; Sirius A je ta větší z nich.

Jméno Sirius pochází z řeckého slova seírios, což znamená blikotající, jiskřící. Toto jméno dostala hvězda od Řeků pro svoji blikotavou záři. To je způsobeno tím, že se Sirius nachází blízko obzoru. Neklid vzduchu proto způsobuje jeho scintilaci, zvláště za mrazivých nocí[1].

Sirius je pozorovatelný z každého obydleného místa na Zemi a má hvězdnou velikost −1,46m. Jeho vzdálenost je jen 8,6 světelných let. Je jednou z nejbližších hvězd (po dvou složkách trojhvězdy Alfa Centauri třetí nejbližší hvězda viditelná pouhým okem a nejbližší viditelná ve střední Evropě) a má velký vlastní pohyb o rychlosti 1,3 vteřin ročně. Sirius patří mimo jiné k proudu hvězd Velké medvědice. Pohybuje se totiž stejným směrem jako ony, což naznačuje jejich společný původ.

Sirius je hvězda hlavní posloupnosti o spektrální třídě A0 nebo A1 a třídě svítivosti Vm. Jeho hmotnost je 2krát větší než hmotnost Slunce, jeho průměr je 1,7krát větší a jeho svítivost je 26krát větší. Jeho povrchová teplota je zhruba 10 000 kelvinů, což je příčina jeho velké jasnosti.

Sirius je dvojhvězda. I když jeho odchylka od přímočarého pohybu byla známa již dříve, byl jeho průvodce objeven kvůli velkému rozdílu ve svítivosti a malé úhlové vzdálenosti maximálně 11,4 vteřin až roku 1862 Alvenem Grahemem Clarkem. Oproti své jasnější hvězdě Siriu A má průvodce Sirius B jen hvězdnou velikost 8,5m a je bílým trpaslíkem. Toto bylo objeveno až roku 1923, kdy se ukázalo, že ačkoli Sirius B je stejně těžký jako Slunce a má povrchovou teplotu 25 000 K, musí mít při své velké hmotnosti malé rozměry. Sirius B má 0,94 hmotnosti Slunce, je ale menší než Země [2]. Byl to první bílý trpaslík, který byl objeven, a obíhá Sirius A jednou za necelých 50 let. Malá poloosa oběžné dráhy činí 4 miliardy km, ale excentricita oběžné dráhy je při 0,58 velice vysoká.

Existují teorie, že Sirius má další průvodce, ale nebyly dosud žádní objeveni.[3][4][5][6]

V kultuře

Sopdet (řecky Sóthis), egyptská personifikace Siria


V náboženství

Sirius je posvátný v mnoha tradičních afrických náboženstvích.[11] V náboženství malijských Dogonů má zcela výjimečné místo, neboť Dogoni věří, že ze Siria sestoupila na svět božstva Nommo a Nummo, prapředci Dogonů.[12]

Sirius je dále posvátný pro senegalské Serery, kteří jej mají přímo ve svém nejdůležitějším náboženském symbolu – pěticípé hvězdě zvané Yoonir.[13] Důležité místo má Sirius i v dalších afrických náboženstvích a kulturách.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kleczek, Josip; Naše souhvězdí; Albatros; Praha 2000; ISBN 80-00-00853-X; s. 278
  2. ↑ https://hubblesite.org/contents/media/images/2005/36/1820-Image.html?news=true
  3. ↑ VIGAN, A.; GRY, C.; SALTER, G.; MESA, D.; HOMEIER, D.; MOUTOU, C.; ALLARD, F. High-contrast imaging of Sirius A with VLT/SPHERE: looking for giant planets down to one astronomical unit. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2015, s. 129–143. DOI 10.1093/mnras/stv1928. S2CID 119260068. Bibcode 2015MNRAS.454..129V. arXiv 1509.00015. 
  4. ↑ LUCAS, Miles; BOTTOM, Michael; RUANE, Garreth; RAGLAND, Sam. An imaging search for post-main-sequence planets of Sirius B. The Astronomical Journal. 2022, s. 81. DOI 10.3847/1538-3881/ac4032. S2CID 245117921. Bibcode 2022AJ....163...81L. arXiv 2112.05234. 
  5. ↑ ANDREW, le Page. New Hubble observations of the Sirius system. drewexmachina.com. 6 April 2017. Dostupné online [cit. 2024-10-15]. 
  6. ↑ BOND, Howard E.; SCHAEFER, Gail H.; GILLILAND, Ronald L.; HOLBERG, Jay B.; MASON, Brian D.; LINDENBLAD, Irving W.; SEITZ-MCLEESE, Miranda. The Sirius system and its astrophysical puzzles: Hubble Space Telescope and ground-based astrometry. The Astrophysical Journal. 2017, s. 70. DOI 10.3847/1538-4357/aa6af8. S2CID 51839102. Bibcode 2017ApJ...840...70B. arXiv 1703.10625. 
  7. ↑ ASIMOV, Isaac. Robohistorie II. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-478-0. Kapitola Riziko, s. 188. 
  8. ↑ Carter, Forrest. Škola Malého Stromu. KALICH, Praha 2000. ISBN 80-7017-433-1
  9. ↑ http://chrz.wz.cz/?stranka=1988#159
  10. ↑ https://www.csfd.cz/film/195926-deti-ze-siria/
  11. ↑ HAVELKA, Ondřej. Méně známá africká náboženství 1/4: západní Afrika [online]. Dingir, 2022-06-03 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ HAVELKA, Ondřej. Dogonské náboženství: Fakta versus fantazie a problematika výzkumu. Nový Orient. 2023, roč. 76, čís. 2, s. 33–41. 
  13. ↑ HAVELKA, Ondřej. Fat Roog – sererské náboženství v západoafrickém Senegalu [online]. Dingir, 2023-08-07 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ VILLALÓN, Leonardo A. Islamic Society and State Power in Senegal: Disciples and Citizens in Fatick. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. S. 71–74. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sirius A and B artwork.jpg
This picture is an artist's impression showing how the binary star system of Sirius A and its diminutive blue companion, Sirius B, might appear to an interstellar visitor. The large, bluish-white star Sirius A dominates the scene, while Sirius B is the small but very hot and blue white-dwarf star on the right. The two stars revolve around each other every 50 years. White dwarfs are the leftover remnants of stars similar to our Sun. The Sirius system, only 8.6 light-years from Earth, is the fifth closest stellar system known. Sirius B is faint because of its tiny size. Its diameter is only 7,500 miles (about 12 thousand kilometres), slightly smaller than the size of our Earth. The Sirius system is so close to Earth that most of the familiar constellations would have nearly the same appearance as in our own sky. In this rendition, we see in the background the three bright stars that make up the Summer Triangle: Altair, Deneb, and Vega. Altair is the white dot above Sirius A; Deneb is the dot to the upper right; and Vega lies below Sirius B. But there is one unfamiliar addition to the constellations: our own Sun is the second-magnitude star, shown as a small dot just below and to the right of Sirius A.
Sopdet.svg
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
Sopdet, the ancient Egyptian personification of the star Sirius.