Sítina

Jak číst taxoboxSítina
alternativní popis obrázku chybí
Sítina článkovaná (Juncus articulatus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďsítinovité (Juncaceae)
Rodsítina (Juncus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sítina (Juncus) je parafyletický rod jednoděložných rostlin z čeledi sítinovitých. Rozšířen je téměř kosmopolitně a je tvořen asi 300 druhy[1], z nich 22 roste v České republice[2].

Výskyt

Vyskytují se nejvíce v mírném podnebném pásmu, mnohem vzácnější jsou v tropech. Hlavním centrem rozmanitosti druhů jsou západní oblasti Severní Ameriky, Středomoří, Čínsko-himálajská oblast, Dálný východ, Jižní Afrika a Austrálie.

Jsou to vlhkomilné rostliny rostoucí nejčastěji v mokřadech, na vlhkých pastvinách a březích vodních toků či nádrží. Některé za příhodných podmínek velmi rychle zarůstají své okolí, v České republice je např. naturalizovaný neofyt sítina tenká považována za invazní druh.[3][4][5]

Popis

Sítiny jsou jednoleté nebo vytrvalé, lysé byliny, rostou obvykle v trsech a svými úzkými listy a tenkými, rýhovanými stonky se podobají travám. Vyrůstají z kořene nebo plazivého oddenku, jehož rozrůstáním se též rozšiřují. Listy s úzkými a plochými čepelemi rostou z otevřených pochev, u některých druhů jsou jen listy bazální.

Na vrcholu lodyhy je terminální květenství, jeho listen ale roste směrem vzhůru a vrcholíkové, latnaté nebo hroznovité květenství přerůstá. Květy jsou převážně oboupohlavné a často jsou seskupovány do hustých klubek nebo kruželů. Květ má nejčastěji šest blanitých okvětních lístků ve dvou přeslenech, tři až šest tyčinek v jednom nebo dvou kruzích. Přisedlý tříplodolistový semeník je jedno neb třídílný a mívá čnělku s trojitou bliznou. Ve květech nejsou nektaria a bývají opylovány větrem, některé květy se samosprašují i bez otevření.[3][4][5][6]

Rozmnožování

Plod je vejčitá, jednodílná, nebo na tři díly podélně rozdělená, pukající tobolka. Obsahuje 20 až 120 elipsoidních semen hnědé barvy, která po namočení sliz]ovatí. Jsou roznášena větrem nebo odplavována vodou a protože jsou po navlhnutí lepkavá, i přilnutím k peří nebo srsti živočichů. Do blízkého okolí se šíří i prostým rozrůstáním trsů a odnožováním. Poměrně jednoduše je lze množit i jarním rozdělováním trsů.[3][5][7]

Význam

Ekonomický význam sítin není v současnosti velký. Jen řídce se lodyhy druhů Juncus acutus a Juncus rigidus používají k výrobě papíru, Juncus alpinus a Juncus roemerianus zase pro výrobu celulózy. U rukodělných výrobků se sítiny používalo pro vyplétaní sedáků židli a lavic i pro zhotovování rohoží.

Sítiny bývají vysazovány do ozdobných zahrad k jezírkům jako součást záhonů vlhkomilných rostlin, kterým nevadí kolísání vodní hladiny. Pokud rostou na sečených nebo spásaných loukách znehodnocují píci. Některé druhy, jako sítina žabí, jsou přímo považované za plevel.[5][7]

Taxonomie

V české přírodě rostou tyto druhy sítiny:

  • sítina alpská (Juncus alpinoarticulatus Chaix)
  • sítina cibulkatá (Juncus bulbosus L.)
  • sítina článkovaná (Juncus articulatus L.)
  • sítina drobounká (Juncus minutulus (Albert et Jahand.) Prain)
  • sítina Gerardova (Juncus gerardii Loisel.)
  • sítina klubkatá (Juncus conglomeratus L.)
  • sítina kostrbatá (Juncus squarrosus L.)
  • sítina kulatoplodá (Juncus sphaerocarpus Nees)
  • sítina mečolistá (Juncus ensifolius Wikstr.)
  • sítina niťovitá (Juncus filiformis L.)
  • sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus Hoffm.)
  • sítina rozkladitá (Juncus effusus L.)
  • sítina rybniční (Juncus tenageia L. f.)
  • sítina sivá (Juncus inflexus L.)
  • sítina slanomilná (Juncus ranarius Songeon et E. P. Perrier)
  • sítina slatinná (Juncus subnodulosus Schrank)
  • sítina smáčknutá (Juncus compressus Jacq.)
  • sítina strboulkatá (Juncus capitatus Weigel)
  • sítina tenká (Juncus tenuis Willd.)
  • sítina tmavá (Juncus atratus Krock.)
  • sítina trojklaná (Juncus trifidus L.)
  • sítina žabí (Juncus bufonius L.)

Dále se vyskytují i hybridy:

  • Juncus ×brueggeri Domin (J. conglomeratus × J. effusus)
  • Juncus ×buchenaui Dörfl. (J. alpinoarticulatus × J. articulatus)
  • Juncus ×diffusus Hoppe (J. effusus × J. inflexus)
  • Juncus ×montserratensis Marcet (J. acutiflorus × J. articulatus)
  • Juncus ×ruhmeri Asch. et Graeb. (J. conglomeratus × J. inflexus).[2]

Reference

  1. ↑ STEVENS, Peter F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Juncaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.2015 [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 17.05.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. ↑ a b c KIRSCHNER, Jan. Species Plantarum Flora of the World, Part 7: Juncus [online]. Australian Biological Resources Study, Canberra, AU, rev. 2002 [cit. 2016-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 
  4. ↑ a b BROOKS, Ralph E.; CLEMANTS, Steven E. Flora of North America: Juncus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d COLEMAN, H. R. FloraBase the Western Australian Flora: Juncus [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ WU, Guofang; CLEMANTS, Steven E. Flora of China: Juncus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Juncus [online]. Hoffman Nursery, Inc., Rougemont, NC, USA [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

]

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Juncus articulatus spirre.jpeg
Autor: Kristian Peters -- Fabelfroh 06:11, 10 July 2006 (UTC), Licence: CC BY-SA 3.0
Glieder-Binse Juncus articulatus, Warnow-Wiesen bei Rostock