Süe Su-su

Süe Su-su
Narození1564
Su-čou
Úmrtí1650 (ve věku 85–86 let)
Chang-čou
Povolánímalířka a básnířka
Nábož. vyznáníbuddhismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Süe Su-su je čínské jméno, v němž Süe je příjmení.

Süe Su-su (čínsky pchin-jinem Xuē Sùsù, znaky 薛素素; kolem 1564 – kolem 1650) byla čínská kurtizána, počítaná mezi „osm velkých mingských kurtizán“ pozdněmingského období, za vlády císařů Wan-liho a Čchung-čena. Vynikala v malířství, zejména figurální malbě, a básnictví, byla obdivována pro svou dovednost v jízdě a střelbě. Žila na východě Číny, v Če-ťiangu a Ťiang-su. Po kariéře slavné kurtizány se několikrát vdala, manželství však nikdy nevydržela dlouho. V závěru svého dlouhého života se obrátila k buddhismu.

Život

Süe Su-su se narodila v Su-čou nebo Ťia-singu, už soudobé zdroje se v tom rozcházejí.[1] Podle historika Čchien Čchien-iho část dětství strávila v Pekingu.[2] Jako kurtizána žila v 80. letech 16. století v obvodu Čchin-chuaj v Nankingu,[3] kde v prostředí kurtizán a literátů a úředníků je navštěvujících získala postavení slavné celebrity.[1][4] Z pozice slavné kurtizány si mohla dovolit vybíravost, jejím nárokům na partnera vyhověli pouze vzdělaní a učení literáti, nedávala svou přízeň za pouhé peníze, takže její obdivovatelé mohli utratit tisíce liangů (desítky kg) stříbra aniž by z toho měli nějaký užitek.[4]

V 90. letech 16. století se vrátila do Pekingu, kde její večírky a literární setkání, stejně jako lukostřelecké soutěže, ještě zvýšily její slávu.[5] Sama o sobě mluvila jako o „potulném rytíři“ (jou-sia),[1][6] říkala si podle slavné válečnice minulosti;[2] a vybrala si přezdívku Wu-lang (五郎, doslova „pátý družiník“).[5] „Potulná rytíř(ka)“ ji říkali i bibliofil Chu Jing-lin a Fan Jü-lin, tajemník na ministerstvu vojenství.[5] Zjevně měla ráda vojenství a využívala svého postavení k ovlivňování vojenských záležitostí, například při jedné příležitosti opustila svého milence Jüan Pao-teho, když odmítl financovat výpravu proti Japoncům v Koreji.[1][2]

Někdy po roce 1605 ukončila svou kariéru kurtizány a vdala se za spisovatele a úředníka Šen Te-fua.[5] Byla vdaná několikrát, přičemž manželství se uzavírala z její iniciativy,[7] ale žádný svazek nevydržel delší dobu. Kromě Šen Te-fua se vdala také za generála Li Chua-lunga, uměleckého kritika Li Ž’-chua a později jistého obchodníka ze Su-čou.[5] Přestože chtěla děti, nikdy žádné neměla.[8]

Ke konci života konvertovala k buddhismu a žila v ústraní.[4][1] Dokonce i ve svých osmdesátinách, již po zániku mingského státu, však byla stále literárně aktivní, ve svém domě u Západního jezera bavila umělkyně jako Chuang Jüan-ťie a I Lin.[4][5] Se svou buddhistickou přítelkyní Jang Ťiang-c’ (sestrou kolegyně-kurtizány Liou Žu-š’) se vydala na poutě na posvátné hory, jako Lu-šan a E-mej-šan.[9] Datum její smrti je nejisté, některé zdroje naznačují, že mohla žít ještě v 50. letech 17. století, zatímco jiné kladou její smrt do konce 30. nebo začátku 40. let. Čchien Čchien-i o ní jako o již mrtvé mluví v práci vydané roku 1652, takže musela zemřít někdy před tímto datem.[5]

Umění

Süe Su-su: Lan ču sung mej tchu („Orchidej, bambus, borovice a švestka“)

Uznávaná malířka už v mládí,[4] se proslavila svým uměleckým talentem. Její práce byly srovnávány s díly Čchen Čchuna.[10] jedna z jejích maleb byla považována za „nejuznávanější dílo svého druhu v celém mingském období“,[2] a soudobí kritici oceňovali její „mistrovskou techniku“.[2] Chu Jing-lin ji měl za vynikající malířku, které se stěží někdo vyrovná[1] a prohlašoval, že „v malbě bambusu a orchidejí překonává kohokoliv“.[4] Obdivoval ji i slavný malíř a kritik Tung Čchi-čchang;[4] který soudil, že „žádná [z jejích maleb] nepostrádá úmysl a ducha, blížícího se k božskému“.[1] Ačkoliv malovala obvyklé žánry, krajiny, květiny (zvláště orchideje), je známá především svými figurálními obrazy, což byl – ve srovnání s tvorbou jiných kurtizán – neobvyklé.[4] Její práce vlastní řada muzeí v Číně, ale i Honolulu Museum of Art a San Francisco Asian Art Museum.[11]

Süe pravidelně doplňovala své malby vlastními básněmi a publikovala dva svazky prózy a poezie, z nichž se jeden zachoval. Chua suo š’ (花瑣事) je sbírka krátkých esejů a anekdot o různých květinách, zatímco ztracená Nan jou cchao (南游草) zřejmě obsahovala výběr jejích básní týkajících se jejího života kurtizány. Řadu z nich převzaly různé pozdě mingské a raně čchingské antologie.[5] Podle Chu Jing-lina „její poezie, třebaže postrádající volnost, ukazuje talent vzácný mezi ženami“.[1] Süe si často vyměňovala básně a obrazy se svými klienty, za jejich umělecká díla.[1]

Přestože vynikala v poezii, malbě a vyšívání, dovedností, kterou se odlišila od ostatních kurtizán a vytvořila kolem ní kult celebrity, byl její talent pro lukostřelbu. Její zvládnutí tradičně mužského umění jí dělalo zvláště přitažlivou pro tehdejší literáty.[5][9] Provozovala ji v Pekingu jako dítě,[4] a rozvíjela své dovednosti během pobytu ve společnosti důstojníků v odlehlých regionech Číny. Jezdci místních kmenů tam byli ohromeni její střelbou, čímž se stala místní celebritou.[2] Později veřejně předváděla své dovednosti v Chang-čou, za velkého zájmu publika.[4][2]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i CHANG, Kang-i Sun; SAUSSY, Haun; KWONG, Charles Yim-tze. Women writers of traditional China: an anthology of poetry and criticism. [s.l.]: Stanford University Press, 1999. ISBN 978-0-8047-3231-4. S. 227–228. 
  2. ↑ a b c d e f g CASS, Victoria B. Dangerous women: warriors, grannies, and geishas of the Ming. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8476-9395-5. S. 39. 
  3. ↑ BERG, Daria. Women and the Literary World in Early Modern China, 1580-1700. [s.l.]: Routledge ISBN 978-1-136-29021-3. S. 33–. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j BERG, Daria. Amazon, Artist, and Adventurer: A Courtesan in Late Imperial China. In: HAMMOND, Kenneth James; STAPLETON, Kristin Eileen. The human tradition in modern China. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2008. ISBN 978-0-7425-5466-5. S. 19–30.
  5. ↑ a b c d e f g h i BERG, Daria. Cultural Discourse on Xue Susu, A Courtesan in Late Ming China. International periodikum of Asian Studies. 2009, roč. 6, čís. 2, s. 171–200. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. Dostupné také na: [1]. DOI 10.1017/S1479591409000205.  Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine.
  6. ↑ GREEN, Alexandra. Rethinking Visual Narratives from Asia: Intercultural and Comparative Perspectives. [s.l.]: Hong Kong University Press, 2013. ISBN 978-988-8139-10-1. S. 66. 
  7. ↑ FOXHALL, Lin; NEHER, Gabriele. Gender and the City before Modernity. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2012. ISBN 978-1-118-23444-0. S. 151–152. 
  8. ↑ BARNHART, Richard M.; XIN, Yang. Three Thousand pages of Chinese Painting. [s.l.]: Yale University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-300-09447-3. S. 248. 
  9. ↑ a b WETZEL, J. Hidden Connections: Courtesans in the Art World of the Ming Dynasty. Women's Studies. 2002, roč. 31, čís. 5, s. 645–669. DOI 10.1080/00497870214051. 
  10. ↑ Flowers, 1615 [online]. Asian Art Museum of San Francisco [cit. 2013-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-11. 
  11. ↑ TIERNEY, Helen. Women's Studies Encyclopedia: A-F. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 1999. ISBN 978-0-313-31071-3. S. 242. 

Literatura

  • ROBINSON, James. Views from Jade Terrace: Chinese Women Artists 1300-1912. New York: Indianapolis Museum of Art and Rizzoli, 1988. S. 82–88. 

Média použitá na této stránce

Xuesusu.tiff
Beautiful woman in plain lines, Xue Susu, 1598
Orchid, Bamboo, Pine and Plum.jpg
Lan Zhu Song Mei Tu (Orchid, Bamboo, Pine and Plum) by Xue Susu c. 1564-c. 1650, Ink on paper 29x417.5 cm