Sýpka

Budova barokní biskupské sýpky v Kroměříži postavená podle plánu G. P. Tencally (dokončena 1711) v někdejší předměstské osadě Novosady - dnes třída gen. Svobody

Sýpka nebo špýchar (z něm. Speicher, česky též špejchar, špejchárek) je stavba, která je určená k uskladňování zrní, tedy sklizeného a vymláceného obilí.

Stavby

Špýchary byly budovány jako přízemní, zvýšené, jedno- či vícepatrové věže, které byly často opatřeny pavlačí, přístupnou po schodech zevnitř nebo z vnější strany. Do vyšších podlaží se ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Sloužily však i k úschově jiných produktů (např. uskladňování ovoce), nářadí, odložených předmětů, v létě i k přespávání. Stávaly mimo obydlí tak, aby byly dobře viditelné z domu a zejména, aby byly bezpečné před ohněm. Později byly připojovány k zadní části obytného traktu či tvořily součást průčelí usedlosti. Stavební zvláštností je usazení špýcharu nad vjezdovou branou (Opavsko, Českomoravská vysočina). Budova, kde špýchar byl připojen přímo k síni, je označována jako špýcharový dům.

Zpočátku byly roubené, celá konstrukce byla opatřena 5–8 cm vrstvou mazaniny s izolační schopností. Takové špýchary se slaměnými či šindelovými střechami stávaly v jihozápadních Čechách, Slezsku, severním a východním Slovensku, západním Maďarsku. Obloukovité klenutí stropu bylo později nahrazeno rovnými stropy a pevně usazenou střechou. Dřevo nahradily hliněné nepálené či pálené cihly a kámen. V severozápadních Čechách se objevovaly špýchary hrázděné. Nejstarší objekty pocházejí ze 16. století (Soběnice u Litoměřic, Čížov u Jihlavy), zděné ze 16. století se dochovaly v Písečném nad Dyjí.

V sýpce bylo zrní uskladněno v přibližně 1 m vysoké vrstvě na podlahách. Sýpka byla jednou z nejdůležitějších staveb rozsáhlejších hospodářství. V dobách, kdy množství zemědělské produkce vyjadřovalo bohatství, byly budovány sýpky jako honosné stavby, které tvoří dodnes dominantu mnoha obcí.

Dnes je obilí skladováno převážně v silech.

Rozšíření

K obecnému rozšíření samostatně stojících sýpek došlo hlavně v 18. a 19. století v souvislosti s rozvojem obilnářského hospodaření (opatření Josefa II. z r. 1782 přikazující budovat obecní sýpky (tzv. kontribučenská sýpka).^[1] Příkladem může být josefinský špýchar v Týnu nad Vltavou a v Těchobuzi (počátek 19. st.), který měl fungovat jako první obilní záložna v Česku.

Galerie

• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0

  Prostředkovický špýchar

• 

  Špýchar v Plavnici

• 

  Barokní sýpka Plaského kláštera s věží a gotickou kaplí

• 

  (c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0

  Panská sýpka v Jaroměřicích z roku 1648

• 

  Poloroubený špýchar z Ostrého v zubrnickém skanzenu

• 

  Špýchar v Lánech, nyní Muzeum T. G. M.

• 

  Špýchar Rozumice (okres Głubczyce, Opolské vojvodství, Polsko)

Turistické expozice

• Muzeum v přírodě Zubrnice – špýchar z Ostrého v muzeu lidové kultury a architektury v obci Zubrnice, okres Ústí nad Labem
• Prostřední Lhota – pobočka Hornického muzea Příbram, čtyřpodlažní barokní špýchar z roku 1770, umístěna expozice Ze života venkovského obyvatelstva středního Povltaví
• Muzeum lidových staveb v Kouřimi – několik historických sýpek (roubený špýchar, poloroubený špýchar, chalupa s roubeným špýcharem)
• Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem (roubený dvouprostorový špýchar z konce 18. století, patrový chmelařský špýchar, roubený špýchar)

Reference

Související články

• Silo
• Stodola
• Špýcharový dům
• Špejchar (Praha)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sýpka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo špýchar ve Wikislovníku
• Kontribučenská sýpka v Krušných horách na Krusnohorsky.cz