S-200

S-200
Typ	Protiletadlový systém
Místo původu	SSSR
Historie služby
Používána	1967–dosud
Historie výroby
Konstruktér	Almaz-Antej NPO Almaz
Navrženo	50. léta 20. století
Varianty	S-200, S-200V (S-200VE), S-200D (S-200DE), S-200A

S-200 Angara/Vega/Dubna (rusky C-200 Ангара / Вега / Дубна, v kódu NATO SA-5 Gammon) je sovětský protiletadlový raketový systém, určený k likvidaci prostředků vzdušného napadení, jako jsou taktické a strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky letící ve velkých a středních výškách v podmínkách aktivního a pasivního radioelektronického rušení. Tento systém pracuje za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Lze jej také použít k napadení pozemních a námořních cílů.

Vývoj raketového protiletadlového systému dlouhého dosahu byl spuštěn v roce 1958 v konstrukční kanceláři Almaz pod kódovým označením "Angara" a v roce 1967 byl zaveden do výzbroje Vojsk protivzdušné obrany pod označením S-200. Prakticky všechny důležité objekty v Sovětském svazu byly pod ochranou tohoto systému. Počátkem 70. 20. století let byl systém modernizován - v roce 1970 vznikla verze S-200V "Vega" a v roce 1975 S-200D "Dubna". Modernizované varianty byly schopny zasahovat vzdušné cíle na větší vzdálenost a také ve větších nadmořských výškách. Později vznikly i exportní verze, které byly počátkem 80. let 20. století dodány pod označením S-200V "Vega-E" do NDR, Polska, Československa (stanoviště Rapotice u Rosic a Brdy), Bulharska, Maďarska, KLDR, Libye a Sýrie. Začátkem devadesátých let zakoupil komplet S-200V i Írán.

Systém byl určen především k ochraně sovětského vzdušného prostoru proti americkým strategickým bombardérům, letadlům AWACS a strategickým špionážním letounům (včetně SR-71), které zavedení tohoto systému donutilo pohybovat se pouze za hranicemi chráněného státu.

(c) ShinePhantom, CC BY-SA 3.0

Naváděcí lokátor předá informace o cíli do řídícího počítače rakety a ta ho už od startu sleduje samostatně vlastním radiolokátorem. Čtyři startovací motory používají pevné palivo, hlavní motor kapalné palivo a okysličovadlo. Manipulace je tedy dosti náročná a vzhledem k agresivitě okysličovadla je po určité době v pohotovostní poloze nebo několika uvedeních do pohotovosti nutno raketu zlikvidovat, např. cvičnou střelbou. Usazení rakety do pohotovostní polohy je plně automatizováno pomocí nabíjecího zařízení.^[1] Bojová hlavice proti letícím cílům exploduje v jejich blízkosti a ničí je principem brokovnice (cca 200 000 ocelových kuliček).

Systém S-200 tvoří:

• naváděcí rádiolokátor 5N62
• kabina přípravy startu
• odpalovací rampy 5P72V
• nabíjecí zařízení 5Ju24M

• S-200A "Angara" - byla zavedena v roce 1967, rakety V-860 (5V21) nebo V-860P (5V21A), dosah 180 km, max. výška 20 km.
• S-200V "Vega" – zavedená v roce 1970, raketa V-860PV (5V21P), dosah 240 km, max. výška 29 km. Střela má poloaktivní radarové navádění.^[2] S raketou V-870 má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km.
  • S-200M "Vega-M" - verze vybavená raketami V-880 (5V28) nebo V-880N (5V28N2), dosah 300 km, max. výška 29 km.
  • S-200VE "Vega-E" - exportní verze s raketou V-880E (5V28E), dosah 240 km.^[3][4]
• S-200D "Dubna" - zavedená v roce 1975, s raketami 5V25V, V-880M (5V28M) nebo V-880MN (5V28MN2), má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km. ^[5]

• Alžírsko Alžírsko – 10 praporů ve službě.
• Ázerbájdžán Ázerbájdžán – 15 praporů ve službě.
• Bulharsko Bulharsko – 1 prapor ve službě.
• Indie Indie
• Írán Írán – 10 praporů ve službě.
• Kazachstán Kazachstán
• Severní Korea Severní Korea – 4 prapory ve službě (2008).
• Myanmar (Barma) Myanmar (Barma)
• Polsko Polsko – 2 prapory ve službě.
• Rumunsko Rumunsko
• Rusko Rusko – 2 prapory S-200 Dubna ve službě.
• Sýrie Sýrie – 2 prapory ve službě.
• Turkmenistán Turkmenistán
• Ukrajina Ukrajina – poslední divizion byl deaktivován 30. října 2013,^[6] v době ruské invaze byly zbývající uskladněné systémy vráceny do služby.^[7][8]
• Uzbekistán Uzbekistán

• Bělorusko Bělorusko – mělo ve službě cca 4 prapory.
• Československo Československo – 5 praporů, které po rozdělení ČSFR získalo Česko.
• Česko Česko – získalo všechny československé S-200. Byly vyřazeny v roce 1997 bez náhrady.
• Gruzie Gruzie
• Libye – měla ve službě 8 praporů.
• Maďarsko Maďarsko – mělo ve službě 1 prapor.
• Moldavsko Moldavsko – mělo ve službě 1 prapor.
• Mongolsko Mongolsko– Mongolská lidová armáda zařadila systém S-200 do služby v roce 1985 a je velmi nepravděpodobné, že jsou dodnes ve službě.
• Východní Německo Východní Německo – používalo 4 prapory.
• Německo Německo – získalo 4 prapory z bývalé NDR, vyřazeny okolo roku 1991.
• Sovětský svaz Sovětský svaz – s vyřazováním S-200 se začalo v 80. letech 20. století. Než mohl být dokončen proces postupného vyřazování, byly S-200 přemístěny do nástupnických zemí SSSR.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu S-200 na Wikimedia Commons
• Federation of American Scientists page
• Astronautix.com