SLBM

Americká SLBM Trident se vynořuje z moře.

SLBM neboli Submarine-launched ballistic missile je balistická střela odpalovaná z ponorky. Je schopná dopravit na místo určení s vysokou přesností bojovou hlavici (warhead), většinou vybavenou jadernou nebo termonukleární náloží. Moderní SLBM obvykle obsahují více samostatných modulů, každý z nich nese jednu hlavici (jde o tzv. MIRV - Multiple independently targetable reentry vehicle), tato technologie umožňuje díky jednomu odpalu jaderné střely zasáhnout několik cílů. V terminologii US Navy je konvenční ponorka nesoucí SLBM označovaná zkratkou SSB, jaderná pak SSBN. Ruské námořnictvo užívá termín ПЛАРБ (подводная лодка атомная с ракетами баллистическими) pro jaderné ponorky nesoucí balistické střely.

Novodobé SLBM jsou srovnatelné s mezikontinentálními balistickými střelami (ICBM). Jinou technologií jsou SLCM - z ponorky odpalované střely s plochou dráhou letu.

Historie

První ponorkové odpalovací platformy pro rakety vyvinuli před koncem 2. světové války Němci, šlo o odpalovací tubus vlečený za ponorkou. Válka skončila dříve, než byly provedeny testy, vědce pracující na projektu si přetáhly vítězné mocnosti - zejména Spojené státy americké (v rámci operace Paperclip) a Sovětský svaz. Rané SLBM systémy vyžadovaly k odpálení rakety vynořenou ponorku než se od 50. let 20. století postupně zdokonalily natolik, že bylo možné odpálit balistickou raketu i z ponořené ponorky, což bylo mnohem výhodnější a méně riskantní s ohledem na možnou detekci ponorky.

Sovětský svaz provedl svůj první odpal SLBM 16. září 1955 z vynořené jaderné ponorky Projektu 611 (v kódu NATO Zulu) B-62 Severní flotily (kapitánem na ponorce byl F. I. Kozlov). Šlo o taktickou střelu R-11FM (kód NATO SS-N-1), námořní variantu známých raket R-11 (Scud, kód NATO SS-1). Byl to vůbec první odpal SLBM na světě.[1][2][3]

USA provedly první odpal z ponořené ponorky dne 20. července 1960 po sérii 30 testů (resp. šlo o dva po sobě jdoucí odpaly). Šlo o rakety UGM-27 Polaris A1 odpálené z ponorky USS George Washington (SSBN-598).[4] Jiný zdroj uvádí datum odpalů 30. července 1960.[5]

Raketonosné jaderné ponorky mají pro velmoci velký strategický význam, neboť mohou zůstat skryty před satelity protivníka a odpálit svůj náklad v relativním bezpečí hlubin oceánu. To je činí nezranitelnými při prvním úderu směrovanému proti nukleárnímu arzenálu dané země. Zato mohou provést odvetný úder, i když by byly všechny spřátelené pozemní jaderné síly zničeny. To nutí každou jadernou mocnost k investicím do vývoje systému varování (detekce odpalů, sledování dráhy letu,...). Moderní ponorky s tichým chodem mají schopnost dostat se nepozorovaně do blízkosti pobřeží znepřátelené země a odpálit rakety po nízké trajektorii, čímž se výrazně zkrátí čas mezi odpalem a explozí. Protivník tak nemusí mít dostatek času zareagovat a může přijít o systém velení a řízení, což může v důsledku znamenat jeho rychlou porážku.

Typy SLBM

Americká SLBM UGM-96 Trident I (C4).

Seznam vyřazených i současných SLBM. V USA se pro ně používá i pojem Fleet Ballistic Missiles.

USA USA
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz / Rusko Rusko
  • R-13, v kódu NATO SS-N-4 – vyřazena
  • R-21, v kódu NATO SS-N-5 – vyřazena
  • RSM-25[6] R-27, v kódu NATO SS-N-6 – vyřazena
  • RSM-40[6], R-29 "Vysota", v kódu NATO SS-N-8 "Sawfly" – vyřazena
  • R-27K, v kódu NATO SS-NX-13 – protilodní varianta, nedostala se do služby[7]
  • RSM-45 R-31, v kódu NATO SS-N-17 "Snipe"[6] – vyřazena
  • RSM-50[6] R-29R "Vysota", v kódu NATO SS-N-18 "Stingray" – slouží
  • RSM-52[6] R-39 "Rif", v kódu NATO SS-N-20 "Sturgeon" – vyřazena
  • RSM-54 R-29RM "Štil", v kódu NATO SS-N-23 "Skiff" – vyřazena[8]
  • RSM-54 R-29RMU "Sineva", v kódu NATO SS-N-23 "Skiff" – slouží
  • RSM-54 R-29RMU2 "Lajner" – slouží
  • RSM-56 R-30 "Bulava", SS-NX-32[9] – slouží
Spojené království Spojené království
FrancieFrancie Francie
  • M1 – vyřazena
  • M2 – vyřazena
  • M20 – vyřazena
  • M4 – vyřazena
  • M45 – slouží
  • M51 – slouží
ČínaČína Čína
  • JL-1[10] – vyřazena
  • JL-2 – slouží
IndieIndie Indie
  • K-15 Sagarika[11] – ve vývoji, testována
  • K-4 – ve vývoji
  • K-5 – ve vývoji

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Submarine-launched ballistic missile na anglické Wikipedii.

  1. ↑ СТАРТ РАЗРЕШАЮ!, nkj.ru, citováno 8. 1. 2014 (rusky)
  2. ↑ R-11, astronautix.com, citováno 8. 1. 2014 (anglicky)
  3. ↑ Norman Polmar, Michael White: Project Azorian: The CIA and the Raising of the K-129, kapitola III: Two Submarines, str. 20, citováno 8. 1. 2014 (anglicky)
  4. ↑ Submarine Chronology Archivováno 6. 10. 2012 na Wayback Machine, navy.mil, citováno 8. 1. 2014 (anglicky)
  5. ↑ Missiles 1963, Flight International (7 November 1963), str. 752 (anglicky)
  6. ↑ a b c d e Korabli VMF SSSR, Vol. 1, Part 1, Yu. Apalkov, Sankt Peterburg, 2003, ISBN 5-8172-0069-4
  7. ↑ SS-NX-13 SLBM System (U), Defense Intelligence Agency, D5T-1020S-4l7-75, 1 October 1975
  8. ↑ SSBN K-51 Verkhoturye arrived to Zvezdochka for repairs today [online]. Rusnavy.com, 23 August 2010 [cit. 2010-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ NASIC-1031-0985-09
  10. ↑ JL-1 [CSS-N-3] – China Nuclear Forces [online]. Fas.org [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.drdo.gov.in [online]. [cit. 2014-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. 

Související články

  • SLCM
  • ALBM
  • MIRV

Externí odkazy

Média použitá na této stránce