Startovací komplex 40

SLC-40 v únoru 2010 s Falconem 9 v1.1 před startem zkušebního letu
SLC-40 v únoru 2010 s Falconem 9 v1.1 před startem zkušebního letu
KosmodromCape Canaveral Space Force Station
PolohaMys Canaveral, Florida, USA
Souřadnice28°33′44″ s. š., 80°34′38″ z. d.
Zkrácený názevSLC-40
ProvozovatelVesmírné síly USA
Ramp1
Historie startů
UživatelSpaceX
Statusaktivní
Druh rampystartovní
Celkově startů123
První start18. červen 1965
Titan IIIC / Transtage
Poslední start7. dubna 2021
Falcon 9 Block 5 / Starlink V1 L23
RaketyTitan III
Titan 34D
Titan 4
Falcon 9
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Startovací komplex 40 na Cape Canaveral Space Force Station (SLC-40) je startovní rampa na severním konci mysu Canaveral na Floridě.

Rampa byla v letech 1965 až 2005 používána letectvem spojených států pro lety raket Titan III a Titan 4 .[1] Po roce 2007 letectvo pronajalo komplex společnosti SpaceX pro starty rakety Falcon 9. Do srpna 2016 odtud odstartovalo pětadvacet Falconů 9.[2] Dne 1. září 2016 byla rampa silně poškozena při výbuchu rakety Falcon 9 se satelitem Amos-6,[3] kdy při tankování vzplanul druhý stupeň.

Přehled startů

Titan

První start z rampy SLC-40 se uskutečnil 18. června 1965 a odstartoval z něj raketa Titan IIIC.

Z rampy odstartovaly dvě meziplanetární mise:

  • Neúspěšná sonda Mars Observer (25. září 1992)
  • Cassini–Huygens mířící k Saturnu (15. října 1997)

V letech 1965 až 2005 odtud odstartovalo celkem 30 raket Titan IIIC, 8 raket Titan 34D a 17 raket Titan 4. Poslední start Titanu z rampy SLC-40 byl s průzkumným satelitem Lacrosse-5, který odstartoval 30. dubna 2005 na raketě Titan 4-B.

Obslužná věž byla demontována na přelomu let 2007 a 2008 a mobilní servisní struktura (MSS) byla 27. dubna 2008 zdemolována pomocí odstřelu.[4]

Falcon 9

Dne 25. dubna 2007 pronajalo americké letectvo komplex společnosti SpaceX. Během roku 2008 byla zahájena výstavba pozemních zařízení nezbytných pro starty raket Falcon 9. Rekonstrukce zahrnovala instalaci nových nádrží na kyslík a RP-1 a výstavbu hangáru pro přípravu raket a nákladu.

První raketa Falcon 9 dorazila na kosmodrom na konci roku 2008 a poprvé byla vztyčena 10. ledna 2009. Po startu 4. června 2010 náklad úspěšně dosáhl oběžné dráhy. V roce 2013 došlo k úpravě rampy, aby umožnila starty Falconu 9 v1.1, který je o několik metrů vyšší, o 60 % těžší a má o 60 % vyšší tah.

Z rampy do září 2016 odstartovalo 27 Falconů 9, z toho 25 misí bylo úspěšných. V červnu 2015 došlo k rozpadu rakety za letu při misi CRS-7 a v září 2016 došlo k vážnému poškození rampy při statickém zážehu před misí Amos-6. Po této nehodě byla rampa více než rok mimo provoz, protože došlo k váženému poškození rampy. Starty se na toto období přesunuly na rampu LC-39A, jejíž přestavba byla urychlena.

Oprava rampy po nehodě Amos-6

Při opravách rampy se přikročilo rovnou i k jejímu vylepšení, kdy byla například většina vybavení udělána robustnější, aby lépe odolávala náporu při startu a některé systémy, které byly původně umístěny na povrchu, byly přesunuty do podzemí. Pro možnost lepšího testování, tady delší statické zážehy použitých prvních stupňů, byl vylepšen vodní systém a výkop pro odvod spalin. Bylo také změněno spojení s rampou, dříve šly všechny kabely od senzorů do jednoho místa, nyní se kabely dělí do deseti uzlů a signály jdou přes optické spoje, což znemožňuje rušení.

Nový TEL (zařízení, na kterém je připevněna raketa) je pevnější a dokáže s raketou manipulovat rychleji Zatímco dříve zvednutí nebo položení rakety trvalo 25 minut, nyní je to 5 minut pro vztyčení a 3 minuty pro sklopení. Nový TEL má šedý nátěr a díky tomu, že se bude těsně před startem odklánět od rakety o něco více (podobně jako TEL na rampě LC-39) by při startu mělo docházet k jeho menšímu opotřebení.

Bylo přistoupeno i k určité unifikaci systémů, z důvodu jednoduššího sdílení pozemních obslužných týmů pro jednotlivé rampy, aby pro každou rampu nemusel být extra vycvičená obsluha. Sjednocení konstrukce a pracovních postupů je dalším prvkem ve skládačce, směřující k rychlejší znovupoužitelnosti a vyšší bezpečnosti i spolehlivosti.

Všechny tyto opravy a vylepšení vyšly asi na 50 milionů dolarů a SpaceX očekává, že pauzy mezi starty by měly trvat přibližně týden, možná i méně.[5][6]

Seznam letů Falconu 9 z SLC-40

Reference

  1. ↑ Launch Complex 40. www.afspacemuseum.org [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-12. (anglicky) 
  2. ↑ SPACEX. Launch Manifest. SpaceX. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-06. (anglicky)  Archivováno 6. 4. 2020 na Wayback Machine.
  3. ↑ Falcon Heavy build up begins; SLC-40 pad rebuild progressing well | NASASpaceFlight.com. www.nasaspaceflight.com [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ WHITESIDES, Loretta Hidalgo. Launch Pad Demolition Clears Way for SpaceX Rockets. WIRED. Dostupné online [cit. 2017-05-06]. (anglicky) 
  5. ↑ New and improved Florida pad ready to resume Falcon 9 launches - SpaceNews.com. SpaceNews.com. 2017-12-08. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. (anglicky) 
  6. ↑ SpaceX Ready to Debut Upgraded SLC-40 - We Report Space. We Report Space. 2017-12-08. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Space Launch Complex 40 at Cape Canaveral (aerial).jpg
Autor: SpaceX, Licence: CC0
Aerial view of Falcon 9 with Dragon qualification spacecraft on the launch pad at Space Launch Complex 40 (SLC-40) at the Cape Canaveral Air Force Station. The site had previously been used by the U.S. Air Force to launch Titan rockets.