SMS Erzherzog Ferdinand Max (1865)
SMS Erzherzog Ferdinand Max | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | pancéřová fregata |
Třída | Erzherzog Ferdinand Max |
Uživatelé | Rakousko-uherské námořnictvo |
Jméno podle | Maxmilián I. Mexický |
Zahájení stavby | 6. května 1863 |
Spuštěna na vodu | 24. května 1865 |
Uvedena do služby | 1866 |
Osud | vyřazena |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 5130 t[1] |
Délka | 83,7 m (max.) |
Šířka | 15,96 m |
Ponor | 7,14 m |
Pohon | 1 parní stroj 2925 ihp |
Rychlost | 12,54 uzlu |
Posádka | 511 |
Pancíř | 123mm boky 87mm příď a záď 660mm dřevěná podložka |
Výzbroj | (1866): 16× 48liberní kanón 4× 8liberní kanón 2× 3liberní kanón |
SMS Erzherzog Ferdinand Max byla pancéřová fregata rakouského námořnictva. Byla prototypovou jednotkou třídy Erzherzog Ferdinand Max. Pojmenována byla na počest Maxmiliána I. Mexického, mexického císaře a bratra císaře Františka Josefa I. Její sesterská loď byla SMS Habsburg. Erzherzog Ferdinand Max byl ve službě v letech 1866–1886. Následně byl nějaký čas využíván jako hulk. Sešrotován byl roku 1919.
Stavba
Plavidlo navrhl inženýr Josef von Romako. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Stavba byla zahájena 6. května 1863 a na vodu byla loď spuštěna 24. května 1865.[1] Do služby byla přijata roku 1866.[2]
Konstrukce
Plavidlo mělo dřevěný trup, chráněný na vybraných místech pancéřováním. Pancíř lodi byl umístěn na 660 mm silné dřevěné podložce. Na přídi a zádi měl sílu 87 mm a v místě dělové baterie byl silný 123 mm.[3] Výzbroj byla soustředěna do bočních baterií. Původně plánovanou výzbroj představovala děla Krupp, ta však nebyla dodána před vypuknutím prusko-rakouské války a poté bylo jejich dodání zakázáno. Proto byla loď provizorně vybavena zastaralou výzbrojí, která byla momentálně k dispozici. Nesla šestnáct zepředu nabíjených 48liberních děl s hladkou hlavní.[4] Doplňovala je čtyři 8liberní děla a dvě 3liberní děla.[1] Výzbroj doplňoval příďový kloun. Pohonný systém tvořil ležatý nízkotlaký dvouválcový parní stroj.[2] Nejvyšší rychlost doshovala 12,54 uzlu.[1]
Služba
Erzherzog Ferdinand Max byl vlajkovou lodí admirála Wilhelma von Tegetthoffa v bitvě u Visu v roce 1866. Velitelem lodi byl v bitvě Maximilian Daublebsky von Sterneck.[5] Bitva byla rozhodnuta v okamžiku, kdy Erzherzog Ferdinand Max úspěšně taranoval a během několika minut potopil italskou pancéřovou fregatu Re D'Italia, které stále vlála na stožáru admirálská vlajka. Bitva u Visu tak skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily.[6]
Erzherzog Ferdinand Max byl vyřazen 19. května 1886. V letech 1889–1908 sloužil jako tender pro cviščnou loď. Roku 1916 byl sešrotován.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 268. (anglicky)
- ↑ a b BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 78.[Dále Beneš (2004)]
- ↑ Beneš (2004), s. 69.
- ↑ Beneš (2004), s. 74.
- ↑ Beneš (2004), s. 144.
- ↑ Beneš (2004), s. 49.
Literatura
- BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. 183 s. ISBN 80-903149-1-0.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Erzherzog Ferdinand Max na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 3.0
Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape .
Austro-Hungarian ironclad SMS Erzherzog Ferdinand Max after her 1880 modernization.
Fregata SMS Erzherzog Ferdinand Max okolo roku 1900.
In the naval battle near Lissa in the Adriatic Sea in 1866, won by the Austrian War Fleet, the Austrian ship "Erzherzog Ferdinand Max" rammed the Italian flagship "Re d'Italia", which sank immediately. A painting by Gustav Kappler shows this historic moment. Reproduction in the "Österreichs Hort" ("Austria's Stronghold") jubilee publication of 1908 on the occasion of Emperor Franz Josef I. reigning 60 years.
Also published in: Herbert Wrigley Wilson (1896). Ironclads in Action: A Sketch of Naval Warfare from 1855 to 1895. London: S. Low, Marston and company.