SMS Sankt Georg

SMS Sankt Georg
SMS Sankt Georg
Základní údaje
Rakousko-Uhersko
Typpancéřový křižník
Zahájení stavby11. března 1901
Spuštěna na vodu8. února 1903
Uvedena do služby30. července 1905
Osudsešrotován 1920
PředchůdceSMS Kaiser Karl VI.
Takticko-technická data
Výtlak7300 t
Délka117 m
Šířka18,8
Ponor6,5
Pohon
11 025 kW
Rychlost22 uzlů
Posádka628
Pancířpaluba 65 mm
boky až 210 mm
velitelská věž 200 mm
Výzbroj2× 240 mm L/40 (1×2)
5× 190 mm L/42
4× 150 mm L/40
66 mm L/45 Škoda
8× 47 mm (6x L/44 a 2x L/33)
1× torpédomet

SMS Sankt Georg byl třetí a poslední postavený pancéřový křižník rakousko-uherského námořnictva. Jako nejmodernější rakousko-uherský pancéřový křižník byl velice aktivní za první světové války, přičemž především kryl operace lehkých sil. Po skončení války byl předán Velké Británii, která jej nechala sešrotovat.

Sankt Georg byl spolu s křižníkem SMS Aspern poslední rakousko-uherskou válečnou lodí, která navštívila USA. Stalo se tak roku 1907 při příležitosti 300. výročí založení Jamestownu – první trvalé anglické kolonie v Severní Americe. Tuto cestu v roce 2005 připomněla rakouská pamětní stříbrná mince v nominální hodnotě 20 euro, na které je vyobrazen Sankt Georg se Sochou Svobody v pozadí.[1]

Stavba

Stavba křižníku v Pule

Sankt Georg postavila loděnice v Pule. Kýl plavidla byl založen 11. března 1901. Loď byla na vodu spuštěna 8. února 1903 a do služby vstoupila v roce 1905.

Konstrukce

Nákres základního uspořádání křižníku

Veškerou dělovou výzbroj lodi vyrobila Škoda Plzeň. Na přídi lodi byla dvoudělová věž s 240mm kanóny, v zadní dělové věži ale byl pouze jeden 190mm kanón a další čtyři kanóny stejné ráže byly po dvou na každém boku v kasematech. V kasematech byly také čtyři 150mm kanóny. Lehkou výzbroj představovalo devět 70mm kanónů a osm 47mm kanónů. Loď nesla jeden[zdroj?!] torpédomet.

Boční 210mm silný pancéřový pás chránil boky lodi od přídě až po zadní dělovou věž, kde byl ukončen přepážkou. Mezi věžemi byl nad ním ještě 90mm pancéřový pás, který chránil boky až po dělovou palubu se 190mm a 150mm kanóny.

Operační nasazení

Sankt Georg v roce 1916

V polovině roku 1907 podnikl Sankt Georg v doprovodu malého křižníku Aspern zámořskou cestu dobré vůle při příležitosti 300. výročí založení Jamestownu – první trvalé anglické kolonie v Severní Americe. V rámci cesty navštívil americká města New York, Baltimore a Roanoke. Byl tak poslední válečnou lodí rakousko-uherského námořnictva, která navštívila USA.[2] V květnu 1913 byl jmenován velitelem lodi fregatní kapitán Bořivoj Radoň, pozdější kontradmirál českého původu, který zde působil do března 1917.

Během první světové války byl Sankt Georg velice aktivní, přičemž zejména kryl lehké síly Rakousko-uherského námořnictva. Hned druhý den po vstupu Itálie do války 24. května 1915, podniklo rakousko-uherské námořnictvo velký útok na italské pobřeží, kterého se křižník také účastnil. Jím vedená skupina ostřelovala přístav Rimini.[3]

Jiný útok na italské pobřeží provedly Sankt Georg a starý křižník SMS Szigetvár v noci ze 17. na 18. června 1915. Ostřelovaly opět přístav Rimini a další cíle, přičemž je kryly lehké křižníky SMS Helgoland a SMS Saida s osmi torpédoborci.

Sankt Georg se 14–15. května 1917 účastnil bitvy v Otrantské úžině, tedy úspěšného napadení spojenecké protiponorkové bariéry Otrantského průlivu. Samotného útoku na blokádu úžiny se neúčastnil, kryl ale ústup vlastních lehkých křižníků a torpédoborců. Těm se podařilo blokádu úžiny na několik týdnů narušit.[4]

Právě na palubě Sankt Georgu vypukla 1. února 1918 rozsáhlá, ale neúspěšná vzpoura v boce Kotorské.[5] Jerko Sisgorič, který na Sankt Georgu sloužil jako kulometčík, byl jedním ze čtyř námořníků, popravených po potlačení vzpoury.[6]

Po skončení války byl Sankt Georg předán Velké Británii, která ho v roce 1920 nechala sešrotovat.[7][8]

Muzejní exponát

Model křižníku Sankt Georg ze sbírek Armádního muzea Žižkov

V Armádním muzeu Žižkov je vystaven ručně vyrobený mosazný model křižníku Sankt Georg, který roku 1938 vyrobil bývalý rakousko-uherský námořník František Lněnička (1898–1964) jako připomínku vzpoury v Boce Kotorské.[9]

Odkazy

Reference

  1. Austrian 20 Euro Commemoratives [online]. [cit. 2009-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. S.M.S. Sankt Georg (1905) [online]. Rev. 2002-07-26 [cit. 2009-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 321. [Dále Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
  4. Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 322.
  5. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 342 s. ISBN 80-7277-102-7. [Dále Hrbek (2002)]
  6. Dále Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 321.
  7. KOSOUR, Ladislav. SANKT GEORG [online]. [cit. 2009-08-08]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. Hrbek (2002), s. 186.
  9. Model rakousko-uherského křižníku S. M. S. Sankt Georg [online]. Vojenský historický ústav [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sms st georg im seearsenal pola.png
The Armoured cruiser SMS Sankt Georg of the Austro-Hungarian Navy, shortly before it's completion
Besichtigung des Kriegsschiffes S.M.S. St. GEORG. Aufgenommen in den Gewässern vor Castelnuovo am 23. Februar 1916. (BildID 15532563).jpg
Besichtigung des Kriegsschiffes S.M.S. St. GEORG. Aufgenommen in den Gewässern vor Castelnuovo am 23. Februar 1916.
St Georg Brassey's1912.png
Elevation and deck plan diagrams depicting Austro-Hungarian SMS Sankt Georg amoured cruiser.
Numbers on top diagram show armour thickness (shaded areas) in inches.
Numbers on bottom diagram show size of guns in inches.
SMS St.GEORG.jpg
SMS St. Georg
Pancerovy kriznik Sankt Georg.jpg
Autor: Jarmila Urbanová, Licence: CC BY-SA 4.0
Model legendárního křižníku Sankt Georg je dnes umístěný v Armádním muzeu v Praze na Žižkově. Za souhlas s uveřejněním snímku v naší encyklopedii děkujeme Vojenskému historickému ústavu v Praze.