SMS Tegetthoff (1878)
 | |
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | kasematová obrněná loď |
| Uživatelé: | Rakousko-uherské námořnictvo |
| Jméno podle: | Wilhelm von Tegetthoff |
| Zahájení stavby: | 1. dubna 1876 |
| Spuštěna na vodu: | 15. října 1878 |
| Uvedena do služby: | říjen 1881 |
| Osud: | sešrotována 1920 |
| Předchůdce: | třída Kaiser Max |
| Následovník: | Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 7431 t |
| Délka: | 89,39 m (na vodoryce) |
| Šířka: | 21,78 m |
| Ponor: | 7,57 m |
| Pohon: | 1 parní stroj 6706 ihp |
| Palivo: | uhlí |
| Rychlost: | 14 uzlů |
| Posádka: | 525 |
| Pancíř: | 356mm boky a kasematy 254–305mm přepážky 127–178mm velitelská věž |
| Výzbroj: | 6× 280mm kanón (6×1) 6× 90mm kanón (6×1) 2× 70mm kanón (2×1) 9× 47mm kanón (9×1) 2× 25mm kulomet (2×1) |
SMS Tegetthoff byla poslední postavená kasematová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Ve službě byla od roku 1881. Nebyla bojově nasazena. Od roku 1897 sloužila jako strážní loď v Pule. Roku 1912 byla přejmenována na SMS Mars, čímž bylo její jméno uvolněno pro dreadnought SMS Tegetthoff. Po první světové válce bylo plavidlo v rámci reparací předáno Itálii a roku 1920 sešrotováno.[1]
Stavba
Plavidlo postavila loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Kýl lodi byl založen 1. dubna 1876, trup lodi byl spuštěn na vodu 15. října 1878 a hotová bitevní loď byla do služby přijata v říjnu 1881.[1]
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořilo šest 28cm kanónů Krupp L/18 v pancéřované kasematě uprostřed trupu. Doplňovala je starší bronzová 7cm děla, z nichž čtyři stála v rozích kasematy a dvě v jejím středu. Dále bylo neseno devět rychlopalných 4,7cm kanónů a dva kulomety.[1] Příď byla opatřena klounem. Plavidlo původně mělo takeláž s plachtami o ploše 1347,6 m.2[2] Původní nízkotlaký dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 6706 ihp) poháněl jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 19,97 uzlu.[1]
Modernizace
V roce 1893 byla loď komplexně modernizována. Novou výzbroj tvořilo šest 24cm kanónů Krupp L/35 C 86 v pancéřové citadele, které doplňovalo pět 15cm kanónů L/35 chráněných štíty na horní palubě. Lehkou výzbroj představovaly dva 7cm kanóny, devět rychlopalných 4,7cm kanónů Hotchkiss L/44, šest rychlopalných 4,7cm kanónů Hotchkiss L/33, dva 8mm kulomety a dva 35cm torpédomety.[1] Takeláž byla odstraněna a nahrazena bojovými stěžni, na kterých byly ocelové stěžňové koše s lehkými kanóny. Plavidlo dostalo zcela nový pohonný systém, který tvořily dva trojválcové expanzní parní stroje Schichau o výkonu 8160 ihp, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Rychlost se zvýšila až na 15,3 uzlu. Posádka se zvětšila na 575 osob.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Tegetthoff na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Merchant Ensign of Austria-Hungary from 1786 until 1869 and Naval and War Ensign of Austria-Hungary from 1786 until 1915 (de jure, de facto until 1918)
SMS Tegetthoff