SM U 1 (1906)
 SM U 1 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
| Typ | ponorka |
| Uživatelé | Kaiserliche Marine |
| Zahájení stavby | 1904 |
| Spuštěna na vodu | 4. srpna 1906 |
| Uvedena do služby | 14. prosince 1906 |
| Osud | vyřazena 1919, muzejní loď |
| Následovník | SM U 2 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 238 t (na hladině) 283 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 42,4 m |
| Šířka | 3,75 m |
| Ponor | 3,17 m |
| Pohon | 2 motory, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 400 hp + 400 hp |
| Palivo | petrolej |
| Rychlost | 10,8 uzlu (na hladině) 8,7 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 1500 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 50 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 12 |
| Výzbroj | 1× 450mm torpédomet 3 torpéda |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m |
SM U 1 byla pobřežní ponorka německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Ve službě byla v letech 1906–1919. Byla to první ponorka provozovaná německým císařským námořnictvem.[2] Sloužila především pro vyzkoušení nového typu válečného plavidla a výcvik posádek. Po vyřazení ze služby byla odkoupena výrobcem a věnována Německému muzeu v Mnichově.[1]
Stavba
Předchůdcem moderních německých ponorek byl roku 1850 vynálezcem Wilhelmem Bauerem postavený Brandtaucher. S odstupem několika dekád začaly vlastní ponorky vyvíjet některé německé loděnice, ať už s vidinou jejich prodeji císařskému námořnictvu či pro export. Další dva ponorné čluny postavila v letech 1891 a 1897 loděnice Howaldtswerke. Roku 1902 začal pro loděnici Germaniawerft v Kielu pracovat španělský inženýr Raimundo Lorenzo de Equevilley Montjustín. Nejprve roku 1904 dokončil miniponorku Forel, která byla kvůli nezájmu císařského námořnictva prodána Rusku. Součástí kontraktu pro ruské carské námořnictvo byla i trojice pokročilejších ponorek třídy Karp (dokončeny 1907). Velkoadmirála Tirpitze přesto Forel zaujal natolik, že úřadu Torpedoinspektion zadal vývoj nové ponorky, pozdější U 2. Zároveň byla u loděnice Germaniawerft pro získání zkušeností a srovnání objednána ponorka U 1, představující zdokonalenou verzi třídy Karp.[3] Kýl byl založen v roce 1904, na vodu byla spuštěna 4. srpna 1906 a do služby byla přijata 14. prosince 1906. Následovalo osmnáct měsíců intenzivního testování, které mimo jiné ukázalo, že ponorka není vhodná pro oceánskou službu.[2]
Konstrukce
Výzbroj tvořil jeden 450mm torpédomet se zásobou tří torpéd. Pohonný systém tvořily dva petrolejové motory Körting o výkonu 400 hp a dva elektromotory o výkonu 400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 10,8 uzlu na hladině a 8,7 uzlu pod hladinou. Dosah byl 1500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 50 námořních mil při rychlosti 5 uzlů pod hladinou.[3] Operační hloubka ponoru 30 metrů.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. 439 s. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu SM U-1 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
War Ensign of the en:German Empire from 1903-1919 (correction of date shown on image which shows 1918). Based on image of coat of arms at [1]. Currently unable to add further details for crown or further details to sceptor due to lack of high-quality images of the coat of arms.
War Ensign of the en:German Empire from 1903-1919 (correction of date shown on image which shows 1918). Based on image of coat of arms at [1]. Currently unable to add further details for crown or further details to sceptor due to lack of high-quality images of the coat of arms.
The German Submarine U 1 (Imperial Navy)
© Jorge Royan / http://www.royan.com.ar, CC BY-SA 3.0
Main control and periscope room in a U-Boot U-1 1906 U-Boat Deutsches Museum, Museumsinsel, Munich, Germany
Autor: de:User:Schoringer, Licence: CC BY-SA 3.0
SM U-1. Fotografiert von Schoringer im April 2003 im Deutschen Museum in München. Leider ist das U-Boot im Museum so umbaut, dass keine vernünftige Gesamtaufnahme möglich ist. Es handelt sich um eine Ansicht vom Heck her. Die schwarzen liegenden „Zylinder“ sind die Elektromotoren. Der hellgraue Block davor ist der Steuerbordpetroleummotor. Der Backbordmotor wurde ausgebaut.