SVD (puška)
SVD-63 | |
---|---|
Typ | Puška pro přesnou střelbu |
Místo původu | SSSR |
Historie služby | |
Ve službě | 1963– dosud |
Používána | viz dole |
Války | válka ve Vietnamu, válka v Afghánistánu, válka v Iráku a mnoho dalších |
Historie výroby | |
Konstruktér | Jevgenij Dragunov |
Navrženo | 1958–1963 |
Výrobce | Ižmaš, Norinco |
Výroba | 1963–dosud[1] |
Základní údaje | |
Hmotnost | 4,31 kg (bez optiky) |
Délka | 1 225 mm |
Délka hlavně | 620 mm (4drážkový pravotočivý vývrt) |
Typ náboje | 7,62 x 54 mm R |
Princip střelby | odběr prachových plynů |
Úsťová rychlost | 830 m/s (SVD, SVDS, SWD-M) 800 m/s (SVU) |
Účinný dostřel | 600 m (při použití standardního střeliva), 1300 m (při použití střeliva 7N1) |
Maximální dostřel | 1 300 m s optickým zaměřovačem 1 200 m s nekrytým hledím |
Zásobování municí | zásobník na 10 nábojů |
Dragunovova odstřelovací puška (zkráceně SVD či Dragunov, rusky Сна́йперская Винто́вка систе́мы Драгуно́ва образца́ 1963 года, Snajperskaja vintovka sistémy Dragunova obrazcá 1963 goda (SVD-63), v indexu GRAU 6V1) je sovětská a ruská samonabíjecí odstřelovací puška. Do výzbroje sovětské armády byla zavedena v roce 1963. Má některé rysy podobné AK, konstrukčně se ale od útočné pušky liší. Jedná se o samonabíjecí zbraň. Namísto dlouhého pístu AK, má SVD píst s krátkým zdvihem, což přispívá ke zvýšení stability zbraně při střelbě. Vyšší přesnosti střelby bylo dosaženo i kombinací velmi dlouhé hlavně se standardní montáží zaměřovacího dalekohledu se čtyřnásobným zvětšením.
Vyvinuta byla v letech 1957–1963 a vybrána jako vítěz soutěže, ve které se utkaly tři konkurenční skupiny konstruktérů, vedené Sergejem Simonovem, Alexandrem Konstantinovem a Jevgenijem Dragunovem. Rozsáhlé polní zkoušky pušek prováděné v širokém rozsahu podmínek prostředí vedly k přijetí Dragunovova návrhu v červenci 1963. Pro účely vyhodnocení byla sestavena počáteční předvýrobní série skládající se z 200 pušek a od roku 1964 probíhá sériová výroba ve zbrojovce Ižmaš, později přejmenovaná na Kalašnikovův koncern.
Konstrukce
Podle původních záměrů byla puška určena jako zbraň střelecké podpory družstva. Měla za úkol rozšířit účinné pole palby družstva. Je komorována pro výkonný náboj 7,62x54R Mosin, který je účinný na vzdálenost 1000 m a více. Konstruktérem této zbraně byl Jevgenij Dragunov. V nouzi je tuto pušku možno použít i práci samostatné odstřelovače, příklady takového nasazení jsou například z Vietnamského konfliktu, nebo v Iráku na straně rebelů, též ji používají odstřelovači policie a jednotek ministerstva vnitra Ruské federace a dříve Sovětského svazu, stejně tak byla používána odstřelovači SNB v ČSSR. Puška byla rychle nasazena do všech armád Varšavské smlouvy.
Tato odstřelovací puška je samonabíjecí zbraň. Je zde využit Kalašnikovův mechanismus, pracuje na principu odběru plynů z hlavně tlakem na píst uložený nad hlavní. Vzor ze slavné pušky AK je patrný i na závěru, jehož dva uzamykací ozuby uzamykají pevně závěr díky rotačnímu závorníku. Plynový násadec je opatřen dvoustupňovým plynovým regulátorem s nastavitelnými výfukovými otvůrky. Nastavení regulátoru je následující: Normální podmínky - poloha 1, znečištění - poloha 2. Na rozdíl od AK-47 je na této pušce píst, pístnice a nosič tvořen samostatnými díly.
Předpažbí SVD je tvořeno dvěma totožnými částmi, navzájem propojenými objímkami. Každá strana předpažbí má šest podélných ventilačních otvorů. Pažba je odlehčená, má výškově nastavitelnou lícnici. Kromě pušky SVD se vyrábí i model označený jako SVDS, který měl původně odnímatelnou dřevěnou pažbu, ale dnes se vyrábí se sklopnou kovovou opěrkou. Toto provedení je určeno pro odstřelovače výsadkářů a speciálních jednotek.
Na ústí SVD je našroubován tlumič plamene, na kterém se nachází pět podélných štěrbin. Puška je dále vybavena mechanickými mířidly, stavitelnými až na 1 200 m. Mimo jiné je také standardně osazována optickým zaměřovačem typu PSO-1, ten poskytne až čtyřnásobné zvětšení, záměrný kříž může být za zhoršených podmínek viditelnosti či šeru dosvětlen žárovkou uvnitř. Poslední novinkou je zaměřovač 1P21 „Minuta“ s možností plynulé regulace zvětšení v rozsahu tří až devítinásobném. Dále lze použít zaměřovacích dalekohledů označených jako NSPU 1 a 3, pracujících na principu zesilování zbytkového světla z okolního prostředí. Tento přístroj umožňuje účinné použití zbraně i v noci. S puškou lze pomocí zaměřovacího dalekohledu PSO-1 mířit na cíle vzdálené až 1 300 m, se zaměřovacím přístrojem NSPU je vzdálenost omezena na 400–600 m s ohledem na aktuální počasí a typ prostředí.
Na zbraň je možno nasadit bodák známý z AKM. Do SVD se používá segmentovaný dvouřadý desetiranný zásobník, který je konstruován z plechu a jsou do něho vryty charakteristické vlisy.
Příslušenství
- čtyři desetiranné zásobníky
- plátěná sumka na zásobníky
- čisticí a montážní souprava
- nosný popruh
- víceúčelový bodák
- optický zaměřovač PSO-1 s ochranným obalem
Varianty
- SVD verze s pevnou pažbou
- SVDS verze se sklopnou ramenní opěrkou (vyrábí se od 90. let protože SVD byla dlouhá a do obrněných vozidel a těsných prostorů se nevešla)
Uživatelé
- Afghánistán
- Albánie
- Alžírsko
- Arménie
- Ázerbájdžán
- Bangladéš [2]
- Bulharsko
- Kambodža
- Čína - Norinco vyrábí kopii značenou Typ 79.
- Česko
- Finsko [3]
- Maďarsko
- Indie - oficiálně Dragunov SVD59.
- Írán - výroba jako Nakhjir.
- Irák - jako Al Kadesiah.
- Kazachstán
- Mongolsko
- Polsko
- Rusko
- Slovensko
- Turecko
- Ukrajina
- SSSR
- Srí Lanka
- Venezuela
- Vietnam
- Jemen
- Zimbabwe
Odkazy
Reference
- ↑ Hogg, Ian (2002). Jane's Guns Recognition Guide. Jane's Information Group. ISBN 0-00-712760-X.
- ↑ http://www.bdmilitary.com/forum/index.php?showtopic=77756
- ↑ The Finnish Defence Forces 7.62 TKIV Dragunov
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: Vitaly V. Kuzmin, Licence: CC BY-SA 4.0
SVD and SVDS sniper rifles
Autor: tu HUJ był, Licence: CC BY-SA 3.0
Dragunov rifle with scope and magazine removed.
U.S. Marine Corps Lance Cpl. Cody A. Maxwell, right, with Motor Transport Company, Headquarters Battalion, 7th Marine Regiment, 1st Marine Division, receives instruction from his coach while firing a Dragunov sniper rifle at Marine Corps Air Ground Combat Center, Twentynine Palms, Calif., May 6, 2009. The Marines are taking part in training exercise Desert Scorpion and are familiarizing themselves with weapons found in Iraq and Afghanistan.
Autor: Original photograph by en:User:Cas4j, edited by anetode, Licence: CC BY-SA 3.0
edit of Image:Dragunovs_rt.jpg
Autor: Jonathan Alpeyrie, Licence: CC BY-SA 3.0
A sniper is taking aim at Ossetian soldiers in South Ossetia to make sure the small Georgia army unit can move forward.
Autor: Chabster, Licence: CC BY 3.0
A PSO-1 telescopic sight mounted on a Dragunov SVD rifle.
The top center "chevron" (^) is used as the main aiming mark. The horizontal hash marks are for windage and lead corrections and can be used for ranging purposes as well.
In the bottom-left corner is a stadiametric rangefinder that can be used to determine the distance from a 1.7-meter (5 ft 6.9 in) tall object/person from 200 m (2) to 1000 m (10). For this the lowest part of the target is lined up on the bottom horizontal line. Where the top of the target touches the top curved line the distance can be determined.
The three lower chevrons in the center are used as hold over points for engaging area targets beyond 1,000 meters (the maximum BDC range setting on the elevation drum). The user has to set the elevation turret to 1,000 meters and then apply the chevrons for 1,100, 1,200 or 1,300 meters respectively.
The 10 reticle hashmarks in the horizontal plane can be used to compensate for wind or moving targets and can also be used for additional stadiametric rangefinding purposes, since they are spaced at 1 milliradian intervals, meaning if an object is 5 m wide it will appear 10 hashmarks wide at 500 m.
This reticle lay out is also used in several other telescopic sights produced and used by other former Warsaw Pact member states.
The PSO-1 reticule can be illuminated by a small battery-powered lamp.