Saša Rašilov starší

Saša Rašilov starší
Narození	6. září 1891 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. května 1955 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Děti	Saša Rašilov syn
Příbuzní	Saša Rašilov mladší (vnuk)[1] Václav Rašilov (vnuk)[1]
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saša Rašilov, vlastním jménem Václav Jan Rasch (6. září 1891 Praha^[2] – 3. května 1955 Praha^[3]) byl český herec – komik, klaun a kabaretiér, otec kameramana Alexandra Rašilova (1936–2000), dědeček herce Saši Rašilova mladšího a jeho bratra Václava Rašilova, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.

Sám Saša Rašilov o sobě celý život tvrdil, že pochází ze zchudlé šlechtické rodiny a jeho celé jméno zní Wenzel Rasch rytíř von Hessen^[4], šlo ale o jednu z jeho četných mystifikací. Otec Anton Rasch (1845–1901) byl správcem šlechtického kasina v Celetné ulici,^{[p 1]} zemřel náhle v roce 1901, když bylo Václavovi deset let. V tu dobu již žili jen tři sourozenci ze dvanácti dětí, které rodina měla^[5]. Nejstarší ze synů byl violoncellistou v orchestru německého divadla v Brně, proto se Saša s matkou na krátko odstěhovali do Brna. Brzy se však vrátili do Prahy a žili na Žižkově. Matka v roce 1909 zemřela a v témže roce se Saša vyučil typografem a v letech 1909 až 1914 pracoval v pražských typografických závodech firmy Theodora Venta^[6],^[7].

Agnátní vývod z předků Saši Rašilova:

• Antonín Rasch, malíř karet z Prahy^[8], narozen 7.4.1845 v Liberci^[9], oddán 27.7.1873 v Praze s Annou Hergerovou^[10], zemřel 18.6.1901
• Antonín Rasch, malíř karet z Prahy^[11], narozen 7.8.1819 na Vyšehradě^[12], oddán 8.10.1844 v Praze s Josefou Ježkovou^[13]
• Václav Rasch, malíř karet z Prahy^[14], narozen 1.9.1784 v Letech (panství Zbraslav)^[15], oddán 23.9.1817 v Praze s Teklou Zajíčkovou^[16], zemřel 8.1.1856 v Praze^[17]
• Tomáš Ráž, sedlák v Letech čp. 18, narozen 5.1.1738 v Letech^[18], oddán 10.2.1765 v Dobřichovicích s Annou Kocourkovou^[19], zemřel 11.7.1810 v Letech^[20]
• Jan Ráž, sedlák v Letech, narozen pravděpodobně 5.6.1704 v Řevnicích^[21], zemřel 24.3.1757 v Letech^[22]
• pravděpodobně Jan Ráž, sedlák v Řevnicích

Z první světové války se vrátil v roce 1916 poté, co dokázal nasimulovat závažnou nervovou nemoc a byl superarbitrován (podle svědectví jeho hereckého kolegy Františka Smolíka, který s ním za války sloužil u stejného útvaru)^[23]. Po svém návratu do Prahy doby začal vystupovat v pražských kabaretech (Varieté v Karlíně, Rokoko, Longenův kabaret Bum, Revoluční scéna a Červená sedma). V Rokoku jej v roce 1920 viděl v titulní roli Molièrovy hry, upravené Eduardem Bassem jako revue a režírované Jiřím Drémanem, s názvem Pán z Prasátkova K. H. Hilar^[24], tehdy ještě umělecký šéf Divadla na Vinohradech. Z Rokoka přestoupil Rašilov ještě krátce do kabaretu Bum, kde působili další významní komici (Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Josef Rovenský a Karel Noll) a kabaret však po půl roce zanikl kvůli sporům v souboru. V roce 1921 z popudu tehdejšího nového šéfa činohry Karla Hugo Hilara přišel Rašilov na zkoušky a od 1. září 1921 se stal řádným členem činohry souboru Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti v roce 1955.

Z vystupování v kabaretu nabyl mnoho praktických hereckých zkušeností, zejména schopnosti improvizovat a navázat kontakt s diváky. Měl pozoruhodnou schopnost osobitě přetvářet klasické divadelní role podle svého naturelu, což ho posléze udělalo velice populárním.

Ještě v době po přijetí do Národního divadla bezplatně vypomáhal ve starožitnictví Emila Bernera v Praze a později se sám stal sběratelem starožitností, především hodin, porcelánu a nábytku, který i sám opravoval^[25]. Po návratu z války bydlel na Starém Městě v Domě U železných dveří v Michalské ulici, později si koupil hausbót, na kterém několik let bydlel a který nechával kotvit v Podolí nebo u Žofína naproti Národnímu divadlu^[26]. Při plavbách po Vltavě si oblíbil Zbraslav a v roce 1931 si zde pořídil dům. Aby získal peníze, začal se aktivněji zabývat filmem. V české kinematografii však začal působit už před první světovou válkou v roce 1913 ještě v průkopnických dobách českého němého filmu. Nicméně film jako takový příliš rád neměl, neboť mu zde především scházeli diváci a divadelní publikum.

Byl nejen v divadle, ale i v životě jedním z nejproslulejších bohémských mystifikátorů^[27], srovnávaných v tomto směru např. s Jaroslavem Haškem^[28].

• 1941 Národní cena
• 1953 titul zasloužilý umělec

• 1921 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Tulák, (j. h.), Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
• 1921 Alois Jirásek: Lucerna, Žan, (j. h.), Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
• 1922 August Strindberg: Královna Kristýna, Kupec Allerts, Národní divadlo, režie K.H.Hilar
• 1922 František Xaver Svoboda: Čekanky, Adjunkt Ptáček, Stavovské divadlo, režie Karel Želenský
• 1923 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Druhý herec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1924 Alois Jirásek: Jan Žižka, Jakub, Národní divadlo, režie Vojta Novák
• 1925 René Fauchois: Mluvící opice, Zizi, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1926 William Shakespeare: Hamlet, Polonius, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1926 William Shakespeare: Blažena a Beneš, Kalina, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1926 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Sylvius, Stavovské divadlo, režie K. H. Hilar
• 1928 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Grumio, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1928 Rudolf Medek: Plukovník Švec, Pan Kódl, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1929 William Shakespeare: Král Lear, Šašek, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1930 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Kalafuna, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1932 Josef Čapek: Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové, Tlustý pradědeček, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
• 1932 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba, Podkolesin, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Klubko, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1933 Jan Nepomuk Štěpánek: Čech a Němec, Správce, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1935 Branislav Nušić: Truchlící pozůstalí, Agaton Arsič, Stavovské divadlo, režie Zvonimír Rogoz
• 1936 Jaroslav Hilbert: Druhý břeh, Vaněk, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1938 Molière: Zdravý nemocný, Argan, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1938 Viktor Dyk: Zmoudření Dona Quijota, Sancho Panza, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1939 Johann Wolfgang von Goethe:Faust, Brander, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1943 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Josef Habršperk, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Chrobák, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1947 A. V. Suchovo–Kobylin: Svatba Krečinského, Raspljujev, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1947 Jean Anouilh: Pozvání na zámek, Messerschmann, Stavovské divadlo, režie František Salzer
• 1948 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revisor, Hejtman, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1949 George Bernard Shaw: Živnost paní Warrenové, Pastor Samuel Gardner, Tylovo divadlo, režie Vojta Novák
• 1950 Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Výnosné místo, Jusov, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
• 1951 Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Piščík, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák
• 1952 Alois Jirásek: Lucerna, Vrchní, Národní divadlo, režie Ladislav Boháč
• 1953 Ota Šafránek: Vlastenec, továrník Kanders, Tylovo divadlo, režie František Salzer

• 1913 Život šel kolem
• 1923 Únos bankéře Fuxe
• 1926 Mořská panna
• 1931 Dobrý voják Švejk, role: Švejk, režie Martin Frič
• 1935 Bezdětná, správce, režie M. Krňanský
• 1937 Mravnost nade vše, Dr.Mach, režie Martin Frič
• 1938 Andula vyhrála, Mráček, režie M. Cikán
• 1940 Panna, Piskoř – majitel penzionu, režie F. Čáp
• 1942 Přijdu hned, Václav Barvínek – vycpavač zvěře, režie Otakar Vávra; Saša Rašilov byl spoluautorem námětu i scénáře
• 1945 Rozina sebranec Frater Bartolo, režie Otakar Vávra
• 1946 Pancho se žení, starosta města, režie Rudolf Hrušínský a František Salzer
• 1946 Nezbedný bakalář, konšel, režie Otakar Vávra
• 1947 Uloupená hranice, vrchní respicient, režie J. Weiss
• 1948 Křížová trojka, komorník Lebeda, režie V. Gajer
• 1948 Hostinec „U kamenného stolu“, hostinský Tatrmuž
• 1949 Revoluční rok 1848, F. Houska, režie Václav Krška
• 1949 Rodinné trampoty oficiála Tříšky, Tříška, režie J. Mach
• 1951 Mikoláš Aleš, Rendl, režie V. Krška
• 1952 Mladá léta, Parys, režie V. Krška
• 1953 Divotvorný klobout, kupec Koliáš, režie Alfréd Radok
• 1954 Kavárna na hlavní třídě, kavárník Stýblo, režie M. Hubáček

Vlasta Fabianová

• Saša Rašilov! Na toho nesmím zapomenout. Nepoznala jsem živelnějšího herce, živelnějšího člověka. Podle mne jeden z největších herců naší generace. Nej, nej, nej...Prostě Rašilov byl Rašilov. Měl tak výraznou tvář, že žádná maska, žádná paruka nemohla změnit jeho vizáž. A přece byl v každé roli úplně jiný. Proměňoval se – ne fyzicky, ale někde uvnitř – jako fakír.^[30]
• Komik z boží milosti. Zase celou svou bytostí. Jak ten se dovedl od srdce, od plic a vím já od čeho jiného smát! Patřil mezi ty, kteří se dokonce zasmáli povedenému žertíku jiných na svou adresu. Těch lumpárniček, co se mu navyváděli dobráci kolegové – a nejen oni, i technický personál!^[30]

Jan Pivec

• Sašu Rašilova jsem měl velice rád na jevišti i mimo jeviště. Miloval jsem jeho neodolatelně svérázný humor i osobitý způsob života. O obojím koluje nepřeberné množství pěkných anekdotických historek. Ale já jsem obdivoval především jeho vzácnou schopnost tvořit na scéně postavy, ve kterých rozhraní mezi komikou a tragikou, mezi radostí a smutkem, úsměvem a slzami je tak jemné, že je takřka neznatelné.^[31]

• Achille Gregor: Zbraslavský Rabelais, Melantrich, Praha, 1974
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 35, 75, 81, 98
• Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, Panton, 1977, str. 157–9
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 96, 98, 107, 116, 121, 142, 148, 154, 174, 178, 247–8, 319, 322, 327, 331, 336, 359, 362
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65, 75, 104, 111, 113, 118, 158–9, 224–5, 257, 303, 305
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 61, 159, 190–1, 230, 251, 333
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 210, 252, 260, 273, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128, 131, 159, 172, 217, 219, 230, 252, 262, 274, 299
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 81, 247–8, 371, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
• Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 444
• Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 222, 227, 232–3, 235–6, 238, 345, ISBN 80-207-0419-1
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 57, 92–4
• Michal Herzán, Marie Formáčková: Josef Hlinomaz – Něžný drsňák, Euromedia Group, Praha, 2009, str. 115–6, ISBN 978-80-249-1252-3
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 101–2, 195, 242, 347, ISBN 80-204-0493-7
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 50–1, 67, 117, 133, 136, 246, 357, 469, 496, 499, 597, 603, 609, 649, 666
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 406–7
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 125, 265, 316, 321, 323, 387, 397
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 117, 166, 206–8, ISBN 80-86182-51-7
• Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 137, ISBN 80-86182-61-4
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 21, 34, 143, 148
• Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 307, 312, 324–5
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 289–296
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 15–6, 50, 233, ISBN 80-85625-19-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saša Rašilov starší na Wikimedia Commons
• Saša Rašilov starší ve Filmovém přehledu
• Saša Rašilov starší v Česko-Slovenské filmové databázi
• Saša Rašilov starší ve Filmové databázi
• Saša Rašilov starší na Kinoboxu
• Saša Rašilov starší v Internet Movie Database (anglicky)
• Saša Rašilov – v cyklu České televize Příběhy slavných