Sabinov

Sabinov
Kostely v Sabinově
znak
Poloha
Souřadnice	49°6′22″ s. š., 21°5′8″ v. d.
Nadmořská výška	324 m n. m.
Stát	Slovensko Slovensko
Kraj	Prešovský
Okres	Sabinov
Tradiční region	Šariš
Administrativní dělení	Sabinov, Okurcany
Sabinov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	23,39 km²
Počet obyvatel	12 349 (2021)
Hustota zalidnění	528 obyv./km²
Správa
Status	město
primátor	Ing. Michal Repaský
Vznik	1248
Oficiální web	www.sabinov.sk
E-mail	msu@sabinov.sk
Adresa obecního úřadu	Mestský úrad Sabinov Námestie slobody 57 083 01 Sabinov
Telefonní předvolba	051
PSČ	083 01
Označení vozidel (do r. 2022)	SB
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sabinov (německy Zeben, maďarsky Kisszeben) je město na severovýchodním Slovensku, v Prešovském kraji.

Poloha

Město se nachází na řece Torysa, při pohořích Bachureň a Čergov, cca 17 km od Prešova. Leží na železniční trati Kysak–Muszyna.

Historie

První písemná zmínka o městě jako o královské obci je z roku 1248. Obec byla povýšena na město spolu s Prešovem a Velkým Šarišem v roce 1299 a status svobodného královského města získala v roce 1405.

První písemná zmínka o Sabinově, jako o v té době již značně rozvinuté královské obci, je z roku 1248. Její obyvatelé se zabývali převážně rolnictvím, teprve později se začala rozvíjet řemeslná výroba. Významným mezníkem v jeho dalším vývoji byl 28. leden 1299, kdy mu uherský král Ondřej III. udělil spolu s Prešovem a Veľkým Šarišem spišská práva – právo volit rychtáře a faráře, právo soudu, lovu a rybolovu, osvobození od daní, mýta, cla a vojenské služby. Od toho dne se změnilo právní postavení Sabinova, který se stal městem. V roce 1405 byl Sabinov povýšen na svobodné královské město, což mu přineslo řadu dalších privilegií. Rozvíjejí se řemesla a dochází ke značnému rozkvětu obchodu. Koncem 15. století se stal Sabinův členem Pentopolitany – sdružení pěti východoslovenských měst, k němuž patřily ještě Košice, Prešov, Bardějov a Levoča. Sabinov měl čistě slovenské obyvatelstvo do poloviny 13. století, kdy se zde usadili němečtí přistěhovalci. O četnosti nových usedlíků svědčí údaje ze 14.–16. století, kdy měly obě národnosti vlastní protestantské kostely a kazatele.

Stavební rozvoj Sabinova s ​​typickým středověkým čočkovitým náměstím začal přestavbou původně rolnické osady. Nejstarší zachované stavby pocházejí z konce 14. století, nejvýznamnější a současně nejstarší architektonickou památkou je gotický kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Původní kostel v roce 1461 zcela vyhořel, požár roztavil i zvony. V letech 1484–1518 byl kostel pozdně gotický přestavěn. Vnitřní výzdoba kostela je gotická, renesanční a barokní. Nejcennější je hlavní oltář, jehož originál se nachází v národním muzeu v Budapešti a pochází z dílny mistra Pavla z Levoče. Kostel byl několikrát poškozen požárem. Poslední větší úpravy byly provedeny v letech 1938–1939, v 70. letech byl rekonstruován hlavní oltář. V roce 1992 byla provedena celková vnější rekonstrukce. Zvonice u kostela, postavená ve stylu tzv. východoslovenské renesance, byla dokončena v roce 1657, zvon pochází z roku 1470. Další stavební dominantou historického jádra města je bývalé lyceum, které bylo postavené v renesančním slohu v roce 1530 a které bylo v 18. století přestavěno. Stavební panorama Sabinova doplňují také řeckokatolický kostel, dva evangelické kostely a pravoslavný chrám – postavené na okrajích historického jádra.

V období reformace byl Sabinov znám svým školstvím, řada vynikajících učitelů zde uplatňovala nejmodernější způsoby výuky. Od října 1740 existovalo v Sabinově piaristické gymnázium, které v roce 1784 přesídlilo do vlastní budovy, dnešního muzea. V letech 1867–1877 žil ve městě u svého bratra významný štúrovec Bohuš Nosák-Nezabudov, působil zde také pokrokový učitel Samuel Fábry a slovenský básník Ján Cuker. V období po I. světové válce zde žili a tvořili výtvarní umělci Bandy Cirbus a Ernest Stenhura, jakož i spisovatelka Jolana Cirbusová a Anton Prídavok. Později ve městě vznikly různé kulturní kroužky a organizace. V letech 1922–1924 zde úspěšně pracoval divadelní kroužek Palárik pod vedením Janka Borodáče, který působil v Sabinově jako učitel.

Období 16.–18. století bylo ve znamení rozkvětu, později hospodářského úpadku města. V 19. století byl Sabinův malým provinčním městem se slabě rozvinutou průmyslovou výrobou. V roce 1919 bylo město na krátce okupováno vojsky Maďarské republiky rad. I v letech první Československé republiky hospodářský vývoj nadále zaostával, z větších podniků zde pracovala pila, koželužna a konzervárna. Obyvatelstvo se zabývalo většinou zemědělstvím, které bylo na nízké úrovni. Život města, podobně jako celé Evropy, byl v první polovině 20. století poznamenán světovou hospodářskou krizí, která vyústila do druhé světové války. Její útrapy tvrdě dopadly i na obyvatele Sabinova. Většina židovských obyvatel, kterých bylo v té době v Sabinově mnoho, byla odvlečena do koncentračních táborů, z nichž se jen málokdo vrátil. Sabinov byl osvobozen 21. ledna 1945 rychlým postupem vojsk Rudé armády směrem od Dukly přes Prešov a Bardějov na západ.

Za ČSSR zde bylo vojenské vězení. VÚ 5934 Sabinov. Byli sem umísťováni vojáci základní služby odsouzení vojenskými soudy za méně závažné trestné činy s délkou trestu do dvou let. ^[1]

V polovině 80. let 20. století se městskou částí Sabinova stala, do té doby samostatná, obec Orkucany.

Pamětihodnosti

• římskokatolický kostel Stětí sv. Jana Křtitele a kostel Nanebevzetí Panny Marie
• řeckokatolický chrám Nejsvětějšího srdce Ježíšova
• renesanční zvonice
• renesančně barokní lyceum
• zbytky hradeb z 15. a 16. století, ze kterých se zachoval souvislý pás. Původní celková délka hradeb byla 1,4 km, byly 7 m vysoké, 2 m silné se střílnami, s ochozy, 9 věžemi a 16 baštami. Některé věže se zachovaly, z dalších jsou torza, bašt zbylo 6 a téměř 500 m hradební zdi
• historické jádro města

Osobnosti

• Juraj Hatrík, slovenský hudební skladatel, pedagog a teoretik
• Ladislav Hrdlička, archeolog
• Tivadar Kosztka Csontváry, maďarský malíř
• Bohuslav Nosák, slovenský národní buditel

Partnerská města

• Çubuk, Turecko
• Kenderes, Maďarsko
• Siedlce, Polsko
• Soběslav, Česko

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sabinov na slovenské Wikipedii.

Související články

• Sabinov (nádraží)
• Seznam slovenských měst
• Obchod na korze, film odehrávající se v Sabinově

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sabinov na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Sabinov ve Wikislovníku