Sacris solemniis

Mše v Bolseně, při které se udál eucharistický zázrak. Hostie v rukou kněze Petra z Prahy začala během přepodstatnění krvácet. (Raffael Santi, 1512)

Sacris solemniis (K svátku tajemnému vroucně přistupujme) je katolický hymnus od svatého Tomáše Akvinského (1225–1274). Byl napsán pro novou Slavnost Těla a Krve Páně. Pojednává o průběhu přepodstatnění chleba a víno v Tělo a Krev Kristovu.

Poslední dvě sloky jsou také užívány jako samostatný hymnus Panis angelicus, který se zpívá při adoraci Nejsvětější svátosti. Jev, kdy je strofa Sacris solemniis začínající slovy „Panis angelicus“ často považována za samostatný hymnus, se vyskytl i u jiných hymnů, které Tomáš Akvinský napsal pro Slavnost Těla a Krve Páně: Verbum supernum prodiens (poslední dvě sloky začínající O salutaris hostia), Adoro te devote (sloka začínající Pie pelicane, Jesu Domine) a Pange lingua gloriosi corporis mysterium (poslední dvě sloky začínající Tantum ergo).

Text

Latinsky
Sacris solemniis
iuncta sint gaudia,
et ex praecordiis
sonent praeconia;
recedant vetera,
nova sint omnia,
corda, voces, et opera.
Noctis recolitur
cena novissima,
qua Christus creditur
agnum et azyma
dedisse fratribus,
iuxta legitima
priscis indulta patribus.
Post agnum typicum,
expletis epulis,
Corpus Dominicum
datum discipulis,
sic totum omnibus,
quod totum singulis,
eius fatemur manibus.
Dedit fragilibus
corporis ferculum,
dedit et tristibus
sanguinis poculum,
dicens: Accipite
quod trado vasculum;
omnes ex eo bibite.
Sic sacrificium
istud instituit,
cuius officium
committi voluit
solis presbyteris,
quibus sic congruit,
ut sumant, et dent ceteris.
Panis angelicus
fit panis hominum;
dat panis caelicus
figuris terminum;
O res mirabilis:
manducat Dominum
pauper, servus et humilis.
Te, trina Deitas
unaque, poscimus:
sic nos tu visita,
sicut te colimus;
per tuas semitas
duc nos quo tendimus,
ad lucem quam inhabitas.
Česky
1. K svátku tajemnému
vroucně přistupujme,
z hloubi duše k němu
píseň zanotujme.
Starého se vzdejme,
všechno obnovujme,
srdce, řeč i skutky změňme.
2. Chvála na památku
večeře se vzdává,
když v předvečer svátků
beránka Pán dává,
s ním chléb nekvašený,
dávno podle práva
v Písmech otcům přislíbený.
3. Když jsou nasyceni
jídla tělesného,
Pán jim k podivení
dá jíst těla svého:
vlastní rukou láme
všem i pro každého,
sebe – chléb, jak vyznáváme.
4. Pán dal klesajícím
tělo v posílení,
on dal litujícím
krev svou k občerstvení.
Tento kalich, praví,
je vám pro spasení,
pijte z něho věčné zdraví.
5. Tím je provždy dána
svátost Božích dětí,
ke cti Krista Pána,
k spáse nám se světí.
Kněžím patří jíst
a lidu rozdíleti,
tělo Páně v sboru bratří.
6. Z chleba andělského
pro lid chléb se stává,
pod způsobou jeho
skutečnost je pravá.
Ó div předivoucí:
Nejchudším se dává,
v pokrm Kristus všemohoucí.
7. Bože trojjediný,
z trůnu nebeského,
sestup do hlubiny
duší lidu svého,
veď nás cestou spásy
z kraje pozemského,
v světlo své a sídlo krásy.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sacris solemniis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Kancionál, 710 [online]. kancional.cz [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. 

Související články

Média použitá na této stránce