Sagittarius A
| Sagittarius A | |
|---|---|
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rovníkový průměr | 31.6 R☉ |
| Hmotnost | ~4.1 million M☉ |
| Rektascenze severního pólu | 17h 45m 40.0409s° |
| Deklinace | −29° 00′ 28.118″° |
Sagittarius A (zkratka Sgr A) je komplex radioemitujících zdrojů ve středu naší galaxie Mléčné dráhy. Na obloze se Sgr A nachází v souhvězdí Střelce, není ovšem pozorovatelný klasickými optickými dalekohledy, neboť se mezi Zemí a Sgr A nachází hustá mračna vesmírného prachu, která znemožňují průnik viditelného světla. Je tedy nutné jej pozorovat pomocí radioteleskopů.
Komplex Sgr A sestává ze tří komponentů kterými jsou: pozůstatek po výbuchu supernovy (Sagittarius A East), spirální struktura (Sagittarius A West) a velice silně zářící rádiový zdroj Sagittarius A*, který se nachází ve středu spirály.
Sagittarius A East
Tento objekt má šířku maximálně 25 ly a vykazuje známky vybuchlé supernovy, která se mohla odehrát před přibližně 10 000–100 000 lety. K vytvoření objektu o takové velikosti a energii by ovšem bylo třeba 50x až 100x více energie než může „nabídnout“ standardní výbuch supernovy. Vznikla tedy teorie, že Sgr A East je pozůstatkem po výbuchu masívní hvězdy, jejíž rozmetaná hmota byla následně gravitačně stlačena a vtažena gravitačním vlivem černé díry.
Sagittarius A West
Sgr A West se jeví jako trojramenná spirála, na základě čehož je někdy také označována jako Minispirála. Její zjev a přezdívka jsou však zavádějící, jelikož ve skutečnosti tento objekt tvar spirály nemá. Je tvořen z několika mračen prachu a plynů, která obíhají Sagittarius A*, přičemž se k němu neustále přibližují rychlostí 1000 km/s. Povrchové vrstvy těchto mračen jsou ionizovány. Zdrojem této ionizace je shluk masívních hvězd, která se nachází v centrálním parseku tohoto objektu.
Sgr A West je obklopen shlukovitým torusem chladných molekulárních plynů (Cirkumnukleární disk) (CND). Projevy a kinematika severního ramena naznačují, že bylo dříve shlukem náležícím do CND, které však „odpadlo“ pravděpodobně z důvodu nějakého nenadálého výkyvu v gravitačních poměrech, kterou mohl způsobit výše zmíněný výbuch supernovy v Sgr A East. Severní rameno se jeví jako severojižní „brázda“ emisí, která ovšem zasahuje daleko směrem na východ a je tedy detekován jako matný, velice rozsáhlý zdroj.
Západní oblouk (mimo zorné pole obrázku napravo) je interpretován jako vnitřní ionizovaný povrch CND. Východní rameno a tzv. Bar jsou pravděpodobně dalšími velkými mračny, která jsou podobná severnímu ramenu, ovšem nesdílejí společně s ní stejnou oběhovou rovinu. Hmotnost každého ramena byla odhadnuta na 20 hmotností Slunce.
Na vrcholu těchto obrovských struktur se nachází spousta malých mračen a „děr“. Mezi nejvýraznější patří např. tzv. Minicavity (Minidutina) v severním rameni.
Sagittarius A*
Mnoho astronomů se domnívá, že se v centru naší galaxie prokazatelně nachází obří černá díra. Sagittarius A* (Sgr A*) se jeví jako přijatelný kandidát na místo, kde se má tato černá díra nacházet. Very Large Telescope a Keckovy dalekohledy odhalily hvězdy obíhající Sgr A* obrovskými rychlostmi. Bylo vypočítáno, že například blízká hvězda S2 obíhá Sgr A* rychlostí 5000 km/s, tedy téměř 200krát rychleji než obíhá Země kolem Slunce.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sagittarius A na anglické Wikipedii.
- Fulvio Melia, The Black Hole in the Center of Our Galaxy, Princeton U Press, 2003
- SIMBAD
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sagittarius A na Wikimedia Commons - Recent Results of the MPE Infrared/Submillimeter Group
- Galactic Center Research at MPE
- Nature report, with link to the Schödel et al. paper
- Sagittarius A East
- Kinematic and structural analysis of the Minispiral in the Galactic Center from BEAR spectro-imagery (preprint)
- Chandra Photo Album Sagittarius A
- The Galactic Center (outdated)
Média použitá na této stránce
Autor: EHT Collaboration, Licence: CC BY 4.0
This is the first image of Sgr A*, the supermassive black hole at the centre of our galaxy. It’s the first direct visual evidence of the presence of this black hole. It was captured by the Event Horizon Telescope (EHT), an array which linked together eight existing radio observatories across the planet to form a single “Earth-sized” virtual telescope. The telescope is named after the event horizon, the boundary of the black hole beyond which no light can escape. Although we cannot see the event horizon itself, because it cannot emit light, glowing gas orbiting around the black hole reveals a telltale signature: a dark central region (called a shadow) surrounded by a bright ring-like structure. The new view captures light bent by the powerful gravity of the black hole, which is four million times more massive than our Sun. The image of the Sgr A* black hole is an average of the different images the EHT Collaboration has extracted from its 2017 observations.
Autor: Thibaut Paumard, Licence: CC BY-SA 3.0
The Sagittarius A West complex of ionized gas here observed in the Bracket gamma line of ionized Hydrogen) has the apparent shape of a three-arm spiral. The image above was produced using data obtained with the BEAR spectro-imager on the Canada-France-Hawaii Telescope. The color shades represent different radial velocities, explicited on the spectrum in the upper-left inset, which corresponds to the selected pixel.