Sagittarius A*
| Sagittarius A* | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | rádiový zdroj |
| Objevitel | Národní radioastronomická observatoř a Robert Hanbury Brown |
| Datum objevu | 14. února 1974 |
| Rektascenze | 17h 45m 40,04s[1] |
| Deklinace | -29°0′28,17″[1] |
| Souhvězdí | Střelec (lat. Sagittarius) |
| Vzdálenost | 7 940 ± 420 pc[2] (25 900 ± 1 400 ly) |
| Označení v katalozích | |
| Jiná označení | Sgr A* |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sagittarius A* (zvaný „A-star“, standardní zkratka Sgr A*) je velmi velký, silně zářící a kompaktní zdroj rádiového záření nacházející se ve středu galaxie Mléčná dráha. V roce 2018 bylo prokázáno, že jde o černou díru.[3] 12. května 2022 pak byl uveřejněn snímek okolí této černé díry pořízený v rámci projektu Event Horizon Telescope.
Sagittarius A* je součástí většího uskupení podobných těles, které nese název Sagittarius A.
Historie
Dne 16. října 2002 zveřejnil mezinárodní tým z Institutu Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku (Max-Planck-Institut für extraterrestrische Physik) vedený Rainerem Schödelem výsledky svých pozorování, během kterých po dobu deseti let sledoval pohyb hvězdy S2, která se nachází v blízkosti Sgr A*. Tým R. Schödela dospěl k závěru, že se jedná o vysoce masívní kompaktní objekt.[4] Po průzkumu oběžné dráhy hvězdy S2 byla určena hmotnost Sgr A* na 2,6 ± 0,2 milionů hmotností Slunce a poloměr oblasti, ve které se soustava nachází, neměl být větší než 120 AU. Pozdější průzkumy upřesnily hmotnost objektu na 3,7 milionů hmotností Slunce s poloměrem přibližně 45 AU (6,7578 miliard kilometrů).[5][6] Pro porovnání, trpasličí planeta Pluto obíhá naše Slunce ve vzdálenosti 39,68 AU, což je 5,9533 miliard kilometrů. Tato zjištění tedy podporují hypotézu, podle které je Sagittarius A* obří černou dírou. Je sice možné přiřknout zjištěnou hmotnost běžným objektům, které by se v daném prostoru mohly nacházet, avšak žádné takové objekty o takové hmotnosti by v rámci tak „malé“ oblasti nemohly odolávat kolapsu svých vzájemných orbitů a následnému neodvratitelnému „pádu“ do černé díry déle než několik stovek let, což je naprosto zanedbatelná doba ve vztahu k délce „života“ galaxie.[2]
Několik týmů vědců, mimo jiné i z National Radio Astronomy Observatory nebo také Shanghai Astronomical Observatory, se snažilo zobrazit Sgr A* pomocí radioastronomické metody Very Long Baseline Interferometry. Získané snímky byly shodné s rádiovými emisemi způsobenými gigantickými výtrysky plazmatu z jiných černých děr.
V listopadu 2004 vydal tým vědců zprávu, že došlo k objevu první, velmi dobře prokazatelné černé díry střední velikosti v naší galaxii, která obíhá ve vzdálenosti tří světelných let od Sagittaria A*. Tato černá díra má hmotnost 1300 hmotností Slunce a „vleče“ s sebou shluk sedmi hvězd, což je pravděpodobně zbytek obřího shluku hvězd, který byl rozmetán slapovými silami galaktického středu.[7][8] Toto zjištění by mohlo podporovat teorii, že gigantické černé díry mohou „růst“ poté, co absorbují menší černé díry nebo hvězdy.
V srpnu 2008 tým Andrey Ghezové z UCLA zveřejnil výsledky měření pohybu hvězd v okolí Sagittaria A*. Změřena byla především hmotnost objektu – nejméně 4,1 milionu hmotností Slunce s nepřesností měření 15 %. Při předpokladu, že se sám Sagittarius A* vůči galaxii nepohybuje, hmotnost je 4,5 milionu hmotností Slunce s nepřesností 9 %. Dalším výsledkem měření bylo zpřesnění vzdálenosti Sagittaria A* od Slunce na 27 400 světelných let s odchylkou necelých 5 %.[9]
V září 2008 tým Sheperda Doelemana z MIT zveřejnil výsledky výzkumu Sagittaria A* pomocí interferometru. Ten umožnil objekt sledovat s velkým rozlišením. Sagittarius A* je maximálně 50 milionů km velký, přičemž Schwarzschildův poloměr předpokládané černé díry by měl být 13 milionů km.[10]
Bibliografie
- Melia, Fulvio, The Black Hole in the Center of Our Galaxy, Princeton U Press, 2003
- Melia, Fulvio, The Galactic Supermassive Black Hole, Princeton U Press, 2007
- Eckart, A., Schödel, R., Straubmeier, C., The Black Hole at the Center of the Milky Way, Imperial College Press, London, 2005
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sagittarius A* na anglické Wikipedii.
- ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for Sagittarius A* [online]. [cit. 2016-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Eisenhauer, F., Schödel, R. et al. "A geometric determination of the distance to the galactic center." The Astrophysical Journal, 597, L121–L124, (2003).
- ↑ PARSONS, Jeff. Scientists find proof a supermassive black hole is lurking at the centre of the Milky Way. Metro. October 31, 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-31. (anglicky)
- ↑ Schödel, R. et al. "A star in a 15.2-year orbit around the supermassive black hole at the centre of the Milky Way." Nature, 419, 694–696, (2002)
- ↑ Ghez, A.M. et al. "The First Measurement of Spectral Lines in a Short-Period Star Bound to the Galaxy's Central Black Hole: A Paradox of Youth." The Astrophysical Journal, 586, L127–L131, (2003)
- ↑ UCLA Galactic Center Group
- ↑ Second black hole found at the centre of our Galaxy [online]. News@Nature.com [cit. 2006-03-25]. Dostupné online.
- ↑ The nature of the Galactic Center source IRS 13 revealed by high spatial resolution in the infrared [online]. [cit. 2007-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27.
- ↑ NAEYE, Robert. Milky Way's Central Monster Measured. Sky & Telescope [online]. 2008-08-28 [cit. 2008-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-11. (anglicky)
- ↑ Closest Look Ever at the Edge of a Black Hole [online]. Harvard-Smithonian Center for Astrophysics, 2008-09-03 [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sagittarius A* na Wikimedia Commons - UCLA Faculty Research presentation on Sagittarius A* (Video)
- 2004 paper deducing mass of central black hole from orbits of 7 stars (arxiv preprint)
- ESO video clip of orbiting star (533 KB MPEG Video)
- Star Orbiting Massive Milky Way Centre Approaches to within 17 Light-Hours ESO Press Release, October 16 2002
- Max Planck page on the galactic center, with animation
- The Proper Motion of Sgr A* and the Mass of Sgr A* (PDF)
- NRAO article regarding VLBI radio imaging of Sgr A*
- Vedci sa dnes snažia prvýkrát odfotiť čiernu dieru, spojili teleskopy z celej planéty - Event Horizon Telescope project
Média použitá na této stránce
Autor: EHT Collaboration, Licence: CC BY 4.0
This is the first image of Sgr A*, the supermassive black hole at the centre of our galaxy. It’s the first direct visual evidence of the presence of this black hole. It was captured by the Event Horizon Telescope (EHT), an array which linked together eight existing radio observatories across the planet to form a single “Earth-sized” virtual telescope. The telescope is named after the event horizon, the boundary of the black hole beyond which no light can escape. Although we cannot see the event horizon itself, because it cannot emit light, glowing gas orbiting around the black hole reveals a telltale signature: a dark central region (called a shadow) surrounded by a bright ring-like structure. The new view captures light bent by the powerful gravity of the black hole, which is four million times more massive than our Sun. The image of the Sgr A* black hole is an average of the different images the EHT Collaboration has extracted from its 2017 observations.