Sakjapa

Sakjapa (tibetsky ས་སྐྱ་, ve Wylieho transkipci Sa skya), čili Škola šedé země, je jednou z velkých škol tibetského buddhismu

Název Sakjapa je odvozen od tibetského kláštera Sakja založeného v roce 1073. Svou podobu jako samostatná škola získali sakjapovci především díky pěti lamům pocházejících až do dnešních dnů z rodu Khön. Každý z nichž byl identifikován jako inkarnace bódhisattvy Maňdžušrího.^[1]

• Sačhen Künga Ňingpo (1092–1158)
• Sönam Cemo (1142–1182)
• Dagpa Gjalcchän (1147–1216)
• Sakja-pandita Künga Gjalcchän (1182–1251)
• Čhögjal-phagpa Lodö Gjalcchän (1235–1280)

V současnosti je v čele hnutí 41. patriracha Thidzin Ngawang Künga.

Učení Sakjapy se zakládá na duchovní nauce lämbda. Velmi zjednodušeně lze říci, že sakjapovci nevidí rozdíl mezi samsárou a nirvánou. Obě mají stejnou podstatu a pramení z mysli člověka, která je v podstatě spojením jasnosti a prázdnoty.^[2] Cíl cesty je obsažen v cestě samé.

Důležitou úlohu v hnutí zastává bódhisattva Maňdžušrí.

Asi nejvlivnější z lamů, Sakja-pandita Künga Gjalcchän, překládal do sanskrtu četná díla, která se stala známá i mimo Indii. Tak se stalo, že ho Čingischánův vnuk Godan pozval do Mongolska. Jeho učení zaznamenalo i tam velký úspěch a díky tomu byla škole v roce 1249 svěřena světská vláda nad Tibetem.

Škola výrazně ovlivnila mimo jiné Congkhapu, zakladatele školy Gelugpa.

• FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. 
• WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. 

• Tibetský buddhismus
• Gelugpa
• Kadampa
• Kagjüpa
• Ňingmapa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sakjapa na Wikimedia Commons