Saku Koivu

Saku Koivu
Osobní informace
Datum narození	23. listopadu 1974 (48 let)
Místo narození	Turku, Finsko
Stát	Finsko Finsko
Výška	178 cm
Hmotnost	82 kg
Rodiče	Jukka Koivu
Příbuzní	Mikko Koivu (sourozenec)
Klubové informace
Aktivní roky	1992–2014
Číslo	11
Pozice	Střední útočník
Kluby	TPS Turku Montreal Canadiens Anaheim Ducks
Draft NHL	V roce 1993 jako 12. celkově týmem Montréal Canadiens
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
bronz	ZOH 1994	Finsko
bronz	ZOH 1998	Finsko
stříbro	ZOH 2006	Finsko
bronz	ZOH 2010	Finsko
Mistrovství světa
stříbro	MS 1994	Finsko
zlato	MS 1995	Finsko
stříbro	MS 1999	Finsko
bronz	MS 2008	Finsko
Světový pohár
finále	SP 2004	Finsko
Finská hokejová liga
zlato	1992/1993	TPS Turku
zlato	1994/1995	TPS Turku

Saku Koivu (* 23. listopadu 1974, Turku) je bývalý finský profesionální hokejový útočník. Byl prvním evropským kapitánem Montreal Canadiens a spolu s Jeanem Béliveau se dělí o primát nejdéle sloužícího kapitána tohoto slavného celku.

Hráčská kariéra

Saku Koivu zahájil svou profesionální kariéru v týmu finské ligy TPS Turku, kde hrál v letech 1992 až 1995 (později také v sezóně 2004/05 v době výluky NHL).

V roce 1993 byl draftován v prvním kole jako číslo 21 do týmu Canadiens, zůstal však ještě dva roky ve Finsku. V NHL začal nastupovat od sezóny 1995/1996. V prvním roce zaznamenal 45 bodů v 82 utkáních a skončil v bodování nováčků čtvrtý. V následující sezóně patřil mezi nejproduktivnější hráče celé NHL, než si v prosinci v utkání proti Chicago Blackhawks zranil koleno a vynechal 32 utkání. I tak zaznamenal 56 bodů v 50 utkáních. I v dalších dvou sezónách jej omezovala různá zranění. Po odchodu kapitána Vincenta Damphousse v sezóně 1998/1999 byl jmenovaný 27. kapitánem v historii Canadiens a prvním Evropanem v této funkci. O značnou část sezóny jej ovšem připravilo zranění ramenního kloubu a v dalších dvou letech jej zase ze hry vyřazovaly potíže s levým kolenem. Zdravotní potíže vyvrcholily před zahájením sezóny 2001/2002, kdy u něj lékaři diagnostikovali Burkittův lymfom – zhoubné onemocnění mízních uzlin. Podstoupil léčení, přičemž jej podporovalo množství fanoušků a udržoval kontakty s Mario Lemieuxem a Johnem Cullenem, hráči, kteří svůj boj s podobnými typy rakoviny vyhráli. Očekávalo se, že vynechá celou sezónu, ale Koivu se stihl vrátit ještě na konci základní části. V prvním utkání po návratu mu fanoušci připravili osmiminutový aplaus, když vyjel na led domácí haly Molson Centre. Pomohl týmu vybojovat postup do play-off a v prvním kole vyřadit Boston Bruins, nejvýše nasazený tým po základní části. Po sezóně byl Saku Koivu oceněn Bill Masterton Memorial Trophy za statečnost a přínos pro tým v době, kdy podstupoval léčbu rakoviny.

I v další sezónách se na něj zranění lepila, například v play off sezóny 2005/2006 utrpěl po kontaktu s hokejkou Justina Williamse zranění sítnice levého oka, po kterém ztratil část periferního vidění. Přesto však nadále dokazoval, jak je přínosným hokejistou pro svůj tým. V další sezóně si připsal 75 bodů, z toho 22 gólů, čímž překonal svá dosavadní maxima. Po sezóně byl také oceněn King Clancy Memorial Trophy za zásluhu na založení nadace Saku Koivu Foundation podporující boj proti rakovině.

Po sezóně 2008/2009, která byla jeho desátá ve funkci kapitána Canadiens, čímž vyrovnal dosavadní klubový rekord Jeana Béliveau, se stal volným agentem. Po čtrnácti letech opustil Montreal a podepsal roční kontrakt s týmem Anaheim Ducks. Tak měl možnost zahrát si s krajanem Teemu Selännem. Stal se asistentem kapitána. Protože prokázal nesporný přínos pro tým, smlouvu s Anaheimem několikrát prodloužil až do ročníku 2013/2014 kde si připsal 65 startů a zaznamenal 29 bodů (11 gólů a 18 asistencí). Nezapomněli na něj ani fanoušci v Montrealu. Pokaždé, když se s Anaheimem do Montrealu vrátil, připravili mu ovace vestoje. 19. června 2014 Anaheim Ducks oznámili, že neprodlouží jeho smlouvu a na konci sezóny se tedy stal volným hráčem. 10. září 2014 pak oznámil konec kariéry.

V kariéře v NHL si připsal celkem 255 gólů a 577 asistencí (celkem 832 bodů) v 1124 utkáních základní části. Je třetím nejproduktivnějším Finem v historii NHL po Selännem a Jari Kurrim.

Reprezentační kariéra

S finskou reprezentací získal Saku Koivu čtyři olympijské medaile (bronzovou v letech 1994, 1998 a 2010 a stříbrnou v roce 2006). Kromě toho má na kontě čtyři medaile (dvě stříbrné, jednu bronzovou a jednu zlatou) z mistrovství světa.

Byl dlouholetým kapitánem Finska (v letech 1998 až 2010). Poprvé tuto funkci zastával na olympiádě v Naganu 1998. Byl u většiny velkých úspěchů finské reprezentace včetně jejich historicky prvního titulu v roce 1995 nebo při postupu Finska do finále Světového poháru v roce 2004. Pokud byli všichni zdravotně v pořádku, nastupoval na velkých akcích v klíčové formaci Finska s Teemu Selännem a Jere Lehtinenem.

Ocenění a individuální úspěchy

• 2002 Bill Masterton Memorial Trophy
• 2007 King Clancy Memorial Trophy
• dvakrát zvolen fanoušky do sestavy pro NHL All-Star Game 1998 a 2003 (nehrál pro zranění)
• nejdéle sloužící kapitán Montreal Canadiens spolu s Jeanem Belivaeu
• člen All-star týmu mistrovství světa – 1994, 1995, 1999
• nejlepší útočník mistrovství světa 1995, 1999
• nejproduktivnější hráč mistrovství světa 1999
• finský hokejista roku 1994, 1995
• člen All-star týmu na olympijských hrách 2006
• nejproduktivnější hráč na olympijských hrách 1998 a 2006 (v obou případech spolu s Teemu Selännem)

Klubová statistika

Reprezentační statistiky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saku Koivu na Wikimedia Commons
• Saku Koivu – statistiky na Hockeydb.com (anglicky)
• Saku Koivu – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky)
• Saku Koivu – statistiky na NHL.com (anglicky)
• Saku Koivu v databázi Olympedia (anglicky)