Salutování

Salutování je specifický druh vojenského pozdravu, který provádí vždy jeden konkrétní voják (nebo i jiný příslušník vojensky organizované instituce či sboru) za pomocí své paže. Salutování se v mnoha zemích světa obvykle provádí napnutou pravou rukou, kterou si voják přiloží buďto ke štítku své vojenské čepice (nebo jiné standardní pokrývky hlavy) případně pouze k pravému spánku své hlavy. Tento pozdrav je tradičním projevem vzdávání úcty vůči nadřízeným, vyšším vojenským hodnostem a funkcím, státní vlajce, státní hymně, nejvyšším státním představitelům, případně úcty k zemřelé osobě apod. Konkrétní podrobnosti k přesnému provádění vojenských pozdravů obvykle stanovují vojenské řády a předpisy.

Původ salutování není zcela přesně znám. Jedno z možných vysvětlení jeho vzniku je to, že salutování vzniklo postupem doby ze vzájemných pozdravů, kterými se již ve středověku navzájem zdravili rytíři a to tak, že zvedli hledí na své helmě aby si navzájem viděli do obličeje a bylo jasné o koho se jedná. Tento pohyb se přenesl až do dnešní doby tak jak ho známe.

• V ozbrojených silách Spojených států je podporován zvyk (není zakotven ve vojenském protokolu nebo zákoně) salutovat nositeli Medaile cti, bez ohledu na jeho hodnost (tzn. pokud je nositelem Medaile cti poddůstojník nebo člen mužstva a střetne se s důstojníkem, anebo i generálem. Tak zvyk praví, aby důstojník pozdravil onoho nositele Medaile cti jako první, protože tím vyjadřuje úctu tomuto muži a jeho mimořádným činům.). Také je zvykem salutovat nositeli Medaile cti i v případě, že není v uniformě.
• Za války se v některých případech (např. Korejská válka) upouští od salutování, pokud bylo podezření, že oblasti působí nepřátelský odstřelovač. Jedním z hlavních cílů vojenských odstřelovačů je likvidace nepřátelských důstojníků, čímž dochází k dezorganizaci a demoralizaci nepřátelských jednotek a nepřátelský útvar bez velení ztrácí efektivnost. Už od časů americké občanské války tak důstojníci vyvíjí snahy, aby co nejlépe skryli svoji přítomnost a identifikaci, ať už zakrýváním svých hodností, oblékáním poddůstojnické uniformy s důstojnickými hodnostmi (např. důstojníci wehrmachtu za 2. světové války byli snadno identifikovatelní, protože jejich uniformy zhotovené na zakázku byli z mnohem kvalitnější látky než měli jejich podřízení, kteří měli uniformy často z eráru) či averzí vůči salutování.

V České republice se salutováním zdraví příslušníci ozbrojených sil a uniformovaných bezpečnostních sborů. Zpravidla je tento pozdrav používán pouze mezi příslušníky, výjimkou je například silniční kontrola, kdy vnitřní předpisy Policie ČR vyžadují, aby po zastavení vozidla hlídka pozdravila řidiče vojenským způsobem a současně občanským pozdravem.^[1]

• Výložky
• Vojenské hodnosti

• Obrázky, zvuky či videa k tématu salutování na Wikimedia Commons