Samara

Samara Самара
Samarské divadlo Maxima Gorkého
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	53°11′ s. š., 50°7′ v. d.
Nadmořská výška	100 m n. m.
Časové pásmo	UTC+4[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Povolžský
Oblast	Samarská
Administrativní dělení	9 rajónů
Samarská oblast na mapě Ruska
Samara
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	541 km²
Počet obyvatel	1 156 659 (2020)[2]
Hustota zalidnění	2 138 obyv./km²
Etnické složení	Rusové (83 %), Tataři (4 %), Mordvinci, Čuvaši, Ukrajinci a další
Náboženské složení	pravoslaví a sunnitský islám
Správa
Hlava města	Jelena Lapuškinová
Vznik	1586
Oficiální web	www.city.samara.ru
Telefonní předvolba	+7 846
PSČ	443 xxx
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samara (rusky Самара), v letech 1935 až 1991 Kujbyšev (Ку́йбышев), je město v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy. Žije zde přibližně 1,16 milionu^[2] obyvatel, je tak šestým největším městem Ruska. Je správním střediskem Samarské oblasti. V Samaře se nacházejí důležité strojírenské podniky a v sovětském období byla ze strategických důvodů uzavřeným městem.

Město bylo založeno v roce 1586 jako pevnost proti nájezdům Tatarů. V roce 1688 se stala městem, roku 1851 se stala sídlem gubernie. V druhé polovině 19. století byla v Samaře zprovozněna železnice, což odstartovalo prudký růst (mezi lety 1866 a 1897 o 30 000 lidí). V ruské občanské válce, která vypukla krátce po bolševické revoluci, byla Samara centrem protibolševických sil. V červnu 1918 dobyli město z rukou bolševiků českoslovenští legionáři a na Samarském mostě získali další legionářský obrněný vlak, populární „Orlík“.^[3] Od roku 1935 nesla Samara název Kujbyšev po sovětském politikovi Valerianu Kujbyševovi. Za Velké vlastenecké války sem byly přestěhovány některé úřady z Moskvy z obav z postupu německých vojsk a dobytí hlavního města.

Od roku 2013 stojí ve městě socha Švejka, postavy z literárního díla Jaroslava Haška nazvaného Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.^[4]

Průmyslový význam Samary je velký. Je zde mj. konstrukční kancelář a výrobní závod CSKB-Progress, který v 50. a 60. létech 20. století vyráběl sovětské mezikontinentální balistické rakety první generace R-7 a R-7A; dnes je výrobcem nosných raket typů Sojuz a Molnija. Proto byla Samara za dob studené války pro cizince uzavřeným městem, aby byla chráněna před případnými špióny. Dalším velmi významným odvětvím je automobilový průmysl; v nedalekém Togliatti sídlí závod AVTO-VAZ, jinými názvy také Žiguli nebo Lada, který se snaží dostat ze špatné hospodářské situace, která závod sužuje už od pádu SSSR. Potom jsou v Samaře také strojírenské závody (Alcoa) a chemické závody nedávno zkrachovalého Jukosu.

(c) Андрей Романенко, CC BY 2.5

Samara disponuje mezinárodním letištěm Kurumoč a říčním přístavem na Volze. Zároveň je železničním uzlem a sídlem Kujbyševské dráhy, jedné z regionálních organizací RŽD. Příměstskou dopravu (např. spojení s městem Togliatti) zajišťuje dceřiná společnost Samaratransprigorod. Zdejší nádraží bylo roku 2001 přestavěno a vznikla zde prosklená nádražní hala, s výškou 100 m jedna z nejvyšších v Evropě.

Městská hromadná doprava zahrnuje maršrutky, autobusy, trolejbusy, tramvaje (viz článek) a od roku 1987 také jednu linku metra.

Samara je v Rusku známá také svým divadlem a operou. Divadlo Maxima Gorkého se objevuje téměř na všech samarských pohlednicích. Samarská opera se nachází na hlavním samarském náměstí – nám. Kujbyševa, je postavena v socialisticko-realistickém slohu. Za Velké vlastenecké války sem bylo z obležené Moskvy přestěhováno Velké divadlo. V roce 1942 zde poprvé zazněly tóny 7. symfonie D. Šostakoviče (který zde za druhé světové války pobýval), věnované Leningradu. V Samaře je velké množství zajímavých památek.^[5]

S městem je spojena i postava Jaroslava Haška. Na domě v Kujbyševově ulici, kde bydlel až do dobytí města legionáři (Hašek bojoval na straně rudých) má spisovatel pamětní desku, nedaleko na křižovatce s Někrasovskou ulicí stojí socha Švejka se psem a pivním soudkem.

Ze Samary pochází i ruská drum'n'bassová dvojice Stim axel.

Převládajícím náboženstvím v Samaře je pravoslavné křesťanství. V posledních letech se po celém městě staví velké množství pravoslavných kostelů. Mezi nejhezčí patří chrám sv. Jiří, postavený v roce 2000. V Samaře však najdeme i chrámy luteránské, protestantské, katolické nebo baptistické. Samaře nechybí ani rozlehlá synagoga, která v roce 2008 oslaví svoje sté narozeniny.

Díky těsnému sousedství s Tatarstánem je zde zastoupen i islám. V roce 1999 byla slavnostně otevřena relativně velká samarská mešita (s 60 m vysokým minaretem), rozlohou 1200 m². Pojme až 1000 věřících.

• Dmitrij Ustinov (1908–1984), sovětský politik, maršál Sovětského svazu, od roku 1976 až do své smrti ministr obrany Sovětského svazu
• Vladimír Železný (* 1945), český žurnalista, podnikatel a politik
• Dmitrij Muratov (* 1961), ruský novinář, spoluzakladatel a šéfredaktor opozičních novin Novaja gazeta, nositel Nobelovy ceny za mír za rok 2021
• Pavel Suchov (* 1988), ruský sportovní šermíř
• Semjon Varlamov (* 1988), ruský hokejový brankář
• Anastasija Pavljučenkovová (* 1991), ruská tenistka, olympijská vítězka ve smíšené čtyřhře ze LOH 2020

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Samara na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Samara ve Wikislovníku
• Samara dopravce (on-line trasa generace, čas příjezdu dopravy na zastávce, mapy, oficiální zprávy apod.) Archivováno 1. 8. 2013 na Wayback Machine. (anglicky)
• Oficiální stránky (rusky)
• Zpravodajský server Archivováno 13. 6. 2009 na Wayback Machine. (rusky)
• Základní informace o Samaře Archivováno 21. 10. 2006 na Wayback Machine. (německy)