Samohybné dělo

Moderní francouzská samohybná houfnice CAESAR na kolovém podvozku

Samohybné dělo je dělo umístěné na poháněném podvozku.[1] Samohybná děla určená pro přímou palbu bývají označována jako útočná děla, vozidla vybavená protitankovou výzbrojí a určená k boji s tanky pak jako stíhače tanků. Kromě kanónů a houfnic bývají podobně konstruována také vozidla s minomety či raketomety.

Historie

První samohybné dělo Gun Carrier Mark I

První samohybné dělo Gun Carrier Mark I bylo vyvinuto během první světové války v roce 1917 ve Velké Británii. Celkem bylo vyrobeno 50 kusů, ale k jejich zapojení do bojů ve funkci mobilního dělostřelectva nedošlo. Dva stroje byly upraveny na vyprošťovací tanky,[2] zbývající byly poprvé nasazeny během třetí bitvy u Yper jako transporty munice. Tuto roli zastávaly až do konce války.[3]

(c) Bundesarchiv, Bild 183-J21826 / CC-BY-SA 3.0
Sturmgeschütz III během bojů o Stalingrad

Potřeba mobilního a účinného prostředku pro palebnou podporu pěchoty vyústila ve významný vývoj samohybných děl v meziválečném období a v průběhu druhé světové války, především pak v Německu a Sovětském svazu. Například vůbec nejpočetnějším strojem německé armády bylo samohybné dělo Sturmgeschütz III vyráběné od roku 1940 v několika variantách. Do roku 1945 bylo vyrobeno bylo přibližně 11 000 vozidel, po skončení války sloužil v řadě států, včetně Československa, kde byl zařazen ve výzbroji jako ShPTK vz. 40N (ShPTK - "Samohybný protitankový kanon"), později SD 75/40 N (SD - "Samohybné dělo"), vyřazen byl až v roce 1960. Podobně rozšířené bylo ruské samohybné dělo SU-76, kterého bylo vyrobeno přes 14 000 kusů. V počtu Sověty vyrobených vozidel jej předčil pouze tank T-34.

Jak Sturmgeschütz III, tak SU-76 byly postaveny na podvozcích existujících tanků Panzerkampfwagen III, respektive T-70. Na stejném principu byla vyráběna řada samohybných děl, například německý Hetzer zkonstruovaný na podvozku československého tanku LT-38, americký M7 Priest postavený na základech tanku M3 Lee či britský Bishop s podvozkem z tanků Valentine.

Moderní německá samohybná houfnice PzH 2000

Samohybná děla a stíhače tanků Armády České republiky, Československé armády, a ČSLA

Reference

  1. Dělostřelecké, střelecké a protitankové zbraně. Názvy a definice [online]. Armáda České republiky. S. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-21. 
  2. LIVESEY, Jack. Armoured Fighting Vehicles of World Wars I and II. Londýn: Anness Publishing, 2007. Dostupné online. ISBN 1-84476-370-6. S. 119. (anglicky) 
  3. STERN, Albert Gerald. Tanks, 1914-1918; the log-book of a pioneer. Londýn: Hodder and Stoughton, 1919. Dostupné online. S. 106. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bundesarchiv Bild 183-J21826, Russland, Kampf um Stalingrad, Sturmgeschütz.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-J21826 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
Russland, Kampf um Stalingrad, Sturmgeschütz

Kampf um Stalingrad. PK-Aufnahme: Kriegsberichter Schröter-Altvater (Sch) o.Nr. "Fr" OKW "Fr.f.D." Sept. 42 [Herausgabedatum]

[Sowjetunion.- Schlacht um Stalingrad.- Sturmgeschütz III (StuG III)]
PzH2000 houwitser.png
Autor: Quistnix, Licence: CC BY 2.0

PzH2000 Houwitser, Koninklijke Landmacht. Specificaties:

  • Indienststelling: 2005
  • Lengte (zonder schietbuis) 8330 mm
  • Lengte (met schietbuis) 11630 mm.
  • Breedte 3560 mm.
  • Hoogte (minimaal) 3065 mm.
  • Hoogte (maximaal) 3460 mm (met mitrailleur en periscoop)
  • Gewicht 55 ton
  • Motor 8 cilinder diesel, 736kW
  • Bemanning 5 personen
  • Bewapening 155 mm L52
  • MAG 2000, mitrailleur
  • Rookgranaatwerpers
  • Dracht: 40 - 50 km
British Gun Carrier Mark I - 60 pdr.jpg
British Gun Carrier Mark I (60 pdr)) of 1917.