Samospráva Jihočeského kraje

Jihočeský kraj jako vyšší územní samosprávný celek má podle zákona o krajích právo na samosprávu, která se týká různých odvětví. Mezi ně patří například školství, doprava, nebo zdravotnictví. Jeho dalšími pravomocemi je suverénní vystupování v právních vztazích, vydávání vyhlášek a předpisů a v neposlední řadě hospodaření s krajským majetkem. Správa kraje je vykonávána orgány kraje, a to krajským úřadem, zastupitelstvem kraje, radou kraje a hejtmanem.[1][2]

Kraj vznikl spolu s ostatními kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky s přijetím ústavního zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., který vstoupil v platnost 1. ledna 2000. Zákon také vymezil sedm okresů na území Jihočeského kraje – České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor. Kompetence autonomní správy a vedení kraje vychází ze zákona č. 129/2000 Sb., který nabyl účinnosti 12. listopadu 2000 společně s první volbou do krajských zastupitelstev. Kraj se původně jmenoval Budějovický, jeho název se však společně s třemi dalšími kraji (Jihomoravský, Moravskoslezský a Vysočina) změnil přijetím novelizačního ústavního zákona č. 176/2001 Sb.

Vývoj veřejné správy

První republika

Návrh českých žup z roku 1920

Po vzniku Československa byla převzata organizační struktura z Rakousko-Uherska. Veřejná správa tím pádem byla prováděna na úrovní obecní, okresní a zemské. Celé území Jihomoravského kraje tak spadalo do kompetencí českého zemského správního výboru.[3]

Na základě zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, měly vzniknout samosprávné jednotky, které by rozdělovaly Československo do 21 žup (s výjimkou Prahy), přičemž území dnešního Jihočeského kraje by pokrývala Českobudějovická župa, jihozápadní část Pražské župy a jihovýchodní část Plzeňské župy. Zákon však vstoupil v platnost pouze na Slovensku 1. ledna 1923 a v Česku byl stále odkládán a v platnost nevstoupil nikdy.[4]

Dne 1. ledna 1928 vstoupil v platnost zákon č. 125/1927 Sb., o organizaci politické správy, který nahradil župní zákon a reformoval zemské zřízení, ale dále zachovával územní strukturu z Rakousko-Uherska (kromě nové země Moravskoslezské, která vznikla spojením zemí Moravské a Slezské.)[5]

Druhá republika a protektorát

Mezi roky 1938 a 1945 spadala část území dnešního Jihočeského kraje do pohraničí připojené k Německé říši. Během Protektorátu byly Čechy a Morava rozděleny do 19 oberlandrátů, pod které spadala správa těchto oblastí.[6]

Poválečné období a socialistické Československo

Vládním nařízením č. 4/1945 Sb. veřejná správa spadala do kompetencí místních, okresních a zemských výborů. Zákonem č. 280/1948 Sb. byly zrušeny zemské národní výbory, byly vytvořeny krajské národní výbory a vznikl společně s dalšími 18 kraji Českobudějovický kraj, který se svojí rozlohou podobá dnešnímu Jihočeskému kraji.

V roce 1960 bylo předchozí krajské uspořádání přijetím zákona 36/1960 Sb. nahrazeno. Vzniklo tak 10 krajů, včetně kraje Jihočeského a byly také určeny okresy na jeho území, které přetrvávají dodnes. Kromě okresu Pelhřimov, který je nyní součástí Vysočiny, je území kraje velmi podobné tomu dnešnímu. V roce 1990 byly zrušeny dosavadní krajské výbory, ale tyto kraje stále existují jako formální územní jednotka dodnes.[7]

Vedoucími tajemníky KV KSČ Jihočeského kraje byli:[8][9]

Vedle nich působili i předsedové krajského národního výboru Jihočeského kraje jakožto představitelé státní správy kraje.

Krajské volby

V Jihočeském kraji lze pozorovat silnou pozici dvou tradičních politických stran – ODS a ČSSD. ODS v tomto kraji vždy převyšovala celorepublikový průměr, z čehož plyne i její přítomnost ve třech koalicích a dvakrát zajištěný post hejtmana. Sociální demokracie byla součástí koalice dokonce čtyřikrát a z toho třikrát získala křeslo pro hejtmana/hejtmanku.

Zajímavostí tohoto kraje je nepřítomnost SPD/SPO v krajském zastupitelstvu po volbách v roce 2016, kdy se jeden z těchto subjektů (nebo jejich společná kandidátka) dostal do zastupitelstev v deseti krajích. Kromě Jihočeského kraje nepřekročili pětiprocentní hranici ani ve Středočeském a v Pardubickém kraji.

Další řádný termín voleb do krajského zastupitelstva se konal v roce 2020.

Krajské volby v roce 2000

Volby v roce 2000 vyhrála s více než 25 % hlasů ODS, která také získala post hejtmana pro Jana Zahradníka. Koalici utvořila společně s Čtyřkoalicí a ČSSD (celkem 37 mandátů). V jedenáctičlenné radě tedy zasedli čtyři zástupci ODS, čtyři zástupci Čtyřkoalice a dva zástupci ČSSD.[14]

Krajské volby v roce 2004

O čtyři roky později se opět vítězem voleb stala ODS (44,19 %), která se na vedení rady dohodla s KDU-ČSL (celkem 33 zastupitelů). Sedm křesel obsadil vítěz voleb, tři křesla připadla KDU-ČSL a jedenácté křeslo bylo na nabídnuto lídrovi kandidátky SNK, aniž by se strana podílela na koalici. Hejtmanem se opět stal Jan Zahradník.[15]

Krajské volby v roce 2008

Krajské volby v Jihočeském kraji zaznamenaly v roce 2008 zatím největší volební účast (40,78 %) a vítězem se stala ČSSD se ziskem 33,80 %. Koalice nakonec vznikla s druhým v pořadí, kterým byla ODS (29,63 %). Sociální demokracie obsadila sedm míst v radě a hejtmanem se stal Jiří Zimola. ODS měla v radě zastoupení zbylých čtyř křesel. Tato velká koalice získala celkem 41 zastupitelů.[16]

Krajské volby v roce 2012

Volby v roce 2012 opět opanovala ČSSD (27,99 %), která vytvořila koalici s KSČM (19,37 %). Hejtmanem se stal opět Jiří Zimola a ČSSD získala v radě osm křesel, zatímco KSČM tři. Koalice měla celkem 31 zastupitelů.[17]

Krajské volby v roce 2016

Po krajských volbách v roce 2016 Radu kraje tvořila ČSSD, ANO a Jihočeši 2012 (celkem 31 zastupitelů). Hejtmanem se stal Jiří Zimola (ČSSD). V dubnu příštího roku se však tato koalice rozpadla a vznikla nová na základě domluvy ČSSD, PRO JIŽNÍ ČECHY - Starostové + HOPB + TOP 09, KDU-ČSL a Jihočeši 2012 (celkem 28 zastupitelů). Novou hejtmankou se stala Ivana Stráská (ČSSD).[18]

Výsledky voleb

Výsledky jednotlivých stran v krajských volbách do Jihočeského kraje – počet mandátů (získaná procenta) [19]
4KOALICEANO 2011ČSSDJIHOČEŠI 2012KDU-ČSLKSČMODSPRO J.ČECHY=STAN+HOPB+TOP 09SNKTOP 09+STANCELKOVÝ POČET MANDÁTŮVOLEBNÍ ÚČAST
200013 (22,52%)-8 (13,43%)--12 (19,44%)16 (25,84%)-6 (10,59%)-5534,13%
2004--7 (12,65%)-6 (9,57%)12 (19,10%)27 (44,19%)-3 (5,04%)-5530,45%
2008--22 (33,80%-4 (6,95%)10 (15,94%)19 (29,63%)---5540,78%
2012--18 (27,99%)9 (14,57%)4 (6,43%)13 (19,37%)8 (12,56%)--3 (5,00%)5538,59%
2016-12 (17,67%)15 (22,55%)4 (5,80%)4 (6,63%)7 (10,00%)8 (12,67%)5 (8.00%)--5536,31%

Reference

  1. ↑ ČMEJREK, Jaroslav, 2008. Obce a regiony. Praha: Alfa Nakladatelství. Politologie (Alfa Nakladatelství), s. 28. ISBN 978-80-87197-00-4.
  2. ↑ VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA, 2011. Politický systém České republiky: historie a současnost. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, s. 395 ISBN 978-80-7367-893-7.
  3. ↑ SCHELLE, Karel. Vývoj české veřejné správy. 2008. ISBN 9788087071922. str. 236
  4. ↑ HLEDÍKOVÁ Zdeňka, JANÁK Jan, DOBEŠ Jan; [mapové přílohy zhotovil Jaroslav Synek]. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. 2007. ISBN 9788071069065. str. 351
  5. ↑ HLEDÍKOVÁ Zdeňka, JANÁK Jan, DOBEŠ Jan; [mapové přílohy zhotovil Jaroslav Synek]. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. 2007. ISBN 9788071069065. str. 352
  6. ↑ SCHELLE, Karel. Vývoj české veřejné správy. 2008. ISBN 9788087071922. str. 365
  7. ↑ HLEDÍKOVÁ Zdeňka, JANÁK Jan, DOBEŠ Jan; [mapové přílohy zhotovil Jaroslav Synek]. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. 2007. ISBN 9788071069065. str. 481
  8. ↑ MAJER, Vladimír. Ti vedoucí tajemníci. Českobudějovický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2019-09-24 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ MAJER, Vladimír. Jak to tajemníci dokončili. Českobudějovický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2019-09-24 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c PETRÁŠ, Jiří. Systemizace aparátu KSČ v jihočeském kraji na přelomu 40./50. let 20. století; kariéra místních politických elit. In: Dzieje biurokracji. [s.l.]: http://tonik-libra.pl/, 2018. Dostupné online. ISSN 2544-9761. Svazek VIII. S. 153–167.
  11. ↑ Informační centrum vlády. Lubomír Štrougal [online]. https://www.vlada.cz/ [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ ústřední volební komise. Poslanci Národního shromáždění. Rudé právo. 15.. červen 1960, roč. 1960, s. 1. Dostupné online. 
  13. ↑ PAVLOVSKÝ, Oldřich. Náročný, ale nezbytný úkol. Rudé právo. 23.. listopad 1962, roč. 1962, s. 2. Dostupné online. 
  14. ↑ ŘEHÁK, Milan. Politické koalice v krajích [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345134/pravf_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa str. 13
  15. ↑ ŘEHÁK, Milan. Politické koalice v krajích [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345134/pravf_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa str. 17
  16. ↑ ŘEHÁK, Milan. Politické koalice v krajích [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345134/pravf_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa str. 23
  17. ↑ Rada kraje ve 4. volebním období. Jihočeský kraj [online]. [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: http://www.kraj-jihocesky.cz/2212/clenove_rady_kraje_ve_4_volebnim_obdobi.htm Archivováno 17. 6. 2018 na Wayback Machine.
  18. ↑ Složení Rady Jihočeského kraje. Jihočeský kraj [online]. [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: http://www.kraj-jihocesky.cz/1737/slozeni_rady_jihoceskeho_kraje.htm Archivováno 28. 2. 2018 na Wayback Machine.
  19. ↑ Výsledky voleb a referend. VOLBY.CZ [online]. 2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: https://www.volby.cz/

Média použitá na této stránce

Cechy.zupy.1920.png
Plánované a neuskutečněné rozdělení Čech na župy podle zákona č. 126/1920 Sb.