Samostatná operační skupina „Slezsko“

Slezský vojvoda Michał Grażyński, maršál Edward Rydz-Śmigły a generál Władysław Bortnowski 12. října 1938 v „Západním Těšíně“

Samostatná operační skupina „Slezsko“ (polsky Samodzielna Grupa Operacyjna „Śląsk“) byla operační skupina polské armády, vytvořená 21. září 1938 k obsazení československé části Těšínska. Účastnila se též obsazení částí československé části Oravy a Spiše, po jehož provedení byla rozpuštěna.

Složení

Operační skupina se skládala zejména z vojáků 4., 14., 15., 16., 23. a 25. pěší divize polské armády a 21. divize horské pěchoty polské armády. V jejím rámci působil i jízdní pluk s celkem 837 koňmi, nově vytvořený z jednotek Velkopolského jízdního sboru a Pomořanského jízdního sboru polské armády a osm letek polského vojenského letectva (z toho dvě letky lehkých bombardérů) s celkem 103 letadly. Operační skupina byla vybavena též 234 děly a těžkým pancéřovaným vlakem. Celková početní síla operační skupiny byla 35 966 mužů. Jejím velitelem byl generál Władysław Bortnowski.

Obsazení Těšínska

Dekret o výlučném užívání polštiny na anektovaném území, vydaný v „Západním Těšíně“ Leonem Malhommem, delegátem slezského vojvody při Samostatné operační skupině „Slezsko“
Související informace naleznete také v článku Československo-polský spor o Těšínsko.

Po svém vytvoření byla operační skupina soustředěna v bezprostřední blízkosti československo-polských hranic a připravovala se na útok proti Československu.[1] U operační skupiny působil jako delegát slezského vojvody bývalý polský konzul v Československu Leon Malhomme, který měl odpovídat za civilní správu na území, jež se mělo obsadit.[2]

V důsledku Mnichovské krize československá vláda ustoupila polskému nátlaku a vydala Polsku část československé části Těšínska (spolu s přilehlou částí Čadecka na Slovensku), které Polsko pod hrozbou vojenského útoku požadovalo. Operační skupina obsazovala zabrané území od 2. října 1938[3] do 11. října 1938.[4]

Obsazení Oravy a Spiše

Související informace naleznete také v článku Československo-polský spor o Oravu a Spiš.

Po obsazení východní části československého Těšínska a přilehlé části Čadecka Polsko vzneslo další územní požadavky vůči Československu, tentokrát na Oravě a Spiši. Po polském ultimátu slovenská autonomní vláda i československá vláda, které v té době stály před vyřešením územních sporů s Maďarskem, hrozbě vojenského útoku ustoupily.[5] Byla vytvořena delimitační komise k určení průběhu hranic.[6] Komise pracovala v nepřátelsky laděném prostředí, za spontánních, ale i organizovaných protestů místního obyvatelstva proti připojení k Polsku.[6]

24. listopadu 1938 zaútočil v Oravském Podzámku shromážděný dav kamením na autobus s polskou delegací a polská vláda obratem oznámila, že v zájmu zajištění klidu bude sporné území obsazeno polskou armádou. Časně ráno následujícího dne obdržel Władysław Bortnowski rozkaz zahájit obsazování slovenského území určeného k delimitaci a operační skupina zahájila vstup do Čadecka, střeženého zesílenou obranou československé armády.[6] Nastaly urputné ústupové boje se zapojením dělostřelectva a bombardérů, byly zaznamenány případy střelby civilistů do týla postupujících polských vojsk.[6] Na československé straně padli v tomto střetu čtyři vojáci a 14 bylo zraněno, operační skupina měla dva padlé a deset raněných. Sedm československých vojáků bylo zajato, z toho pět se prohlásilo za Slováky a přátele Polska a byli propuštěni.[6] Další den byla oblast obsazena polským vojskem. K podobnému střetu došlo poblíž Javoriny, kde na straně operační skupiny padl major Stefan Rago a kaprál Oleksowicz byl těžce raněn.[6]

Ukončení činnosti

9. prosince 1938 byla operační skupina z pohraničního území odvolána a poté byla rozpuštěna.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Žáček (2000), str. 9.
  2. ↑ Gawrecki (1999), str. 364.
  3. ↑ Beneš (2007), str. 199.
  4. ↑ Žáček (2004), str. 333.
  5. ↑ Borák, Žáček (1993), str. 20.
  6. ↑ a b c d e f g Borák, Žáček (1993), str. 21.

Literatura

  • BENEŠ, Jaroslav. Stráž obrany státu 1936-1939. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2007. ISBN 978-80-86011-34-9. 
  • BORÁK, Mečislav; ŽÁČEK, Rudolf. „Ukradené“ vesnice. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 1993. ISBN 80-85491-43-5. 
  • GAWRECKI, Dan. Studie o Těšínsku 15. Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 1999. ISBN 80-902355-4-9. 
  • ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. ISBN 978-80-7277-172-1. 
  • ŽÁČEK, Rudolf. Studie o Těšínsku 16. Těšínsko v československo-polských vztazích v letech 1939-1945. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 2000. ISBN 80-902355-6-5. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Smigly-Rydz na Zaolziu.jpg
Wojewoda Śląski M. Grażyński, marszałek Polski E. Rydz-Śmigły i gen. Wł. Bortnowski w Czeskim Cieszynie 12 października 1938 r.
Decree on Official Language on Annexed Territory.jpg
Decree on official language on the Trans-Olza/Olše/Olsa Silesia territory (in Polish "Śląsk Zaolzański") after being forcibly annexed by Poland in October 1938 (before the annexation the territory was part of Czechoslovakia and now it is part of the Czech Republic and, to a very small extent, also Slovakia). The decree was made by the Deputy of the Silesian Voivode on 8th October, 1938 in Cieszyn Zachodni (Western Cieszyn, Český Těšín before the annexation) after the Polish Army seized the territory. The Decree declared the Polish Language to be the sole official language on the annexed territory. All names of streets, squares, parks, etc., as well as firm names, names of institutions, enterprises, etc., regardless of being public or private had to be in the Polish Language only. The Decree became effective as of the date of its publication on 10th October, 1938. The decree ended Czech-Polish bilinguality existing on the territory before its annexation and also ended usage of German for names of privately held firms, enterprises, and private institutions.