Samuel Takáč

Ing. Samuel Takáč
poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1948 – 1964
poslanec NS ČSSR, pak SL FS
Ve funkci:
1964 – 1971
pověřenec průmyslu a obchodu
Ve funkci:
9. května 1949 – ???
PředchůdceJozef Šoltész
NástupceŠtefan Gažík
pověřenec lehkého průmyslu
Ve funkci:
20. září 1951 – 5. března 1953
NástupceŠtefan Gažík
pověřenec průmyslu
Ve funkci:
počátek r. 1953 – ???
PředchůdceŠtefan Gažík
pověřenec lehkého průmyslu
Ve funkci:
24. září 1953 – 6. července 1955
PředchůdceŠtefan Gažík
NástupceMiloš Hrušovský
pověřenec stavebnictví
Ve funkci:
6. července 1955 – 5. dubna 1963
PředchůdceJozef Lukačovič
NástupceLadislav Kompiš
ministr stavebnictví ČSSR
Ve funkci:
1963 – 1968
PředchůdceJosef Korčák
NástupceJozef Trokan
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)

Narození6. března 1911
Tisovec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. září 1981
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Samuel Takáč (6. března 1911 Tisovec - 21. září 1981 Bratislava[1][2]) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, poúnorový poslanec Slovenské národní rady, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, člen Sboru pověřenců a ministr vlády Československa.

Biografie

Vystudoval gymnázium v Rimavské Sobotě (1922-1929) a ČVUT v Praze (1929-1935). Získal kvalifikaci elektrotechnického inženýra. Už během vysokoškolských studií se angažoval se studentských spolcích (Detvan, Iskra). Pracoval pak v Praze v různých profesích. Od roku 1940 přešel do továrny na kabely v Bratislavě. Zapojil se do protifašistického odboje a byl vězněn v Ilavě. V rodném Tisovci se v roce 1944 podílel na přípravách Slovenského národního povstání. Po ústupu povstalců do hor byl zajat a vězněn v Banské Bystrici.[3][4]

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[5] Opětovně byl poslancem SNR zvolen ve volbách roku 1954[6] a ve volbách roku 1960.[7]

Po válce nastoupil na post vedoucího odboru rekonstrukce a plánování při úřadu pověřence průmyslu a obchodu v Košicích, kde řešil zejména poválečnou obnovu země. V období let 1951-1963 pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu, stavebnictví a těžkého průmyslu. V 10. Sboru pověřenců zastával střídavě posty pověřence průmyslu a obchodu a pověřence lehkého průmyslu. Portfolio pověřence lehkého průmyslu si udržel i v následujícím 11. Sboru pověřenců, v němž později od roku 1955 přešel na post pověřence stavebnictví. Na pozici pověřence stavebnictví setrval rovněž v následném 12. Sboru pověřenců a dále i v období po roce 1960, kdy byl Sbor pověřenců jako kolektivní orgán zrušen. Pověřencem stavebnictví (oficiálně pověřenec a předseda komise pro výstavbu SNR) zůstal do dubna 1963.[8]

Pak přešel na celostátní vládní úroveň. Ve třetí vládě Viliama Širokého a vládě Jozefa Lenárta byl v letech 1963-1968 ministrem stavebnictví ČSSR. Publikoval odborné články a studie z oboru národohospodářství a rozvoje průmyslu.[3][4]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[9][10]

V letech 1945-1970 se zmiňuje coby účastník zasedání a člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[11] 12. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 13. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem ÚV KSČ.[12]

K roku 1968 se profesně uvádí jako vedoucí Kanceláře SNR z obvodu Bratislava-Nivy.[13] Tuto funkci zastával v letech 1968-1971. Od roku 1972 byl v penzi.[3]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Bratislava-Nivy). Ve Federálním shromáždění setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[14]

Odkazy

Reference

  1. Samuel Takáč [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. 
  2. Osobnosti Gemera [online]. dobos.revuca.net [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  3. a b c Marec [online]. kmh.sk [cit. 2012-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-26. (slovensky) 
  4. a b Kalendár výročí osobností Tisovca a Rimavskej Píly [online]. old.tisovec.com [cit. 2012-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. (slovensky) 
  5. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-12]. Dostupné online. 
  6. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 
  7. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-14]. Dostupné online. 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625–627. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. 
  10. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  11. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. 
  13. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. 
  14. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“