Sandra Magnusová
| Sandra Hall Magnusová | |
|---|---|
 | |
| Astronautka NASA | |
| Státní příslušnost | USA |
| Datum narození | 30. října 1964 (58 let) |
| Místo narození | Belleville, Illinois, USA |
| Předchozí zaměstnání | letecká inženýrka |
| Čas ve vesmíru | 157 dní, 8 hodin a 44 minut |
| Kosmonaut od | 1. května 1996 |
| Mise | STS-112 Expedice 18 (STS-126/ISS/STS-119) STS-135 |
| Znaky misí |      |
| Kosmonaut do | dosud aktivní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sandra Hall Magnusová (* 30. října 1964 Belleville, Illinois, USA) byla původně letecká inženýrka, od května 1996 je americkou astronautkou, členkou oddílu astronautů NASA. V říjnu 2002 se poprvé vydala do vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) na palubě raketoplánu Atlantis, podruhé strávila na ISS čtyři měsíce od listopadu 2008 do března 2009 v rámci Expedice 18. V roce 2011 se zúčastnila závěrečného letu programu Space Shuttle. V posádce raketoplánu Atlantis působila při misi STS-135 jako letová specialistka. Celkem prožila v kosmu 157 dní, 8 hodin a 44 minut.
Život
Mládí
Sandra Magnusová se narodila v Belleville ve státě Illinois, zde roku 1982 absolvovala střední školu. Roku 1986 získala bakalářský titul z fyziky na University of Missouri ve městě Rolla (později, roku 1990 zde získala titul magistra elektrotechniky) a ještě roku 1986 začala pracovat ve společnosti McDonnell Douglas. Od roku 1991 zpracovávala doktorskou disertaci v Georgijském technickém institutu (Georgia Institute of Technology) jako stipendistka Lewisova výzkumného střediska NASA (NASA-Lewis Research Center), práci obhájila a doktorský titul získala roku 1996.[1]
Astronautka
Zúčastnila se z úspěchem 16. náboru astronautů NASA, v květnu 1996 byla mezi ně vybrána. Absolvovala všeobecnou kosmickou přípravu a získala kvalifikaci letové specialistky.[1]
Od května 1998 pracovala ve skupině NASA pro spolupráci s ruskými partnery. V srpnu 2001 byla zařazena do posádky mise STS-112.[1] Raketoplán Atlantis k letu STS-112 odstartoval 7. října 2002, cílem mise bylo pokračování ve výstavbě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Na Zemi Atlantis přistál 18. října 2002 po 10 dnech, 19 hodinách a 59 minutách letu.[2]
V únoru 2007 byla jmenována palubní inženýrkou Expedice 17 se startem při letu STS-126. V důsledku posunu letů Shuttlů přešla do Expedice 18. K druhému letu vzlétla 15. listopadu 2008 na palubě raketoplánu Endeavour. V posádce ISS nahradila Gregoryho Chamitoffa. Na stanici zůstala do března 2009, kdy ji vystřídal Kóiči Wakata. Na Zem se vrátila v raketoplánu Discovery 28. března 2009, tentokrát po 133 dnech, 18 hodinách a 18 minutách pobytu v kosmu.[1][3]
V červenci 2011 se jako letová specialistka zúčastnila závěrečného letu programu Space Shuttle. Mise STS-135 raketoplánu Atlantis dopravila na ISS logistický modul Rafaello s náhradními díly a zásobami. Sandra Magnusová s Douglasem Hurleyem při manipulaci s modulem Rafaello a při výstupu kosmonautů do vesmíru obsluhovali staniční manipulátor Canadarm2. Na Zemi se raketoplán vrátil po 12 dnech a 18 hodinách letu.[4]
Reference
- ↑ a b c d IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-05-23 [cit. 2009-08-29]. Kapitola Sandra Hall Magnus. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2002-11-02 [cit. 2009-08-29]. Kapitola STS-112. [dále jen Holub]. Dostupné online.
- ↑ Holub. Rev. 2009-08-04 [cit. 2009-08-29]. Kapitola Expedice 18.
- ↑ VÍTEK, Antonín. 2011-031A - STS 135 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2011-7-23 [cit. 2011-07-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandra Magnusová na Wikimedia Commons - Biographical data. Sandra H. Magnus [online]. NASA, rev. 2009-05 [cit. 2009-08-28]. Dostupné online. (anglicky) – Oficiální biografie NASA
Média použitá na této stránce
Astronauts Shane Kimbrough and Sandra Magnus, both STS-126 mission specialists, are pictured with fresh fruit floating freely on the middeck of Space Shuttle Endeavour during flight day three activities.
The STS-112 emblem symbolizes the ninth assembly mission (9A) to the International Space Station (ISS), a flight which is designed to deliver the Starboard 1 (S1) truss segment. The 30,000 pound truss segment will be lifted to orbit in the payload bay of the Space Shuttle Atlantis and installed using the ISS robotic arm. Three space walks will then be carried out to complete connections between the truss and ISS. Future missions will extend the truss structure to a span of over 350 feet so that it can support the solar arrays and radiators which provide the electrical power and cooling for ISS. The STS-112 emblem depicts ISS from the viewpoint of a departing shuttle, with the installed S1 truss segment outlined in red. A gold trail represents a portion of the Shuttle rendezvous trajectory. Where the trajectory meets ISS, a nine-pointed star represents the combined on-orbit team of six shuttle and three ISS crew members who together will complete the S1 truss installation. The trajectory continues beyond the ISS, ending in a six-pointed star representing the Atlantis and the STS-112 crew.
The STS-126 patch represents Space Shuttle Endeavour on its mission to help complete the assembly of the International Space Station (ISS). The inner patch outline depicts the Multi-Purpose Logistics Module (MPLM) Leonardo. This reusable logistics module will carry the equipment necessary to sustain a crew of six on board the ISS and will include additional crew quarters, exercise equipment, galley, and life support equipment. In addition, a single expedition crew member will launch on STS-126 to remain on board ISS, replacing an expedition crew member who will return home with the shuttle crew. Near the center of the patch, the constellation Orion reflects the goals of the human spaceflight program, returning us to the Moon and on to Mars, the red planet, which are also shown. At the top of the patch is the gold symbol of the astronaut office. The sunburst, just clearing the horizon of the magnificent Earth, powers all these efforts through the solar arrays of the ISS current configuration orbiting high above.
ISS Expedition 18 patch
This emblem represents the eighteenth expedition to the International Space Station (ISS). Featured prominently is the Roman numeral XVIII. The "X" evokes exploration, which is at the core of the indivisible cooperation of the International Space Station partners. "V" is for victory and for the five space agencies in the ISS program. "III" stands for the hope that this crew will help evolve the ISS from supporting the last three-person crew to crews of six explorers and researchers. The moon, sun and stars symbolize the efforts of the entire ISS team, which will lead to the human exploration of the moon, our solar system and beyond.
The STS-135 patch represents the space shuttle Atlantis embarking on its mission to resupply the International Space Station. Atlantis is centered over elements of the NASA emblem depicting how the space shuttle has been at the heart of NASA for the last 30 years. It also pays tribute to the entire NASA and contractor team that made possible all the incredible accomplishments of the space shuttle. Omega, the last letter in the Greek alphabet, recognizes this mission as the last flight of the Space Shuttle Program.
The shape of the STS-119/15A patch comes from the shape of a solar array viewed at an angle. The International Space Station (ISS), which is the destination of the mission, is placed accordingly in the center of the patch just below the gold astronaut symbol. The gold solar array of the ISS highlights the main cargo and task of STS-119/15A -- the installation of the S6 truss segment and deployment of S6's solar arrays, the last to be delivered to the ISS. The surnames of the crew members are denoted on the outer band of the patch. The 17 white stars on the patch represent, in the crew's words, "the enormous sacrifice the crews of Apollo 1, Challenger, and Columbia have given to our space program." The U.S. flag flowing into the space shuttle signifies the support the people of the United States have given our space program over the years, along with pride the U.S. astronauts have in representing the United States on this mission.