Sandro Mazzola

Sandro Mazzola
V roce 2008
Osobní informace
Celé jméno	Alessandro Mazzola
Datum narození	8. listopadu 1942 (80 let)
Místo narození	Turín, Italské království
Výška	179 cm
Hmotnost	74 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník
Mládežnické kluby*
1957–1961 Turín
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1961–1977 Inter 4170(116)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1964 1963–1974 Itálie U21 Itálie 020(3) 700(20)
Úspěchy
Mistrovství světa 1970 Itálie Mistrovství Evropy 1968 Itálie 1. italská fotbalová liga 1962/63 Inter 1964/65 Inter 1965/66 Inter 1970/71 Inter Pohár PMEZ 1963/64 Inter 1964/65 Inter 1966/67 Inter 1971/72 Inter Interkontinentální pohár 1964 Inter 1965 Inter
Další informace
Rodiče	Valentino Mazzola
Příbuzní	Ferruccio Mazzola (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alessandro „Sandro“ Mazzola (* 8. listopad 1942) je bývalý italský fotbalista. Hrával na pozici útočníka či ofenzivního záložníka.

S italskou reprezentací se stal mistrem Evropy 1968 (zařazen do all-stars turnaje) a získal stříbrnou medaili na mistrovství světa v Mexiku roku 1970. Hrál i na světových šampionátech 1966 a 1974. Celkem za národní tým odehrál 77 utkání a dal 22 branek.

Byl členem slavného týmu Interu Milán, v němž strávil celou svou kariéru (1960–1977), a jehož byl v letech 1970–1977 kapitánem. Získal s Interem dvakrát Pohár mistrů evropských zemí (1963/64, 1964/65), dvakrát Interkontinentální pohár (1964, 1965) a čtyřikrát titul italského mistra (1963, 1965, 1966, 1971). Roku 1965 byl nejlepším střelcem Serie A, o sezónu dříve nejlepším střelcem Poháru mistrů. Odehrál za Inter 417 ligových zápasů, v nichž dal 116 gólů.

V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1971 umístil na druhém místě.^[1] Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků ho roku 1999 zvolila 43. nejlepším fotbalistou 20. století.^[2]

Byl synem Valentina Mazzoly, rovněž slavného fotbalisty, který zahynul roku 1949 (když bylo Sandrovi 6 let), při letecké havárii, spolu s celým týmem AC Turín.

Klubová kariéra

Narodil se v roce 1942 v Turíně, vynikajícímu útočníkovi Valentinimu Mazzolovi, který zahynul při letecké nehodě v roce 1948.^[3] v roce 1961 odešel do Interu, kde zůstal až do konce kariéry v roce 1977.

První utkání za Nerazzurri odehrál 10. června 1961 proti Juventusu (1:9), při kterém vstřelil i branku.^[4] Až od sezony 1962/63 začal hrát v základní sestavě. V sezoně 1964/65 se s 17 brankami stal nejlepším střelcem ligy a pomohl tak velikou měrou již k druhému titulu.

V letech 1964 až 1967 se klubu začalo přezdívat Grande Inter a on byl její součástí. Získali dvakrát po sobě pohár PMEZ (1963/64 a 1964/65), dále v sezoně 1965/66 došli do semifinále a v sezoně 1966/67 prohráli ve finále. V lize se poté moc nedařilo. Dokonce skončili na 5. místě (1967/68). To už byl Sandro kapitánem. Poté již nehrál na pozici útočníka, ale byl stažen do zálohy. Před ním hrál jiní střelci:Roberto Boninsegna a Mario Corso. I když sezona 1970/71 byla ze začátku katastrofická, po výměně trenéra se na konci sezony slavil titul. V následující sezoně o pohár PMEZ hrál opět finále, které prohrál.

V následujících letech se loučili s kariérou legendy Nerazzurri (Burgnich a Corso). On i Facchetti ještě stále hráli. Jenže klub se potýkal s generační výměnou a kvůli kolísavým sezonám již nezískal žádnou trofej. Poslední utkání odehrál ve finále italského poháru 1976/77 proti městskému rivalovi AC. Zápas skončil prohrou 0:2.^[5] Poté se 34letý fotbalista po 570 utkání za Nerazzurri a vstřelených 162 brankách rozloučil s fotbalem.

Po ukončení kariéry se stal manažerem jak v Interu tak i krátce v Janově. Když Massimo Moratti koupil klub, vrátil se k Nerazzurri a zastával funkci sportovního ředitele.^[6] V letech 2000 až 2003 působil v Juventusu.^[7] Poté se stal komentátorem v televizi.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál první utkání 12. května 1963 proti Brazílii (3:0), při niž vstřelil i branku.^[8] Získal zlatou medaili na ME 1968 a také stříbrnou na MS 1970. V roce 1972 byl u čtyřech utkání v roli kapitána.^[9]. Po neúspěšném turnaji na MS 1974, se rozhodl ukončit reprezentační kariéru. Celkem odehrál 70 utkání a vstřelil 22 branek.

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1966	1 zápas ve skupině	13. 7.	Chile	90	1	2:0[10]
		2 zápas ve skupině	16. 7.	Sovětský svaz	90	0	0:1[11]
		3 zápas ve skupině	19. 7.	Severní Korea	90	0	0:1[12]
	ME 1968	Semifinále	5. 6.	Sovětský svaz	120	0	0:0[13]
		Finále č.2	10. 6.	Jugoslávie	90	0	2:0[14]
	MS 1970	1 zápas ve skupině	3. 6.	Švédsko	90	0	1:0[15]
		2 zápas ve skupině	6. 6.	Uruguay	90	0	0:0[16]
		3 zápas ve skupině	11. 6.	Izrael	90	0	0:0[17]
		Čtvrtfinále	14. 6.	Mexiko	45	0	4:1[18]
		Semifinále	17. 6.	NSR	46	0	4:3 v prodl.[19]
		Finále	21. 6.	Brazílie	90	0	1:4[20]
	MS 1974	1 zápas ve skupině	15. 6.	Haiti	90	2	3:1[21]
		2 zápas ve skupině	19. 6.	Argentina	90	0	1:1[22]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Polsko	90	0	1:2[23]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 4× vítěz italské ligy (1962/63, 1964/65, 1965/66, 1970/71)
• 2× vítěz poháru PMEZ (1963/64, 1964/65)
• 2× vítěz Interkontinentálního poháru (1964, 1965)

Reprezentační

• 3× na MS (1966, 1970 - stříbro, 1974)
• 1× na ME (1968 - zlato)

Individuální

• nejlepší střelec ligy (1964/65)
• nejlepší střelec poháru PMEZ (1963/64)
• člen Síně slávy Italského fotbalu (2014)
• kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (20. místo v roce 2020)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sandro Mazzola na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandro Mazzola na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Portrét na Eurofotbal.cz
• Portrét na Storie di Calcio Archivováno 30. 11. 2012 na Wayback Machine.
• Portrét na stránkách Corriere delle sera Archivováno 29. 12. 2014 na Wayback Machine.
• Portrét na stránkách Forza Italian Football
• Portrét na World Football Legends