Sankt Leonhard im Pitztal

St. Leonhard im Pitztal
znak
Poloha
Souřadnice	47°4′ s. š., 10°50′ v. d.
Nadmořská výška	1 366 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Rakousko Rakousko
Spolková země	Tyrolsko
Okres	Imst
St. Leonhard im Pitztal
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	223,5 km²
Počet obyvatel	1 382 (2018)[1]
Hustota zalidnění	6,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Elmar Haid
Oficiální web	www2.riskommunal.net/stleonhard
E-mail	gemeinde@st-leonhard-pitztal.tirol.gv.at
Telefonní předvolba	05413
PSČ	6481
Označení vozidel	IM
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

St. Leonhard im Pitztal je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Imst.

Žije zde přibližně 1 400^[1] obyvatel.

Obec leží ve vnitřním Pitztalu, v úzkém údolí řeky Pitze, kde jsou v délce asi 25 km roztroušeny osady a vesnice. Nejvyšším bodem je hora Wildspitze vysoká 3768 m. Ve vnější části obce se usedlosti a osady nacházejí na extrémních strmých svazích, ve střední části výlučně v údolní oblasti nebo na náplavových kuželech. Nadmořská výška obce je v rozmezí 1180 až 1740 m n. m.^[2]

Obec má rozlohu 223,5 km², z toho připadá 2,3 % na zemědělskou půdu, 28,5 % tvoří alpské louky,13 % lesy a55,3 % vysokohorské (skalní) oblasti.^[3]

Obec náleží do katastrálního území Pitzal a skládá se ze tří lokalit (v závorce je počet obyvatel k 1. 1. 2021^[4]):

• Plangeross (353)
• St. Leonhard im Pitztal (735)
• Zaunhof (400)

Nejseverněji položená část se rozkládá s několika osadami především na východním svahu středního Pitztalu.

Jedná se o osady Außerlehn, Boden, Burg, Egghof, Enzenstall, Grüble, Grün, Hairlach, Moosbrücke, Oberlehn, Obermühl, Pfurmühl, Rauchenbichl, Rehwald, Schußlehn, Wiese a Zaunhof.

Kvůli hospodářské krizi, stejně jako v celém Innerpitztalu, byli obyvatelé nuceni k sezónním pracím a někteří opustili domov nadobro, například odcházeli do Porýní nebo do Fehrbachu u Pirmasensu.

V roce 1775 byl v Zaunhofu postaven kostel, protože cesta ke Svatému Leonhardu byla v zimě nebezpečná kvůli lavinám.

Před první světovou válkou byl Zaunhof známý svými brusiči pil, dřevorubci a tesaři. Dnes je obec výchozím bodem pro pěší výlety a horské túry do okolí.

St. Leonhard (prostřední kostel) je centrální částí obce.

Osadami jsou Auhof, Bichl, Biedern, Eggenstall, Enger, Froschputzen, Gschwandt, Köfels, Neurur, Piösmes, Scheibe, Scheibrand, Schweighof, Stillebach, Trenkwald, Unterrain, Wald, Weixmannstall, Schrofen a Wiese.

V roce 1646 se St. Leonhard stal vikariátem a v roce 1891 samostatnou farností. Stejnojmenný farní kostel je zasvěcený opatu Linhartovi z Limoges ve střední Francii, který žil v 6. století. Je považován za oblíbeného světce, zejména v Rakousku, Bavorsku a Švábsku. Kostel byl vysvěcen v roce 1778, po přestavbě staršího kostela ze 17. století. Postavy svatého Petra a Jakuba na hlavním oltáři vytvořil kolem roku 1767 Josef Georg Witwer z Imstu.

Místní název Piösmes pochází od neznámého předřímského obyvatelstva. Arzlští sedláci měli v Neururu a Plangerossu již dlouho alpské pastviny, když kolem roku 1300 postavili mocní páni ze Starkenbergu v místech dnešních dvou vesnic dva panské statky (Schwaighöfe). V posledních desetiletích se Neurur vyvinul ze zemědělské osady v turistické středisko.

Místní jméno (starší zápis s ß) pochází z předgermánských dob, ale jeho původ a význam jsou nejasné.

Páni ze Starkenbergu postavili kolem roku 1300 v Plangerossu panský statek (Schwaighöfe). S rostoucím populačním tlakem byla několikrát rozdělena. K obživě obyvatelstva dočasně přispívala skromná těžba stříbrné rudy. První vzestup nastal v 19. století s rozvojem cestovního ruchu, který byl výrazně podpořen dokončením dálnice do Plangerossu v roce 1956 a výrazně ovlivnil vzhled obce.

Z Plangerossu je výstup západním směrem k chatě Kaunergrat. Severně od obce Plangeross (1594 m n. m.) na parkovišti začíná přístup k chatě Rüsselsheimer Hut z východního směru .

Název Mandarfens je pravděpodobně odvozen od mons arboris, což znamená stromová hora, Zirbelbaumberg, a poprvé se objevil v listině z roku 1288. Ještě před druhou světovou válkou se z původních dvou statků stalo letní a zimní turistické středisko. Výstavbou lanovek na Rifflsee a na ledovec Pitztal se Mandarfen stal centrem horských sportů.

Mittelberg leží na konci údolí na úpatí 3162 m vysokého Mittagskogelu a je poslední stálou osadou a zároveň konečnou stanicí autobusové linky. V porovnání se zbytkem údolí Innerpitztal má Mittelberg více slunečního svitu.

Mezi Mandarfenem a Mittelbergem, u hotelu Gletscherblick a hotelu Anger Alm, se potok Taschachbach z údolí Taschach spojuje s potokem Mittelbergerbach a vytváří Pitze (někdy je potok Mittelbergerbach zobrazován také jako Pitze). Část vody se zde uzavírá a přivádí do nádrže Gepatsch v údolí Kaunertal.

Rifflsee je největší jezero v Ötztalských Alpách o rozloze asi 27 hektarů je typické morénové jezero. Z Mandarfenu se k němu dostanete šestisedačkovou lanovkou Rifflsee, která vede z výšky asi 1600 m n. m. do 2300 m n. m. Oblast Rifflsee slouží v zimě jako lyžařská oblast a v létě jako turistická oblast. Nejvyšším bodem lyžařské oblasti Rifflsee je 2800 m vysoký vrchol Grubenkopf.

Obec sousedí^[5]

Kaunerberg	Jerzens	Umhausen
		Längenfeld
Kaunertal	Sölden

Obec St. Leonhard im Pitztal se skládá z mnoha vesnic, osad a roztroušených osad. Osady většinou pocházely z panských statkú ( Schweighöf) tehdejších majitelů šlechtických rodů Starkenbergerů, Hirschbergerů nebo kláštera Stams. Knížecí lovy vedly také k usazování jejich družin v Pitztalu, jak dokládá založení vesnice Neurur. Samotná vesnice St. Leonhard patřila od počátku záznamů ke dvoru Imst, ale je zmíněna až v listině z roku 1300 spolu s "Planchenroß" (Plangeross) a Niwenrur (Neurur). Ještě předtím se v listině z roku 1265 uvádí Schrofen a později v roce 1313 Piesins (Piösmes). V klášterní listině z roku 1485 je St. Leonhard uváděn jako Sand Leonharden im Putzental. Stejnou klášterní listinou získali obyvatelé Sankt Leonharda také vlastního kaplana, protože dříve se o ně staral pouze pomocný kněz z farnosti Imst v tehdy velmi odlehlých oblastech Pitztalu. Nejstarší křestní matrika kuracie ve St. Leonhardu pochází z roku 1646, kolem roku 1750 byla zřízena samostatná lokálie v Plangerossu a v roce 1773 obdržel Zaunhof beneficium.^[6]

V 19. století existovala ve Svatém Leonhardu čtyři bratrstva, včetně bratrstva Františka Xavera, založeného v roce 1744. V roce 1891 pak byla povýšena na samostatnou farnost sv. Leonharda.

V roce 1935 byla farnost přejmenována z Pitztal na St. Leonhard im Pitztal.^[7] Stejně jako v mnoha jiných tyrolských farnostech se i zde ve 20. století rozvinul cestovní ruch, který se stal významným ekonomickým faktorem.^[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku St. Leonhard im Pitztal na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu St. Leonhard im Pitztal na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky