Sanssouci

Zámek Sanssouci
Zámek Sanssouci, střed jižního (zahradního) průčelí zámku s Atlasem a Karyatidami.
Zámek Sanssouci, střed jižního (zahradního) průčelí zámku s Atlasem a Karyatidami.
Účel stavby

Letní sídlo pruských králů a německých císařů

Základní informace
Slohrokoko
ArchitektGeorg Wenzeslaus von Knobelsdorff
StavebníkFridrich (Bedřich) II. Veliký
Další majiteléHohenzollernové
Poloha
AdresaPostupim, NěmeckoNěmecko Německo
Nadmořská výška40 m
Souřadnice
Další informace
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Sanssouci (něm. Schloss Sanssouci) je letní zámecké sídlo založené Hohenzollerny ve východní části parku SanssouciPostupimi (něm. Potsdam) v německé spolkové zemi Braniborsko, (něm. Brandenburg). Zámek Sanssouci je také často pokládán za německého konkurenta francouzskému Versailles. Je však vybudován v intimnějším rokoku než barokní francouzský zámek a je pozoruhodný především svými zahradami. Sanssouci tím patří do souboru paláců a parků v Postupimi a Berlíně zapsaných v roce 1990 do seznamu světového dědictví UNESCO.

Historie

Zámek Sanssouci nechal v letech 17451747 vybudovat pruský král Fridrich (Bedřich) II. Veliký jako svou letní residenci. V letech 18401842 byl zámek na přání Fridricha Viléma IV. přestavěn a rozšířen Ferdinandem von Arnim podle projektu Ludvíka Persiuse. Postupim a její paláce byly oblíbenou residencí německé císařské rodiny až do pádu císařství v roce 1918.

Po 2. světové válce se zámek stal veřejně přístupným a změnil se ve vyhledávanou turistickou atrakcí bývalé Německé demokratické republiky. Vzhledem ke svému historickému významu byl pečlivě udržován. Po znovusjednocení Německa v roce 1990 došlo ke splnění posledního přání Friedricha Velikého. Vrátil se ke svému milovanému zámku a jeho ostatky byly uloženy do hrobu na nejvyšší terase zámecké zahrady.

Zámek Sanssouci a okolní paláce a parky navštíví každoročně více než dva miliony lidí z celého světa. O údržbu a restaurování celého komplexu se v současnosti (2008) stará Nadace pro pruské zámky a zahrady Berlín-Braniborsko (něm. Stiftung Preußische Schlösser und Gärten Berlin-Brandenburg) Archivováno 22. 1. 2010 na Wayback Machine., založená v roce 1995.

Koncepce Fridricha Velikého

Fridrich II. jako korunní princ.
Olej Antoine Pesne (kolem 1740)
Zámecké terasy v zimním slunci. Opěrné zdi s trelážemi pro víno a nikami doplňují stálezelené tisy.
Terasy zámku v létě

Terasy

Koncepce zámku a zahrad – Skica Fridricha Velikého

Jakmile se Fridrich II. stal 31. května 1740 po smrti svého otce pruským králem, začal s přípravami na proměnu celého území dnešního Parku Sanssouci. Nejprve 10. srpna 1744 rozhodl Fridrich o založení viničních a okrasných teras na jižních svazích návrší Bornstedt. Předtím byl celý pahorek porostlý duby, které za panování Fridricha Viléma I., (otce Fridricha Velikého), byly vykáceny a použity k založení staveb v Postupimi vybudované na málo únosných půdách bývalých bažin. Proto se Fridrich Veliký rozhodl vzniklou holinu (Wüsten Berg – Holý vrch) zkultivovat a přeměnit ve francouzský park se zámkem na nejvyšším místě. Prací pověřil stavitele Georga W. von Knobelsdorfa, který se při projektování řídil skicami a pokyny krále.

Svah byl rozčleněn do šesti širokých teras situovaných tak aby bylo co nejlépe využito dopadajících slunečních paprsků. Opěrné zdi posloužily pro osazení treláží, po kterých se pnuly keříky vinné révy dovezené z Portugalska, Itálie, Francie, ale také z německého Ruppinu. Zdivo bylo přerušováno 168 zasklenými nikami, v nichž rostly fíkovníky (smokvoně). Podél hrany každé terasy byl pruh udržovaného trávníku, ve kterém rostly tvarované tisy. Trávníky byly ohraničeny nízkým živým plotem ze zákrsků ovocných stromů. Středovou osu terasové zahrady tvoří schodiště se 120 schody, (dnes jich má 132), přerušované v úrovni jednotlivých teras a z obou stran pahorku byly k terasám přístupové rampy.

Parter

Parter zámku tvoří barokní květinová zahrada založená v roce 1745. V jejím středu je pak od roku 1748 Velká fontána, (něm. Grosse Fontäne), kolem níž jsou rozmístěny mramorové sochy božstev Venuše, Merkura, Apollóna, Diany, Juno, Jupitera, Marta a Minervy spolu s alegorickým zobrazením čtyř elementů – Ohně, Vody, Vzduchu a Země. Sochy Venuše a Merkura, práce francouzského sochaře Jean-Baptisty Pigalla a lovecké skupiny představující Vzduch Archivováno 21. 5. 2007 na Wayback Machine. a Vodu Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine. od Lamberta Sigisberta Adama jsou darem francouzského krále Ludvíka XV. Ostatní postavy pocházejí z dílny Françoise Gasparda Adama, který vedl v Berlíně francouzský sochařský ateliér založený Fridrichem Velikým. Dokončení celého souboru soch se datuje k roku 1764.

Nedaleko odtud byla zeleninová zahrada, kterou již v roce 1715 založil Fridrich Vilém I. Svou jednoduchou užitkovou zahradu nazýval tento spořivý pruský král ironicky „moje Marly“ čímž narážel na nákladnou zahradu v Marly-le-Roi francouzského „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. Fridrich Veliký si ale spojení květinové a užitkové zahrady velmi cenil. Podle něho se tak názorně ukázalo sjednocení jeho zálib, neboť miloval jak umění, tak čerstvou zeleninu.

Zámek - Skica Fridricha Velikého
Výkres pohledů na zámek ze severu a jihu vypracovaný stavební kanceláří von Knobelsdorffa, kolem 1744—1745 (sever je na dolním okraji plánu).
Označení místností: 1 vestibul, 2 mramorový sál, 3 audienční sál, 4 koncertní sál, 5 kabinet a ložnice, 6 knihovna, 7 galerie, 8 až 10 pokoje pro hosty, 11 pokoj pro hosty „Voltairův pokoj“, 12 pokoj pro hosty „Rottenburgův pokoj“, 13 místnosti pro služebnictvo

Budova zámku

Příprava stavby zámku začala 13. ledna 1745 kdy Fridrich II. vládním nařízením přikázal vybudovat „Lust-Haus zu Potsdam“. Podle jeho skic vypracoval dvorní architekt Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff stavební projekt. Protože králův návrh předpokládal jenom přízemní stavbu navrhl králi von Knobelsdorff budoucí zámek podsklepit, zdvihnout tím úroveň přízemí a přesunout celý objekt blíže k okraji nejvyšší terasy aby byl více exponován při pohledech z parteru. Fridrich ale jeho návrhy odmítnul, nepřál si representativní palác, neboť dával přednost intimitě nízké budovy v rokokovém stylu bez větších nároků na reprezentaci. Požadoval přímé spojení vnitřních zámeckých prostor se zahradními terasami bez zbytečných schodů. Jeho vizí bylo zapojení přírody do kultury bydlení.

Fridrich Veliký u všech staveb prováděných na jeho příkaz v Postupimi a v Berlíně osobně zasahoval do jejich administrativního vedení i jejich uměleckého výrazu. To samozřejmě křížilo představy architektů a tak nakonec rozpory mezi králem a jeho architektem vyústily v roce 1746 v odstranění von Knobelsdorffa z prací na stavbě zámku. (Oficiálně ovšem rezignoval ze zdravotních důvodů). Stavbu dokončil nizozemský stavitel Jan Bouman, který stavbu řídil již od roku 1745.

Po dvou letech výstavby došlo 1. května 1747 k vysvěcení zámku přesto, že některé pokoje nebyly ještě dokončeny. Pokud Fridrich Veliký neválčil, trávil letní měsíce na svém zámku koncipovaném tak, aby vyhovoval jemu a jím pozvaným hostům. Od své ženy Alžběty Kristýny Brunšvicko-Bevernské zůstával odloučen již od své korunovace v roce 1740. Královna pobývala na zámku Schönhausen, zatímco Sanssouci byl také „sans femmes“ (bez žen).

Fridrich II. Veliký žil relativně skromně. Nad plesy, maškarními bály a loveckými zábavami vítězily v Sanssouci filosofické diskuse, procházky, četba a koncerty. Paláci říkal „můj viniční domeček“ (Mein Weinberghäuschen) a určil jej pouze k pobytům od konce dubna do začátku října. V této letní residenci (tzv. maison de plaisance) chtěl pobývat sám, případně se svými hosty, a bezstarostně (sans souci) se věnovat svým koníčkům a uměleckým zálibám. Zámek Fridrichovi zcela vyhovoval a tak odmítal návrhy na modernizační a udržovací práce.

(c) Bundesarchiv, Bild 170-835 / Max Baur / CC-BY-SA 3.0
Křeslo, ve kterém zemřel Fridrich II.

Hrob Fridricha II. Velikého

Hrob Fridricha II. Velikého

Fridrich II. zemřel na zámku Sanssouci 17. srpna 1786. Přál si být pochován skromně, vedle zámku na nejvyšší terase vedle svých pohřbených psů. Během své vlády se Fridrich často obíral myšlenkami na smrt a téměř před každou bitvou přepracovával svoji závěť. Před bitvou u Leuthenu (pol. Lutyně) napsal: „Žil jsem jako filosof a přeji si být pohřben jako filosof, bez okázalostí a přepychu. Nechci být ani pitván, ani balzamován. Nechť jsem pohřben na Sanssouci na horní terase do hrobu, který jsem si nechal připravit. Kdybych zemřel ve válce nebo na cestě, přeji si být pohřben v první lepší obci a v zimě chci být přenesen na výše uvedené místo.“ Přes výslovné královo přání uspořádal Fridrichovi jeho synovec a nástupce na trůnu Fridrich Vilém II. obřadný pohřeb v posádkovém kostele v Postupimi, kde byly královy ostatky uloženy vedle hrobu jeho otce Fridricha Viléma I..

Rakve obou králů byly během druhé světové války vyzvednuty z hrobů a v březnu 1943 byly uschovány do bunkru v Postupimi – Eiche, odkud je v březnu 1945 před postupující Rudou armádou převezli a ukryli v solném dole Bernterode v Eichsfeldu (Durynsko). Zde je objevili američtí vojáci a přemístili je do kostela sv. Alžběty v Marburgu (Hesensko). V srpnu roku 1952 byly rakve pruských králů převezeny na hrad HohenzollernBádensku-Württembersku. Po pádu východní Německé demokratické republiky a znovusjednocení Německa konečně mohly Fridrichovy ostatky podle jeho poslední vůle spočinout na Sanssouci. Ve výroční den jeho smrti 17. srpna 1991 byla rakev s eskortou Bundeswehru dopravena do Postupimi a v noci uložena do hrobu, který si Fridrich v roce 1744 nechal připravit. Kdysi řekl "quand je serai là, je serai sans souci", (až tu budu, budu již bez starostí), ale jeho přání se mu splnilo až po 205 letech.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sanssouci na německé Wikipedii a Sanssouci na polské Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bundesarchiv Bild 170-835, Potsdam, Schloß Sanssouci, Sterbestuhl Friedrich des Großen.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 170-835 / Max Baur / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Potsdam.- Sanssouci, Sterbestuhl Friedrich des Großen im Schloß
Schloss-Sanssouci Abendsonne.jpg
Autor: Mätes II., Licence: CC BY-SA 3.0
Schloss Sanssouci im Winter 2006
P1190390 Potsdam sans souci rwk-2.jpg
Autor: Mbzt, Licence: CC BY-SA 3.0
Schloss Sanssouci - Potsdam
Friedrich der grosse grab hg.jpg
Autor: Hannes Grobe, Licence: CC BY-SA 2.0 de
Grabplatte Friedrich der Große mit Blumen und Kartoffeln (Kartoffelkönig) in Sanssouci
Potsdam Schloss Sanssouci (707912855).jpg
Autor: Wolfgang Staudt from Saarbruecken, Germany, Licence: CC BY 2.0

Get thelarge view!

Schloss Sanssouci (frz. sans souci = ohne Sorge) liegt im östlichen Teil des gleichnamigen Parks und ist eines der bekanntesten Hohenzollernschlösser der brandenburgischen Landeshauptstadt Potsdam. Nach eigenen Skizzen ließ der preußische König Friedrich der Große in den Jahren 1745–1747 ein kleines Sommerschloss im Stil des Rokoko errichten. Mit der Planung beauftragte er den Architekten Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff.

Unter Friedrich Wilhelm IV. wurde Schloss Sanssouci 1840–1842 durch Umbau und Verlängerung der zwei Seitenflügel erweitert. Ludwig Persius erstellte die Entwurfszeichnungen. Mit der örtlichen Bauaufsicht wurde Ferdinand von Arnim beauftragt.

Seit 1990 steht Sanssouci mit seinen Schlössern und dem weitläufigen Schlosspark als Weltkulturerbe unter dem Schutz der UNESCO. Die Organisation begründet dies so: Schloss und Park von Sanssouci, oft als „preußisches Versailles“ bezeichnet, sind eine Synthese der Kunstrichtungen des 18. Jahrhunderts in den Städten und Höfen Europas. Das Ensemble ist ein herausragendes Beispiel von Architekturschöpfungen und Landschaftsgestaltungen vor dem geistigen Hintergrund der monarchistischen Staatsidee.

Anlage der Weinbergterrassen

Die berühmte Gartenansicht von Sanssouci entstand nach der Entscheidung Friedrichs des Großen, am Südhang des Bornstedter Höhenzugs einen terrassierten Weinberg anzulegen. Vormals standen auf der Anhöhe Eichen. Zu Zeiten des Soldatenkönigs Friedrich Wilhelm I. wurden die Bäume gefällt und beim Ausbau der Stadt Potsdam für die Befestigung des sumpfigen Bodens verwandt. Am 10. August 1744 gab Friedrich der Große Order den „Wüsten Berg“ durch die Anlage von Weinterrassen zu kultivieren.

Der Hang wurde in sechs breite Terrassen gegliedert, mit zur Mitte hin nach innen schwingenden Mauern, um eine größtmögliche Ausnutzung der Sonnenstrahlung zu erreichen. An den Wänden der Stützmauern wechselt Mauerwerk, an dem an Spalieren Weinstöcke aus Portugal, Italien, Frankreich, aber auch aus Ruppin empor rankten, mit 168 verglasten Nischen, in denen Feigen wuchsen. Nach vorn waren die einzelnen Terrassenpartien durch Rasenstreifen, bepflanzt mit Taxusformbäumen und einer Hecke aus Spalierobst, abgegrenzt. In der Mittelachse führten 120 (heute 132) Stufen den Hang hinab, entsprechend den Terrassen sechsmal unterteilt, und zu beiden Seiten des Hanges je eine Auffahrtrampe.

Unterhalb der Anhöhe, im Parterre, wurde 1745 ein barocker Ziergarten angelegt, dessen Mitte seit 1748 ein Brunnenbecken mit der Großen Fontäne einnimmt, die Friedrich aber nie sprudeln sah, weil die von ihm beauftragten „Fontainiers“ die Technik nur mangelhaft beherrschten. Ab 1750 umsäumten Marmorstatuen das Bassin, die Götterfiguren Venus, Merkur, Apollon, Diana, Juno, Jupiter, Mars und Minerva sowie allegorische Darstellungen der vier Elemente Feuer, Wasser, Luft und Erde. Venus und Merkur, Arbeiten des Bildhauers Jean-Baptiste Pigalle, und zwei Jagdgruppen, Allegorien der Elemente Luft und Wasser von Lambert-Sigisbert Adam, waren Geschenke des französischen Königs Ludwig XV.. Die übrigen Figuren stammen aus der Werkstatt von Francois Gaspard Adam, dem Chef des von Friedrich dem Großen in Berlin gegründeten französischen Bildhauerateliers. Die Vervollständigung des sogenannten Französischen Rondells dauerte bis 1764.

In der Nähe befand sich ein Küchengarten, den Friedrich Wilhelm I. schon 1715 anlegen ließ. Den einfachen Nutzgarten nannte der Soldatenkönig spöttisch „mein Marly“, in Anlehnung an die aufwändige Gartenanlage Marly-le-Roi des französischen Königs Ludwig XIV., des Sonnenkönigs.

Auf die Verbindung von Zier- und Nutzgarten legte Friedrich II. bei der gesamten Anlage des Parks großen Wert. Ausschlaggebend dafür war neben seiner Vorliebe für frisches Obst seine Auffassung, dass Kunst und Natur eine Einheit bilden sollten.


From Wikipedia, the free encyclopedia
1002.Schloß Sanssouci(frz.sans souci = ohne Sorge) am Hang eines Weinberg 1745-1747 Steffen Heilfort.JPG
Autor: Steffen Heilfort, Licence: CC BY-SA 3.0
Schloß Sanssouci(frz.sans souci = ohne Sorge) am Hang eines Weinberg 1745-1747 - Architekt Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff
Aerial image of Sanssouci (view from the south).jpg
Autor: Carsten Steger, Licence: CC BY-SA 4.0
Tento obrázek zobrazuje braniborskou stavební památku s identifikačním číslem
Sanssouci Skizze Friedrich II.jpg
Sketch for the palace of Sanssouci, made by Friedrich II. of Prussia.
Potsdam Sanssouci Palace.jpg
Autor: Wolfgang Staudt, Licence: CC BY 2.0
Potsdam Sanssouci Palace
Frederick II. Sanssouci.gif
Sketch drawn by King Frederick II of Prussia for the design of the Palace of Sanssouci—Schloss Sanssouci, that was built in Potsdam.
  • The sketch was drawn by 'Frederick the Great' in 1745.