Santin Aichel

Santin Aichel
Narození	23. října 1652 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	27. září 1702 (ve věku 49 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání	kameník
Děti	Jan Blažej Santini-Aichel František Santini-Aichel
Rodiče	Antonín Aichel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Santin Aichel (pokřtěn 23. října 1652 Praha^[1]:51–52 – 27. září 1702^[2]:133 Praha), psán též Eichel, Aychel, Aeuchl, byl český kameník italského původu, otec Jana Blažeje Santini-Aichela.

Narodil se Antonínu Aichelovi a Kristýně Ostové v jurisdikci kláštera bl. Anežky na Starém Městě jako jejich nejmladší syn.^{[1]:51–52[2]:124–125, 131} Při křtu v kostele sv. Jakuba^[2]:127 mu byl za kmotra významný italský architekt Carlo Lurago,^[2]:131 dalšími svědky byli císařský stavitel Giovanni Battista Ceresola, přísedící nejvyššího purkrabství na Pražském hradě Matěj Valkoun, Jiří Jakub Trautenaer, Helena Bertin a Helena Havlín.^{[2]:128, 146[1]:51–52}

Vyrostl na Starém Městě, kde se také ve zdejším cechu vyučil kameníkem, což dokládala jeho kamenická značka.^{[1]:52–55[2]:131} Vyučení kameníkem znamenalo pracovní a společenský postup oproti otcově zednictví. V učení se pravděpodobně seznámil se svým celoživotním přítelem Adamem Kulichem, pozdějším staroměstským kamenickým mistrem, se kterým pracoval na řadě největších pražských staveb poslední čtvrtiny 17. století.^[2]:131

Před rokem 1675 získal Santin Aichl práci, nejspíše jako tovaryš, na Hradčanech, tj. v době nástupu arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna a na počátku práce arcibiskupova architekta Jana Baptisty Matheyho.^[2]:131 Za prací se přestěhoval, pravděpodobně bydlel v nájmu jednom z malých domků za Jelením příkopem a to do roku 1686.^[2]:131

V katedrála sv. Víta se 27. října 1675 oženil s Alžbětou Thimovou († 20. ledna 1701).^[2]:131 Z manželství se narodil nejstarší syn Jan Blažej (křest 4. února 1677^[2]:125), dcera Alžběta (křtěná 25. září 1678) a František Jakub (rok 1680).^[2]:131 V roce 1680 se stal malostranským měšťanem a usadil se na Pohořelci.^[2]:131 Pravděpodobně v roce 1685 zde koupil od zedníka Hanse Rössla menší zádušní dům „U Tří hvězd“, později zvaný „U Zlatého pluhu“ (Pohořelec 5); prodej byl vrchností potvrzen v únoru 1686.^{[2]:131, 148}

Zemřel předčasně jako vdovec v roce 1702.^[2]:131

Jako zručný kameník se Santin Aichel se profesně soustředil na kamenné prvky staveb a od 70. let 17. století nacházel uplatnění na velkých stavbách.^[2]:132 Podílel se na realizacích projektů francouzského architekta Jana Baptisty Matheye ve stavební firmě Carla Luraga, např. společně s A. Kulichem na novostavbě křižovnického kostela sv. Františka Sarafinského na Starém Městě (1679–1688), konventu strahovského kláštera (kamenné články pro okna a dveře, sokly, římsy) či v 80. létech na arcibiskupském semináři a nejspíše na kostele sv. Vojtěcha na Starém Městě.^[2]:132

Od roku 1690 pracoval i na monumentálním Černínském paláci od Francesca Carattiho, kromě sochařské výzdoby paláce a zahrady připravoval také hlavní portál (není však zřejmé, zda byl dokončen).^[2]:133 Podle návrhu Giovanni Battisty Maderny vytvořil epitaf hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta – detaily konzultoval osobně s Matheyem.^[2]:132 Pro kostel Povýšení sv. Kříže v Kosmomosích vytvořil v roce 1696 křtitelnici, která se do současnosti nedochovala.^{[2]:133, 150} Dále realizoval blíže neurčené práce pro křižovníky s červenou hvězdou, malostranské karmelitány, hradčanský palác hraběte Leopolda Trauttsmannsdorfa či dům U Šliků. V roce své smrti pracoval se synem Františkem na novoměstské jezuitské koleji.

Pro rodovou metamorfózu příjmení dochází v literatuře k záměnám se syny a dalšími Santiny. Např. Prokop Toman jej v Novém slovníku československých výtvarných umělců uvádí jako Jana Santina Aichla a mylně mu připisuje štukatérské práce nejspíše Santina Cereghettiho na zámku v Jindřichově Hradci.^[2]:132