Saparmurat Nijazov

Saparmurat Atajevič Nijazov Saparmyrat Ataýewiç Nyýazow
© European Union, 2024, CC BY 4.0 1998
1. prezident Turkmenistánu
Ve funkci: 27. říjen 1990 – 21. prosinec 2006
Předchůdce	funkce neexistovala
Nástupce	Gurbanguli Berdymuhamedov
První tajemník ÚV Komunistické strany Turkmenistánu
Ve funkci: 21. prosinec 1985 – 16. prosinec 1991
Předchůdce	Muhammednazar Gagurov
Nástupce	funkce zrušena
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu (1962-1991), Demokratická strana Turkmenistánu (1991-2006)
Narození	19. února 1940 Kipčak, Turkmenská SSR, SSSR
Úmrtí	21. prosince 2006 (ve věku 66 let) Ašchabad, Turkmenistán
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Türkmenbaşy Ruhy Mosque
Rodiče	Atamurat Nijazov a Gurbansoltan Edže
Děti	Murat Nijazov
Alma mater	Petrohradská státní polytechnická univerzita Vysoká škola stranická při komitetu Komunistické strany svazku Radzieckého
Profese	politik a autor autobiografie
Náboženství	sunnitský islám islám
Ocenění	čestná listina Nejvyššího sovětu Turkmenské SSR (1971) Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina medaile Mesropa Maštoce Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy Řád svatého pravověrného knížete Daniila Moskevského 1. třídy … více na Wikidatech
Commons	Saparmyrat Nyýazow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saparmurat Atajevič Nijazov, původním jménem S. A. Annanijazov, čestným titulem Turkmenbaši (turkmensky Saparmyrat Ataýewiç Nyýazow Türkmenbaşy; 19. února 1940 v Kipčaku, Turkmenská SSR – 21. prosince 2006 v Ašchabadu, Turkmenistán) byl prvním a doživotním prezidentem Turkmenistánu.

Nijazov se narodil jako Annanijazov 19. února 1940 ve vsi Kipčak v Ašchabadské oblasti Turkmenské sovětské socialistické republiky. Otce nepoznal, neboť padl ve druhé světové válce. Matka a sourozenci zahynuli roku 1948 při ničivém zemětřesení. Nijazov vyrůstal v dětském domově v Ašchabadu. Po skončení střední školy v roce 1959 pracoval jako školitel odborové organizace. Roku 1962 se stal členem Komunistické strany Turkmenské SSR (KST) a o tři roky později začal studovat Leningradský polytechnický institut, obor energetika, který zakončil roku 1967 a získal titul inženýr. Poté pracoval v Bezmejské hydroelektrárně V. I. Lenina v Ašchabadské oblasti. Od roku 1970 zastával vyšší stranické funkce a další perspektivy se mu otevřely po dokončení Vyšší stranické školy při ÚV KSSS. V roce 1980 se stal prvním tajemníkem Ašchabadského městského výboru KST, v roce 1985 krátce zastával funkci předsedy Rady ministrů (tzn. premiéra) Turkmenské SSSR a poté byl jmenován prvním tajemníkem KST, tedy nejmocnějším mužem v zemi. V roce 1990 se stal členem Politbyra ÚV KSSS (tzn. nejužšího vedení celosvazové strany) a předsedou Nejvyššího sovětu (tzn. parlamentu) Turkmenské SSR. Ve stejném roce se stal i prvním prezidentem země.

27. října 1990 byl Nijazov v přímé volbě zvolen do nově zřízené funkce prezidenta Turkmenské SSR. Podle oficiálních výsledků pro něj hlasovalo 98,3 % voličů. Pod jeho vedením vyhlásil Turkmenistán 27. října 1991 nezávislost na Sovětském svazu. Znovu byl zvolen prezidentem v roce 1992, kdy pro obdržel podle oficiálních výsledků 99,5 % hlasů. O rok později jej parlament prohlásil hlavou všech Turkmenů světa a udělil mu titul Turkmenbaši (otec všech Turkmenů).V roce 1994 se voliči v referendu vyslovili pro vynechání prezidentských voleb v roce 1997 a prodloužení Turkmenbašiho mandátu do roku 2002. Současně se uvažovalo o změně státního zřízení na monarchii a jmenování Turkmenbašiho šáhem. Návrh podpořili na společném sněmu stařešinové turkmenských klanů. Přípravným krokem bylo vyjmutí slova republika z úředního názvu země, ale ke změně nakonec nedošlo vzhledem k negativním reakcím ze zahraničí a k nevhodnosti Nijazovova syna Murada coby nástupce. Situace byla vyřešena v roce 1999, kdy parlament prohlásil Turkmenbašiho za doživotního prezidenta. V roce 2002 byl jmenován maršálem a o rok později zvolen do funkce předsedy parlamentu. V posledních letech života Turkmenbaši trpěl cukrovkou a srdeční slabostí. Zemřel 21. prosince 2006 na selhání srdce.

Během své autoritářské vlády vybudoval kolem sebe bizarní kult osobnosti, který dalece překonával Hitlera či Stalina, a sám sebe označoval Türkmenbaši (turkmensky Otec všech Turkmenů). Dokonce přejmenoval dny v týdnu a měsíce v roce tak, aby se jmenovaly po členech jeho rodiny nebo po něm samém. Dalším z příkladů Turkmenbašiho kultu osobnosti bylo to, že si na náměstí v hlavním městě své země nechal postavit svoji zlatou sochu v nadživotní velikosti otáčející se za sluncem.

Kromě tohoto kultu osobnosti proslul Turkmenbaši také kontroverzními rozhodnutími. Kromě nepotismu to byly například nápad nechat přestěhovat tučňáky ohrožované globálním oteplováním do turkmenské pouště, kde ovšem v létě bývá okolo 50 stupňů Celsia, zákaz nošení zlatých zubů, povolení existence jen jedné nemocnice v zemi, která byla v hlavním městě, či zbudování nového hlavního města podle západního stylu, ve kterém bylo ovšem pro obyčejné Turkmeny tak draho, že v něm nikdo nežil, takže toto nové město vypadalo spíše jako město duchů.

Po Turkmenbašiho smrti ovšem jeho kult osobnosti začal díky rozhodnutím nového vládce Turkmenistánu Gurbanguliho Berdymuhamedova upadat.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saparmurat Nijazov na Wikimedia Commons
• (česky) Reportáž z Nijazovova Turkmenistánu Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Zemřel turkmenský diktátor „Turkmenbaši“ Nijazov