Sapropel

Sapropel (z rečtiny σαπρός – shnilý, πηλός – kal, bahno;[1] nebo též hnilokal)[1] je organické bahno (kal) vzniklé rozkladem odumřelých vodních organismů.[2] Sapropel je výchozí látka pro vznik přírodních uhlovodíků jako je zemní plyn a ropa. Sapropel je zpravidla bohatý na řasy, spory a pylová zrna. Příměs sapropelu způsobuje tmavé zabarvení (sapropelitický jíl, vápenec). Hornina, jejíž hlavní složkou je sapropel, se nazývá sapropelit, je hořlavá a patří ke kaustobiolitům.[2] Sapropel se také vyskytuje jako usazenina z odumřelých organizmů na dně nádrží.[3] Tato odebraná vyhnilá část rybničního, říčního nebo jiného sladkovodního dna se mnohdy využívá pro zúrodnění půdy.[4]

Popis a zbarvení

Sapropel je rosolovitá[5] nebo zrnitá hmota bez zápachu od růžové přes hnědo-olivovou až téměř k černé či červené barvě.[6] Barva sapropelu indikuje přítomnost určitých organických a anorganických složek. Například sapropel s olivovým zabarvením obsahuje chlorofyl, růžová karoteny nebo mangan, modrá vivianit, černá železo a šedá jíly či vápno.[5] Při kontaktu se vzduchem sapropel rychle ztrácí svou původní barvu: buď tmavne, nebo naopak nabírá světlejší odstín.[6] Po vysušení ztvrdne a nejde rozmočit.

Složení

Sapropel se skládá z pozůstatků organizmů, které obývaly podmořské prostředí (fytoplankton a zooplankton) a jeho povrch mořské hladiny (zejména vyšší vodní rostliny, například makroflóra) a také z produktů, jejich rozkladu spolu s rozpuštěnými látkami a minerální částic. Formování sapropelu je ovlivňováno biochemickými, mikrobiologickými a mechanickými procesy. Jedná se o agrominerální komplex látek. V sapropelu nejdeme volné radikály.[7]

Organická část

Základní složení organických látek sapropelu je následující: uhlík 53 až 60 %; kyslík 30 až 36 %; vodík 8,6 %; síra 1,5 až 3 % a do 6 % dusíku. Organická část sapropelu obsahuje 3 až 11 % asfaltu a 40 % humusu či jiné biologicky aktivní látky. Organická hmota v sapropelu:[8]

Minerální část

Minerální část sapropelu obsahuje velké množství stopových prvků jako jsou: Co, Mn, Cu, B, Br, Mo, V, Cr, Be, Ni, Ag, Sn, Pb, As, Ba, Sr, Ti. Vápenatý sapropel obsahuje přechodné formy železa (% sušiny): oxid železnatý (FeO) — 0,9 nebo oxid železitý (Fe2O3) — 0,8.[9]

Výskyt

Zvláště intenzivní výskyt sapropelu byl zjištěn v jezerech ve střední Evropě a Asii. Na americkém kontinentu se ložiska sapropelu omezují na oblasti Velkých jezer (Kanada a USA). V západní Evropě jsou zdroje sapropelu vyčerpány. Naleziště obsahující sapropel jsou typická pro Německo, Polsko, Skandinávii, a v menší míře také Francii a Velkou Británii. Velká ložiska sapropelu se nacházejí v Litvě, Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku.[10] V roce 2010 se vývoz sapropelu z Ruska zvýšil 13násobně.[11]

Bělorusko

Celkové zásoby sapropelu v Bělorusku se odhadují na 3,7[12] (podle jiných zdrojů na více než 4) miliardy krychlových metrů. Z toho 2,7 miliardy krychlových metrů se nachází v jezerech a asi miliarda krychlových metrů v rašelinových sedimentech.[12] V Brestské oblasti se nachází 139 milionů krychlových metrů sapropelu.[12]

Mohutnost sedimentů sapropelu v jezerech činí 2 až 12 m, v některých místech až 30 m (jezero Sudablje, Smaljavický rajón).[13] Největší ložisko sapropelu v Bělorusku se nachází na jezeře Dzikaje v Dzjatlaŭském rajónu. V nejbližších letech se má podle plánů státního programu „Rašelina“ těžba sapropelu pro zemědělské účely zvýšit 4krát až 5krát. Největší objem plánovanového navýšení se týká Brestské, Vitebské a Homelské oblasti.

Rusko

V Rusku existuje asi 10 000 ložisek sapropelu.[14] Ruská federace, které vlastní zásoby čítající 2,6 miliardy tun, zaujímá v tomto směru jedno z předních míst na světě.[10] Nyní v Rusku existuje více než dvacet společností pro těžbu a zpracování sapropelu.

Reference

  1. ↑ a b PURKYNĚ, Cyrill. Uhlí a geologie jeho ložisek. Praha: Český čtenář, 1918. 139 s. S. 24. 
  2. ↑ a b PETRÁNEK, Jan. Sapropel [online]. Česká geologická služba, 2007. Dostupné online. 
  3. ↑ http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/sapropel
  4. ↑ http://www.enviweb.cz/eslovnik/1091
  5. ↑ a b Сапропели [online]. priroda.samregion.ru. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-29. (rusky) 
  6. ↑ a b Сапропель. Удобрение со дна реки
  7. ↑ БАЙТАСАЎ, Р. Р.; АБАКУМАЎ, Г. 3.; ПЕСЦІС, В. К. САПРАПЕЛЬ — ПРЫРОДНЫ АНТЫАКСІДАНТ [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ Состав сапропеля [online]. i-eco.com.ua. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-20. (rusky) 
  9. ↑ Лопотко М. З., Евдокимова Г. А., Кузьмицкий П. С. Сапропели в сельском хозяйстве. Мн., 1992, С. 216
  10. ↑ a b Торф и сапропель Украины
  11. ↑ В 2010 г. экспорт сапропеля ўвеличился в 13 раз
  12. ↑ a b c Сапропели [online]. brestobl.com. Dostupné online. (rusky) 
  13. ↑ Беларуская энцыклапедыя: У 18 т. Т.14: Рэле — Слаявіна / Рэдкал.: Г. П. Пашкоў і інш — Мн.: БелЭн, 2002. — Т. 14. — С. 173. — 512 с. — 10 000 экз. — ISBN 985-11-0238-5 (Т. 14).
  14. ↑ В настоящее время известно более 10 000 месторождений сапропеля. marketing.rbc.ru [online]. [cit. 2017-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-05.