Sara Erraniová

Sara Erraniová
Sara Erraniová v kvalifikaci Wimbledonu 2022
Přezdívka	Sarita Poco Gigante
Stát	Itálie Itálie
Datum narození	29. dubna 1987 (37 let)
Místo narození	Bologna, Itálie
Bydliště	Bologna, Itálie
Výška	164 cm
Profesionál od	2002
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	14 694 167 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	682–501
Tituly	9 WTA, 2 WTA 125, 5 ITF
Nejvyšší umístění	5. místo (20. května 2013)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2012)
French Open	finále (2012)
Wimbledon	3. kolo (2010, 2012)
US Open	semifinále (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryň	základní skupina (2012, 2013)
Olympijské hry	3. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	407–234
Tituly	30 WTA, 2 WTA 125, 7 ITF
Nejvyšší umístění	1. místo (10. září 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítězka (2013, 2014)
French Open	vítězka (2012)
Wimbledon	vítězka (2014)
US Open	vítězka (2012)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň	semifinále (2012, 2013)
Olympijské hry	zlato (2024)
Týmové soutěže
Fed Cup	vítězka (2009, 2010, 2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240529a29. května 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
zlato	Paříž 2024	ženská čtyřhra

Sara Erraniová (nepřechýleně Errani, * 29. dubna 1987 Bologna) je italská profesionální tenistka a bývalá světová jednička ve čtyřhře, když na této pozici od zavedení světové klasifikace strávila 87 týdnů, což představuje jedenácté nejdelší období. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA vyhrála devět singlových a třicet deblových turnajů. Dvě trofeje z dvouhry i ze čtyřhry přidala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.

V roce 2012 se s krajankou Robertou Vinciovou probojovaly do finále ženské čtyřhry na Australian Open, v němž podlehly Kuzněcovové a Zvonarevové. Nejlepší grandslam kariéry odehrála na French Open 2012, kde dosáhla finálové účasti v ženské dvouhře a spolu s Vinciovou vyhrála ženskou čtyřhru. V následné klasifikaci dvouhry se poprvé posunula do první světové desítky. Na US Open 2012 pak došla do semifinále dvouhry a s Vinciovou získala deblový titul, díky němuž se následně stala světovou jedničkou ve čtyřhře. Na Turnaji mistryň 2012 a 2013 skončila vždy v základní skupině dvouhry a v semifinále čtyřhry. V ženské čtyřhře Australian Open 2013 a 2014 přidala další dvě výhry. Kariérní grandslam v ženském deblu pak s Vinciovou zkompletovala triumfem ve Wimbledonu 2014.

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v květnu 2013 na 5. místě a ve čtyřhře pak v září 2012 na 1. místě. Trénuje ji Španěl Pablo Lozano Beamud. Do sezóny 2020 tuto roli plnil Michele Montalbini a v letech 2004–2016 Pablo Lozano s Davidem Andresem

V italském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2008 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Španělsku, kdy zaznamenala výhru ve dvouhře i čtyřhře. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k dvaceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 16–16 ve dvouhře a 10–5 ve čtyřhře. V letech 2009, 2010 a 2013 Fed Cup vyhrála.

Itálii reprezentovala na Letních olympijských her 2008 v Pekingu, kde v ženské dvouhře vypadla v úvodním kole s Australankou Samanthou Stosurovou a také na Londýnských hrách 2012, kde v singlu opět nepřešla první kolo a ve čtyřhře skončila ve čtvrtfinále. Třetí kolo dvouhry si zahrála na XXXI. letní olympiádě v Riu de Janeiru, kde s Vinciovou v ženském deblu zopakovaly čtvrtfinálový výsledek z Londýna. Na Letní olympiádě 2024 v Paříži vyhrála s Jasmine Paoliniovou zlatou medaili v ženské čtyřhře, když ve finále zdolaly Mirru Andrejevovou s Dianou Šnajderovou.

V sezóně 2012 získala ceny WTA v kategoriích Hráčka s nejlepším zlepšením. S Vinciovou se staly nejlepším deblovým párem v letech 2012, 2013 a 2014, kdy byly také vyhlášeny mistryněmi světa ITF ve čtyřhře.

Od dvanácti let trénovala na přání otce ve floridské Tenisové akademii Nicka Bollettieriho v Bradentonu. V šestnácti letech se přestěhovala do španělské Valencie, kde hrála pod vedením trenérského dua Pablo Lozano a David Andres.^[1]

Debutovým startem na profesionálním okruhu ITF se stala událost v roce 2002 na sicilské Cagliari s dotací 10 000 dolarů, kde v úvodním kole nestačila na Číňanku Sun Tchien-tchien po jednoznačném průběhu ve prospěch Asiatky. Dále pokračovala v turnajích okruhu ITF, kde se mimo jiné danou sezónu probojovala do semifinále desetitísové události v Zatonu.

Premiérový titul získala v sezóně 2005 v severoafrickém městě Melilla, když ve finále přehrála Luciu Jiminezovou ve dvou setech.

První titul z okruhu WTA Tour si připsala v roce 2008 z antukového Internazionali Femminili di Tennis di Palermo, když v boji o titul zdolala Rusku Marii Korytcevovou. 27. července 2008 přidala druhou turnajovou trofej z portorožského Banka Koper Slovenia Open, po finálové výhře nad Španělkou Anabel Medinaovou Garriguesovouá.

V sezóně 2009 se probojovala do dvou singlových finále WTA Tour, kde předchozí sezónu získala tituly. Jednalo se o palermský turnaj, na němž nestačila na krajanku Flavii Pennettaovou a slovinskou Portorož, kde zůstala na raketě Rusky Dinary Safinové.

V letech 2009 a 2010 byla členkou vítězného fedcupového týmu Itálie.

V únoru 2011 pak zaznamenala další finálovou účast v thajské Pattaye, kde ji porazila Slovenka Daniela Hantuchová, na níž uhrála pouhé dva gamy.

Nejlepší sezónu dosavadní kariéry rozehrála na melbournském grandslamu Australian Open, kde se poprvé v kariéře probojovala do čtvrtfinále dvouhry, v němž ji porazila světová dvojka Petra Kvitová. Na cestě mezi osm nejlepších hráček zdolala Naděždu Petrovovou, Soranu Cîrsteaovou a Číňanku Čeng Ťie. Po turnaji se posunula na své maximum – 33. místo na žebříčku WTA.

Následně se přesunula na americký kontinent, kde na Monterrey Open jako druhá nasazená vypadla v semifinále s pozdější vítězkou Maďarkou Tímeou Babosovou po třísetovém průběhu. Připsala si však třetí singlový titul kariéry z antukové události Abierto Mexicano Telcel v Acapulcu, když v posledních dvou utkáních přehrála krajanky, nejdříve Robertu Vinciovou a poté druhou nasazenou Flaviu Pennettaovou.

Na amerických událostech Premier Mandatory vypadla v úvodních kolech. V Indian Wells nejdříve vypadla v úvodní fázi s Američankou Vaniou Kingovou a na Miami Masters poté ve druhém kole se Sloane Stephensovou.

Do katalánského Barcelona Ladies Open vstupovala z pozice sedmé nasazené hráčky. Neztratila na něm ani jeden set, když ve čtvrtfinále přešla přes německou turnajovou dvojku Julii Görgesovou, v semifinále zdolala Suárezovou Navarrovou a ve finále si hladce poradila s Dominikou Cibulkovou. Získala tak druhý titul sezóny a v hodnocení postoupila na 28. příčku.

Následovaly dvě dvouhry v semifinále Fed Cupu na půdě České republiky, kdy v sobotu podlehla Petře Kvitovéa v neděli vyhrála nad Andreou Hlaváčkovou, což byl jediný vítězný bod Itálie s konečným skóre 1–4 na zápasy.

Dne 7. května pak vyhrála třetí událost v roce Budapest Grand Prix a vyrovnala italský ženský rekord krajanky Roberty Vinciové v nejvyšším počtu singlových titulů za jednu sezónu.^[2]

Na French Open se probojovala do finále ženské dvouhry, v němž nastoupila proti Marii Šarapovové. Utkání prohrála 2:0 na sety. V následné pondělní klasifikaci žebříčku WTA po French Open si zajistila posun o čtrnáct příček na 10. místo ve dvouhře a o pět pozic na 3. místo ve čtyřhře.

Ve třetím kole Wimbledonu ji Kazaška Jaroslava Švedovová jako první hráčka otevřené éry uštědřila tzv. zlatý set, když neuhrála v úvodní sadě ani jeden míč. Druhý set prohrála 4–6 a byla vyřazena. Na posledním newyorském grandslamu US Open došla do semifinále dvouhry, v němž nestačila na favorizovanou Serenu Williamsovou. Díky tomuto výsledku se v následné pondělní klasifikaci z 10. září posunula na 7. místo ve dvouhře

Sara Erraniová nastupovala celou sezónu se stabilní partnerkou Robertoua Vinciovou, s níž zaznamenala strmý vzestup, když vyhrály osm turnajů, včetně dvou grandslamů. Vyrovnané výkony v průběhu celého roku se odrazily v žebříčkovém postavení. Obě hráčky se v závěrečné fázi okruhu postupně staly světovými jedničkami ve čtyřhře, když Vinciová na této pozici vystřídala Erraniovou.

Premiérový titul sezóny si připsaly v únoru na mexickém Monterrey Open po finálové výhře nad zkušeným japonsko-čínským párem Kimiko Dateová a Čang Šuaj.^[3] Na druhou výhru dosáhly následující týden na acapulském Abierto Mexicano Telcel, když si v boji o titul poradily se španělskou dvojicí Lourdes Domínguezová Linová a Arantxa Parraová Santonjaová po hladkém průběhu.^[4] V dubnu pak triumfovaly na evropské antuce během Barcelona Ladies Open, kde si bez problémů poradily s krajankami Flavií Pennettaovou a Francescou Schiavoneovou jednoznačným výsledkem.^[5]

Poté zaznamenaly sérii čtyř turnajových výher v řadě a pokaždé se v boji o titul utkaly s ruskými soupeřkami. Šňůra začala v polovině května na modré antuce Mutua Madrid Open, kde zdolaly dvojici Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. O týden později se všechny hráčky potkaly ve finále římského Internazionali BNL d'Italia, opět s vítězným koncem pro Italky.^[6][7]

Premiérovým grandslamovým vítězstvím se stalo pařížské Roland Garros, kde rozhodující bitvu sehrály proti páru Maria Kirilenková a Naděžda Petrovová.^[8] Na vítězné vlně se udržely i v dalším turnaji UNICEF Open, kde na jejich raketách zůstaly ve finále znovu Kirilenková s Petrovovou po těsné bitvě.^[9] Druhou grandslamovou trofej si přivezly z newyorského US Open, na němž ve finále nedaly šanci Češkám Andree Hlaváčkové a Lucii Hradecké.^[10]

V následné klasifikaci deblového žebříčku se stala po Pennettaové druhou Italkou v historii, která dosáhla na čelo světové klasifikace.

Dvakrát v sezóně odešly jako poražené finalistky, a pokaždé se jejich přemožitelkami staly ruské tenistky. Nejdříve nestačily na lednovém Australian Open na pár Světlana Kuzněcovová a Věra Zvonarevová ve třech sadách.^[11] Na březnovém Miami Masters je zdolaly také Kirilenková s Petrovovou, když po prvních dvou setech o osudu utkání rozhodl až závěrečný supertiebreak.^[12]

Během roku obhájila acapulský singlový titul a z dalších třech finále dvouhry odešla jako poražená finalistka. Na Grand Slamu si poprvé zahrála semifinále French Open. Na žebříčku patřila do elitní světové desítky a nejvýše figurovala na 5. příčce.

Sezóna byla méně úspěšná, než předcházející, přestože dosáhla svého maximálního postavení ve světové klasifikaci WTA, když vystoupala až na 5. místo. Na úvodní grandslam Australian Open přijížděla jako sedmá nasazená. V prvním kole ji však zastavila Španělka Carla Suárezová Navarrová.^[13] V únoru si zahrála první finále roku na pařížském Open GDF Suez, v němž podlehla Němce Moně Barthelové.^[14] Poté se do přímého boje o titul probojovala na Dubai Tennis Championships, kde opět neuspěla v utkání proti Petře Kvitové.^[15] Další týden se přesunula na americký kontinent, kde úspěšně obhájila turnajové vítězství na Abierto Mexicano Telcel. Ve finálovém střetnutí oplatila čerstvou porážku Carle Suárezové Navarrové po dvou setech.^[16] Na antukovém grandslamu French Open dosáhla poprvé semifinálové účasti, v němž utrpěla debakl od pozdější vítězky Sereny Williamsové.^[17]

Podruhé v prvním kole grandslamu probíhající sezóny prohrála na wimbledonské trávě s Portoričankou Mónicou Puigovou.^[18] V roli obhájkyně titulu se na antukovém Internazionali Femminili di Palermo probojovala opět do finále, v němž byla nad její síly krajanka a deblová spoluhráčka Roberta Vinciová. Podlehla jí ve třech setech.^[19] Na newyorském US Open pak skončila ve druhém kole na raketě další krajanky Flavii Pennettaové po dvousetovém průběhu.^[20]

Jako jediná tenistka se druhý rok v řadě kvalifikovala do dvouhry i čtyřhry na Turnaji mistryň 2013. V singlové soutěži skončila opět v základní skupině, když dokázala zvítězit jen nad Jelenou Jankovićovou. Zápasy s Azarenkovou a Li však ztratila, což znamenalo první nepostupové 3. místo základní fáze. Na počátku listopadu byla členkou italského týmu, který na cagliarské antuce ve finále Fed Cupu porazil oslabené Rusky. Získala tak třetí titul z této týmové soutěže.

V celé deblové sezóně pokračovala ve spolupráci s krajankou Robertou Vinciovou. Dne 29. dubna 2013 se vrátila na čelo žebříčku ve čtyřhře a obě členky páru pak vedení ve světové klasifikaci udržely až do závěrečného Turnaje mistryň.

Italky si první finále zahrály na lednovém Apia International Sydney, kde podlehly páru Petrovová a Srebotniková.^[21] Poté pokračovaly ve 20zápasové neporazitelnosti během níž získaly třetí grandslamový titul na Australian Open, když ve finále zdolaly mladou australskou dvojici Bartyová a Dellacquová.^[22] Vítězná šňůra pokračovala únorovými trofejemi z pařížského Open GDF Suez, kde v boji o titul přehrály česko-americký pár Hlaváčková a Huberová, a poté výhrou na Qatar Total Open po výhře nad Petrovovou se Srebotnikovou.^[23][24]

Probojovaly se také do dvou finále navazujících antukových událostí, z nichž odešly poraženy. Na římském Internazionali BNL d'Italia nestačily na tchajwansko-čínskou dvojici Sie a Pcheng, a poté nezvládly poslední utkání čtyřhry na majoru French Open, kde je zastavily ruské hráčky Makarovová s Vesninovou.^[25][26]

Druhý rok za sebou plnily roli světových jedniček na Turnaji mistryň 2013 a podruhé nepřešly semifinálovou fázi, když je vyřadil ruský pár Jelena Vesninová a Jekatěrina Makarovová.

V únoru 2017 byla Erraniová pozitivně testována při mimosoutěžní dopingové kontrole na zakázaný nesteroidní inhibitor aromatázy snižující hladinu estrogenů – letrozol, představující účinnou látku v léčivém přípravku femara, který ve formě tablet matka Erraniové užívala při terapii karcinomu prsu. Pro zařazení letrozolu do skupiny hormonových a metabolických modulátorů (S4) byl registrovaným sportovcům zakázán.^[27][28][29]

Tenistka přítomnost v organizmu, a detekci v moči, vysvětlila na Twitteru sdělením: „Nevíme přesně, jak se to stalo, ale já jsem nikdy doping nebrala. Vyloučili jsme všechny ostatní možnosti a zbyla ta, že mi matčina tableta spadla do polévky a rozpustila se v ní.“ Mezinárodní tenisová federace jí udělila nízký dvouměsíční zákaz startu, s uplynutím 3. října 2017, když ve zdůvodnění uvedla: „Vzali jsme v potaz, že hráčka se v minulosti proti antidopingovým pravidlům nijak neprovinila. Naopak nás přesvědčila o tom, že dodržuje řadu preventivních opatření. Proto jsme došli k závěru, že její provinění je na nejnižší hranici možných trestů.“^[27][28][29]

S pouze dvouměsíčním distancem nesouhlasila italská antidopingová agentura, která se odvolala k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS) s požadavkem na dvouletý zákaz. V červnu 2018, po dohrání Roland Garros, vynesla CAS verdikt se zvýšením trestu na osm měsíců a jeho vypršením 8. února 2019. Rovněž došlo k odebrání bodů ze všech turnajů, do nichž 72. hráčka světa nastoupila po 3. říjnu 2017. Zklamaná Erraniová nový zákaz komentovala slovy: „Pochybuju, že něco podobného se někdy stalo a řešilo … takto hanebným způsobem. Už jsem si odpykala sedm měsíců, byla donucena začít znovu z 280. místa žebříčku a drápala se zpátky. A teď mi dali další sankci. Všechno je to holý nesmysl. Nevím, jestli najdu znovu sílu i touhu hrát po tom všem zase tenis.“^[30]

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	2012	French Open	antuka	Maria Šarapovová	3–6, 2–6

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	2012	Australian Open	tvrdý	Roberta Vinciová	Světlana Kuzněcovová Věra Zvonarevová	7–5, 4–6, 3–6
Vítězka	2012	French Open	antuka	Roberta Vinciová	Maria Kirilenková Naděžda Petrovová	4–6, 6–4, 6–2
Vítězka	2012	US Open	tvrdý	Roberta Vinciová	Andrea Hlaváčková Lucie Hradecká	6–4, 6–2
Vítězka	2013	Australian Open	tvrdý	Roberta Vinciová	Ashleigh Bartyová Casey Dellacquová	6–2, 3–6, 6–2
Finalistka	2013	French Open	antuka	Roberta Vinciová	Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová	5–7, 2–6
Vítězka	2014	Australian Open (2)	tvrdý	Roberta Vinciová	Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová	6–4, 3–6, 7–5
Finalistka	2014	French Open	antuka	Roberta Vinciová	Pcheng Šuaj Sie Šu-wej	4–6, 1–6
Vítězka	2014	Wimbledon	tráva	Roberta Vinciová	Tímea Babosová Kristina Mladenovicová	6–1, 6–3
Finalistka	2024	French Open	antuka	Jasmine Paoliniová	Coco Gauffová Kateřina Siniaková	6–7(5–7), 3–6

Utkání o olympijské medaile

Ženská čtyřhra: 1 (1 zlato)

Stav	rok	místo konání	povrch	spoluhráčka	soupeřky	výsledek
Zlato	2024	Paříž, Francie	antuka	Jasmine Paoliniová	Mirra Andrejevová Diana Šnajderová	2–6, 6–1, [10–7]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	13. července 2008	Palermo, Itálie	antuka	Maria Korytcevová	6–2, 6–3
Vítězka	2.	27. července 2008	Portorož, Slovinsko	tvrdý	Anabel Medinaová Garriguesová	6–3, 6–3
Finalistka	1.	19. července 2009	Palermo, Itálie	antuka	Flavia Pennettaová	1–6, 2–6
Finalistka	2.	26. července 2009	Portorož, Slovinsko	tvrdý	Dinara Safinová	7–6(7–5), 1–6, 5–7
Finalistka	3.	13. února 2011	Pattaya, Thajsko	tvrdý	Daniela Hantuchová	0–6, 2–6
Vítězka	3.	4. března 2012	Acapulco, Mexiko	antuka	Flavia Pennettaová	5–7, 7–6(7–2), 6–0
Vítězka	4.	15. dubna 2012	Barcelona, Španělsko	antuka	Dominika Cibulková	6–2, 6–2
Vítězka	5.	5. května 2012	Budapešť, Maďarsko	antuka	Jelena Vesninová	7–5, 6–4
Finalistka	4.	9. června 2012	French Open, Paříž, Francie	antuka	Maria Šarapovová	3–6, 2–6
Vítězka	6.	15. července 2012	Palermo, Itálie	antuka	Barbora Záhlavová-Strýcová	6–1, 6–3
Finalistka	5.	3. února 2013	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Mona Barthelová	5–7, 6–7(4–7)
Finalistka	6.	24. února 2013	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Petra Kvitová	2–6, 6–1, 1–6
Vítězka	7.	2. března 2013	Acapulco, Mexiko (2)	antuka	Carla Suárezová Navarrová	6–0, 6–4
Finalistka	7.	14. července 2013	Palermo, Itálie (2)	antuka	Roberta Vinciová	3–6, 6–3, 3–6
Finalistka	8.	2. února 2014	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Anastasija Pavljučenkovová	6–3, 2–6, 3–6
Finalistka	9.	18. května 2014	Řím, Itálie	antuka	Serena Williamsová	3–6, 0–6
Vítězka	8.	22. února 2015	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Anna Karolína Schmiedlová	7–6(7–2), 6–1
Finalistka	10.	19. července 2015	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Anna Karolína Schmiedlová	6–7(3–7), 3–6
Vítězka	9.	20. února 2016	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Barbora Strýcová	6–0, 6–2

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Spoluhráčka	Soupeřky ve finále	Výsledek
Vítězka	1.	13. července 2008	Palermo, Itálie	antuka	Nuria L. Vivesová	Alla Kudrjavcevová  Anastasija Pavljučenkovová	2–6, 7–6(7–3), [10–4]
Vítězka	2.	19. června 2009	's-Hertogenbosch, Nizozemí	tráva	Flavia Pennettaová	Michaëlla Krajiceková Yanina Wickmayerová	6–4, 5–7, [13–11]
Finalistka	1.	27. února 2010	Acapulco, Mexiko	antuka	Roberta Vinciová	Polona Hercogová B. Záhlavová-Strýcová	2–6, 6–1, [10–2]
Vítězka	3.	11. dubna 2010	Marbella, Španělsko	antuka	Roberta Vinciová	Marija Kondratěvová Jaroslava Švedovová	6–4, 6–2
Vítězka	4.	17. dubna 2010	Barcelona, Španělsko	antuka	Roberta Vinciová	Timea Bacsinszká Tathiana Garbinová	6–1, 3–6, [10–2]
Vítězka	5.	17. července 2010	Palermo, Itálie (2)	antuka	Alberta Briantiová	Jill Craybasová Julia Görgesová	6–4, 6–1
Finalistka	2.	23. října 2010	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	MJ Martínez Sánchezová	Gisela Dulková Flavia Pennettaová	6–3, 2–6, [10–6]
Vítězka	6.	15. ledna 2011	Hobart, Austrálie	tvrdý	Roberta Vinciová	Kateryna Bondarenková Līga Dekmeijereová	6–3, 7–5
Vítězka	7.	13. února 2011	Pattaya, Thajsko	tvrdý	Roberta Vinciová	Sun Šeng-nan Čeng Ťie	3–6, 6–3, [10–5]
Finalistka	3.	10. dubna 2011	Marbella, Španělsko	antuka	Roberta Vinciová	Nuria Llagostera Vives Arantxa Parra Santonja	3–6, 6–4, [10–5]
Finalistka	4.	12. června 2011	Birmingham, Spojené království	tráva	Roberta Vinciová	Olga Govorcovová Alla Kudrjavcevová	1–6, 6–1, [10–5]
Vítězka	8.	16. července 2011	Palermo, Itálie (3)	antuka	Roberta Vinciová	Andrea Hlaváčková Klára Zakopalová	7–5, 6–1
Finalistka	5.	27. srpna 2011	New Haven, Spojené státy	tvrdý	Roberta Vinciová	Čuang Ťia-žung Olga Govorcovová	7–5, 6–2
Finalistka	6.	27. ledna 2012	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Roberta Vinciová	Světlana Kuzněcovová Věra Zvonarevová	7–5, 4–6, 3–6
Vítězka	9.	26. února 2012	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Roberta Vinciová	Kimiko Dateová Čang Šuaj	6–2, 7–6(8–6)
Vítězka	10.	4. března 2012	Acapulco, Mexiko	antuka	Roberta Vinciová	L. Domínguez Lino Arantxa Parraová Santonjaová	6–2, 6–1
Finalistka	7.	31. března 2012	Miami, Spojené státy	tvrdý	Roberta Vinciová	Maria Kirilenková Naděžda Petrovová	6–7(0–7), 6–4, [4–10]
Vítězka	11.	15. dubna 2012	Barcelona, Španělsko (2)	antuka	Roberta Vinciová	Flavia Pennettaová Francesca Schiavoneová	6–0, 6–2
Vítězka	12.	13. května 2012	Madrid, Španělsko	modrá antuka	Roberta Vinciová	Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová	6–1, 3–6, [10–4]
Vítězka	13.	20. května 2012	Řím, Itálie	antuka	Roberta Vinciová	Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová	6–2, 7–5
Vítězka	14.	8. června 2012	French Open, Paříž, Francie	antuka	Roberta Vinciová	Maria Kirilenková Naděžda Petrovová	4–6, 6–4, 6–2
Vítězka	15.	22. června 2012	's-Hertogenbosch, Nizozemí (2)	tráva	Roberta Vinciová	Maria Kirilenková Naděžda Petrovová	6–4, 3–6, [11–9]
Vítězka	16.	9. září 2012	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Roberta Vinciová	Andrea Hlaváčková Lucie Hradecká	6–4, 6–2
Finalistka	8.	11. ledna 2013	Sydney, Austrálie	tvrdý	Roberta Vinciová	Naděžda Petrovová Katarina Srebotniková	3–6, 4–6
Vítězka	17.	24. ledna 2013	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Roberta Vinciová	Ashleigh Bartyová Casey Dellacquová	6–2, 3–6, 6–2
Vítězka	18.	3. února 2013	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Roberta Vinciová	Andrea Hlaváčková Liezel Huberová	6–1, 6–1
Vítězka	19.	17. února 2013	Dauhá, Katar	tvrdý	Roberta Vinciová	Naděžda Petrovová Katarina Srebotniková	2–6, 6–3, [10–6]
Finalistka	9.	19. května 2013	Řím, Itálie	antuka	Roberta Vinciová	Sie Šu-wej Pcheng Šuaj	6–4, 3–6, [8–10]
Finalistka	10.	9. června 2013	French Open, Paříž, Francie	antuka	Roberta Vinciová	Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová	5–7, 2–6
Finalistka	11.	10. ledna 2014	Sydney, Austrálie	tvrdý	Roberta Vinciová	Tímea Babosová Lucie Šafářová	5–7, 6–3, [7–10]
Vítězka	20.	24. února 2014	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Roberta Vinciová	Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová	6–4, 3–6, 7–5
Vítězka	21.	27. dubna 2014	Stuttgart, Německo	antuka (h)	Roberta Vinciová	Cara Blacková Sania Mirzaová	6–2, 6–3
Vítězka	22.	10. května 2014	Madrid, Španělsko	antuka	Roberta Vinciová	Garbiñe Muguruzaová Carla Suárezová Navarrová	6–4, 6–3
Finalistka	12.	18. května 2014	Řím, Itálie	antuka	Roberta Vinciová	Květa Peschkeová Katarina Srebotniková	0–4skreč
Finalistka	13.	8. června 2014	French Open, Paříž, Francie	antuka	Roberta Vinciová	Pcheng Šuaj Sie Šu-wej	4–6, 1–6
Vítězka	23.	9. července 2014	Wimbledon, Londýn, Spojené království	tráva	Roberta Vinciová	Tímea Babosová Kristina Mladenovicová	6–1, 6–3
Vítězka	24.	10. srpna 2014	Montreal, Kanada	tvrdý	Roberta Vinciová	Cara Blacková Sania Mirzaová	7–6(7–4), 6–3
Vítězka	25.	10. ledna 2015	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Roberta Vinciová	Šúko Aojamová Renata Voráčová	6–2, 6–1
Finalistka	14.	27. února 2016	Dauhá, Katar	tvrdý	Carla Suárezová Navarrová	Čan Chao-čching Čan Jung-žan	3–6, 3–6
Vítězka	26.	15. října 2017	Tchien-ťin, Čína	tvrdý	Irina-Camelia Beguová	Dalila Jakupovićová Nina Stojanovićová	6–4, 6–3
Vítězka	27.	7. ledna 2018	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Bibiane Schoofsová	Miju Katová Eri Hozumiová	7–5, 6–1
Finalistka	15.	9. ledna 2022	Melbourne, Austrálie	tvrdý	Jasmine Paoliniová	Asia Muhammadová Jessica Pegulaová	3–6, 1–6
Vítězka	28.	22. října 2023	Monastir, Tunisko	tvrdý	Jasmine Paoliniová	Mai Hontamová Natalija Stevanovićová	2–6, 7–6(7–4), [10–6]
Vítězka	29.	4. února 2024	Linec, Rakousko	tvrdý (h)	Jasmine Paoliniová	Nicole Melichar-Martinezová Ellen Perezová	7–5, 4–6, [10–7]
Vítězka	30.	16. května 2024	Řím, Itálie (2)	antuka	Jasmine Paoliniová	Coco Gauffová Erin Routliffeová	6–3, 4–6, [10–8]
Finalistka	16.	9. června 2024	French Open, Paříž, Francie	antuka	Jasmine Paoliniová	Coco Gauffová Kateřina Siniaková	6–7(5–7), 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	4. března 2018	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Kateryna Bondarenková	6–4, 6–2
Finalistka	1.	19. června 2022	Gaiba, Itálie	tráva	Alison Van Uytvancková	4–6, 3–6
Vítězka	2.	10. července 2022	Contrexéville, Francie	antuka	Dalma Gálfiová	6–4, 1–6, 7–6(7–4)
Finalistka	2.	2. dubna 2023	San Luis Potosí, Mexiko	antuka	Elisabetta Cocciarettová	7–5, 4–6, 5–7
Finalistka	3.	17. září 2023	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Astra Sharmaová	6–0, 5–7, 2–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	listopad 2022	Buenos Aires, Argentina	antuka	Irina Baraová	Čang Su-džong Jou Siao-ti	6–1, 7–5
Vítězka	2.	listopad 2023	Florianópolis, Brazílie	antuka	Léolia Jeanjeanová	Julia Lohoffová Conny Perrinová	7–5, 3–6, [10–7]
Finalistka	1.	duben 2024	Charleston, Spojené státy	tvrdý	Tereza Mihalíková	Olivia Gadecká Olivia Nichollsová	2–6, 1–6

Stav	č.	datum	soutěž	povrch	spoluhráčky	finalistky	výsledek
Vítězka	1.	7.–8. listopadu 2009	Fed Cup Reggio Calabria, Itálie	antuka	Flavia Pennettaová Francesca Schiavoneová Roberta Vinciová	Melanie Oudinová Alexa Glatchová Liezel Huberová Vania Kingová	4–0
Vítězka	2.	6.–7. listopadu 2010	Fed Cup San Diego, USA	tvrdý (h)	Flavia Pennettaová Francesca Schiavoneová Roberta Vinciová	Melanie Oudinová Coco Vandewegheová Bethanie Mattek-Sands Liezel Huberová	3–1
Vítězka	3.	2.–3. listopadu 2013	Fed Cup Cagliari, Itálie	antuka	Flavia Pennettaová Roberta Vinciová Karin Knappová	Alexandra Panovová Alisa Klejbanovová Irina Chromačovová Margarita Gasparjanová	4–0

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sara Errani na anglické Wikipedii a 2013 WTA Tour Championships na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sara Erraniová na Wikimedia Commons
• Sara Erraniová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Sara Erraniová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Sara Erraniová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Sara Erraniová v databázi Olympedia (anglicky)
• Sara Erraniová na X (dříve Twitteru)
• Sara Erraniová na Instagramu