Sardinie

Sardinie
Regione Sardegna
Satelitní snímek Sardínie
Satelitní snímek Sardínie
Sardinie – znak
znak
Sardinie – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoCagliari
Souřadnice
Rozloha24 100 km²[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 663 286 (2015[2])
Hustota zalidnění69 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celekItálieItálie Itálie
Druh celkuregion
Podřízené celky4 provincií (Nuoro, Oristano, Sassari, Sud Sardegna) a Metropolitní město Cagliari
377 obcí
GuvernérChristian Solinas (PSd’Az)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2IT-88
NUTSITG2
Oficiální webwww.regione.sardegna.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sardinie je po Sicílii druhý největší ostrov ve Středozemním moři a jeden z 20 regionů Itálie. Nachází se západně od italského poloostrova, jižně od francouzského ostrova Korsika. Je to jeden z pěti italských regionů s určitým stupněm domácí autonomie, udělené jim zvláštním zákonem. Oficiální název regionu je Autonomní oblast Sardinie. Název je dvojjazyčný v italštině a sardinštině: Regione Autonoma della Sardegna / Regione Autònoma de Sardigna. Dělí se na čtyři provincie a metropolitní město Cagliari. Region má rozlohu 24 100 km² a přes 1,6 miliónu obyvatel. V regionu se mluví kromě italštiny také sardinštinou a ve městě Alghero katalánštinou.

Historie

Sardinie je jedním z nejstarších geologických útvarů v Evropě. Ostrov byl osídlen různými imigračními vlnami od pravěku až do nedávné doby. První lidé, kteří se usadili na Sardinii během svrchního paleolitu a mezolitu, přišli z kontinentální Evropy.

Historii Sardinie můžeme rozdělit do těchto období:

Nuragická civilizace

Pevnost nuraghe

Zajímavým obdobím historie Sardinie byla tzv. nuragická civilizace – období asi od roku 1500 př. n. l. Vesnice byly tehdy stavěny kolem kulaté věže – pevnosti, zvané nuraghe (obvykle v množném čísle nuraghes v angličtině a nuraghi v italštině). Tyto věže byly často opevněny a rozšířeny cimbuřím. Kmenové hranice hlídaly menší vyhlídkové Nuraghy postavené na strategických kopcích, odkud byl výhled na jiná území. Nuraghů se v Sardinii zachovalo asi 7000. Rozsah, složitost a územní rozšíření těchto budov svědčí o bohatství, nashromážděného nuragskými Sardinci, o jejich technologickém pokroku a o složitosti jejich společnosti, V té době byla Sardinie centrem několika obchodních cest a byla důležitým dodavatelem surovin, jako je měď a olovo, které byly stěžejní pro výrobu té doby. Důkaz o obchodu s jinými civilizacemi té doby dokládá několik artefaktů (např. hrnce), pocházejících až z Kypru, Kréty, pevninského Řecka, Španělska a Itálie, které byly nalezeny v nuragických lokalitách. To svědčí o rozsahu obchodních vztahů mezi nuragickými lidmi a jinými národy v Evropě i mimo ni.

Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Aragonie. Ostrov byl častým cílem útoků muslimských pirátů ze Severní Afriky a ještě v roce 1798 bylo více než 900 obyvatel odvlečeno do otroctví nájezdníky z Tuniska.[3] Španělsko o Sardinské království definitivně přišlo v roce 1714 během války o dědictví španělské ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicílii. Území savojského vévody dostalo název Sardinské království, i když mu vládla savojská dynastie a jeho centrem byl Piemont. Po sjednocení Itálie bylo 18. února 1861 vyhlášeno zřízení Italského království a piemontsko-sardinský král Viktor Emanuel II. byl prohlášen italským králem.

Geografie

Krajina je zde rozmanitá: najdeme tu hory, lesy, pláně, neobydlená území, potoky, skalnatá pobřeží i dlouhé písečné pláže.

Ostrov je značně hornatý s členitým pobřežím, které je dlouhé 1 849 km. Nejvyšším vrcholem je Punta La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargent. Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy, mimo jiné např. Sant'Antioco, San Pietro, Asinara, La Maddalena a Caprera.

Politika

V čele regionu stojí guvernér (Presidente), jenž je volen v přímé volbě na pětileté funkční období. Guvernér je zároveň hlavou regionální vlády (Giunta), jež se v současnosti skládá ze třinácti ministrů (Assessori). Nyní je guvernérem Christian Solinas za Sardinskou stranu akce.[4]

Legislativním sborem je Regionální zastupitelstvo (Consiglio Regionale), které má 60 členů a je voleno poměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let.

Výsledky posledních voleb do regionálního shromáždění (únor 2019)

KoaliceStranaHlasyMandáty
Abs.%
CDXLiga severu81 42111.48
Sardinská strana akce70 4349.98
Forza Italia57 4308.05
Sardinští reformisté36 2995.14
Bratři Itálie33 7164.73
Sardegna20Venti29 4734.13
Unie středu26 9483.83
Občanské hnutí Sardinie11 6891.61
Fortza Paris11 6111.61
Ostatní strany11 3331.60
Středopravice celkem370 35451.936
CSXDemokratická strana96 23513.58
Svobodná a rovná Sardinie27 0773.82
Progresivní oblast22 6713.23
My, Sardinie20 0112.82
Společná budoucnost18 7502.62
Sardinie společně17 5662.51
Ostatní strany12 3501.70
Středolevice celkem214 66030.118
Hnutí pěti hvězd69 5739.76
Ostatní strany59 4158.40
Celkem706 02010060

Architektura

Borutta – kostel sv. Petra, Sorres (románská arch.)

Základním kamenem ve vývoji románských architektonických forem byla bazilika San Gavino[5] v Porto Torres.  Mezi další významné stavby patří katedrály Sant'Antioco di Bisarcio[6] v Ozieri, klášter San Pietro di Sorres v Boruttě, San Nicola di Ottana,[7] palatinská kaple Santa Maria del Regno[8] z Ardary a další. Pokud jde o vojenskou architekturu, v tomto období byly postaveny četné hrady na obranu území. Z počátku 14. století pochází opevnění a věže Cagliari, které navrhl Giovanni Capula.

Co se týče gotiky, nejstarším katalánským gotickým kostelem na Sardinii je svatyně Panny Marie z Bonaria.[9] Také v Cagliari byla v téže době postavena uvnitř katedrály aragonská kaple. V první polovině 15. století byl postaven skutečný gotický klenot, komplex San Domenico, jehož součástí byl kostel a klášter. Při náletech v roce 1943 byly téměř kompletně zničeny, dochovala se pouze křížová chodba. Dalšími díly byly kostely San Francesco of Stampace (z nichž zůstala jen část kláštera), Sant'Eulalia a San Giacomo. V Algheru začala v druhé polovině patnáctého století stavba kostela San Francesco a v šestnáctém století Katedrály Panny Marie[10].

Krypta Katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Cagliari (baroko)

Renesanční architektura, i když je málo zastoupena, zahrnuje pozoruhodné stavby, jako je např. katedrála San Nicola di Sassari[11] (pozdně gotická, ale se silným renesančním vlivem), kostel Sant'Agostino di Cagliari[12] (navrhl Palearo Fratino), kostel Santa Caterina v Sassari[13] (navrhl Bernardoni, žák Vignola), katedrála San Nicola di Bari v Sassari, kostel San Michele[14]v Cagliari a také tzv. Katedrála Cagliari (Katedrála Nanebevzetí Panny Marie), přestavěná mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím.

Počínaje devatenáctým stoletím bylo na ostrově postaveno několik významných staveb ve stylu neoklasicismu. Mezi nejvýznamnější postavy tohoto období patří architekt Gaetano Cima z Cagliari, jehož díla jsou rozeseta po celém sardinském území. Vedle děl Cimy stojí za zmínku díla Giuseppe Cominottiho (Palazzo a Občanské divadlo v Sassari) a Antonia Cana (dóm Santa Maria di Betlem v Sassari[15] a katedrála Santa Maria della Neve v Nuoro[16]). Ve druhé polovině devatenáctého století byl v Sassari postaven neogotický palác Giordano[17] (1878), který je jedním z prvních příkladů revivalismu na ostrově.

Svatyně Panny Marie z Bonaria (gotika)

Zajímavou realizací eklektického stylu, vzniklého spojením obrozeneckých a secesních vlivů, je radnice v Cagliari, dokončená na počátku dvacátého století. Nástup fašismu silně ovlivnil architekturu na Sardinii ve dvacátých a třicátých letech 20. století: zajímavými počiny z té doby jsou nové obce Fertilia, Arborea a město Carbonia, jeden z největších příkladů racionalistické architektury.

Turistika

Kromě mnoha památek navštěvují turisté hornato-skalnatou oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se stometrovými oblými monolity. Lákavé možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60–90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. V provincii Oristano je archeologické naleziště starobylého města Tharros. Přístup je nejčastěji lodí z Itálie anebo z Korsiky přes Bonifácký průliv.

Více než 1/4 území ostrova je ekologicky chráněna. Ostrov má tři národní parky a deset regionálních parků.

Fotogalerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sardinie na anglické Wikipedii.

  1. http://www.sardegnastatistiche.it/cartaidentita/
  2. Popolazione residente al 1° Gennaio 2015 per età, sesso e stato civile [online]. Istat [cit. 2015-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-20. (italština) 
  3. Christian Slaves, Muslim Masters: White Slavery in the Mediterranean, the Barbary Coast and Italy, 1500–1800. Robert Davis (2004). s.45. ISBN 1-4039-4551-9.
  4. Composizione. Regione Autonoma della Sardegna [online]. 2019 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (v italštině) 
  5. Bazilika di San Gavino [online]. 2018-07-26 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  6. Sant'Antioco di Bisarcio. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (italsky) 
  7. San Nicola - Ottana. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (italsky) 
  8. Basilica di Santa Maria del Regno, Ardara. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Santuario e Basilica di Bonaria: Cestovní průvodce Ara.cz. ara.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  10. PANORAMAS.CZ. Katedrála Panny Marie - Alghero. www.virtualtravel.cz [online]. [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. 
  11. Fotogalerie Sardinie -kouzelný ostrov s bohatou historií - Sassari-průčelí katedrály Duomo San Nicola - č. 191290 | Turistika.cz. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  12. LITTERA, Marta. Chiesa di Sant’Agostino [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (italsky) 
  13. Chiesa di Santa Caterina (Sassari) - All You Need to Know BEFORE You Go. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Castello di San Michele. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Santa Maria di Betlem. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Cattedrale Santa Maria della Neve | Port of Olbia. portodiolbia.info [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. 
  17. Palace Giordano Apostoli Sassari Sardinia Italy Editorial Photo - Image of giordanol, piazza: 112893931. www.dreamstime.com [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sardinia satellite.jpg

Credit Jeff Schmaltz, MODIS Rapid Response Team, NASA/GSFC The island of Sardinia sits between the Mediterranean Sea to the south and west and the Tyrrhenian Sea to the east. To its immediate north is the island of Corsica, which is a part of France. To the east of Sardinia is the middle of the Italian peninsula (not shown). Sardinia glows here with the green blush of spring.

Sardinia has had a tumultuous history. Starting in ancient times, the island was occupied by Phoenicians, Carthaginians, and Romans; thereafter it was controlled by Vandals, Byzantines, and a long string of rulers of Italian city-states. In the late 15th century, Sardinia came under the control of Spain, then in the early 18th century was passed to the Austrians. It briefly fell to Spanish occupation in 1717, but by 1720 was given over again to the control of Italian rule. This true-color Aqua MODIS image was acquired on April 27, 2003.
Costumes of Sardinia 1880s 02.jpg
Costumes of Sardinia. Each circa 14 x 10 cm.
Sheep near lula sardinia.jpg
Autor: Rafael Brix, Licence: CC BY 2.5
Sheep near Lula, Province of Nuoro, Sardinia, Italy
Nuraghe Losa.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Jack Aubrey~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5

Northern view. Own work.

3.10.2006
Costumes of Sardinia 1880s 01.jpg
Costumes of Sardinia. Each circa 14 x 10 cm.
Kathedrale Santa Maria Cagliari Krypta.JPG
Autor: Muesse, Licence: CC BY 3.0
Krypta der Kathedrale Santa Maria, Cagliari, Sardinien
Borutta - Chiesa di San Pietro di Sorres (14).JPG
Autor: Gianni Careddu, Licence: CC BY-SA 3.0
Borutta - Chiesa di San Pietro di Sorres
Women of sardinia.jpg
Autor: Cristiano Cani from Cagliari, Italia, Licence: CC BY 2.0
Bellezze di Sardegna
Scalinata N.S. di Bonaria - Cagliari.jpg
Autor: Marcan44, Licence: CC BY-SA 4.0
Scalinata prospiciente la Basilica N.S. di Bonaria
Costa Paradiso, spiaggia di Li Cossi - panoramio.jpg
(c) Carlo Pelagalli, CC BY-SA 3.0
Costa Paradiso: spiaggia di Li Cossi
L'Unione Sarda del 21 11 1890.png
Unione Sarda of 21 11 1890
Mappa sardegna.JPG
Autor: Concettod, Licence: CC BY-SA 3.0
Mappa della Sardegna
Italy Sardinia relief location map.svg
© Sémhur / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Blank physical map of Sardinia, Italy, for geo-location purpose, with province boundaries. Altitude levels : 25m, 50, 100, 200, 400, 600, etc. (same for bathymetry).
Launeddas Player.jpg
Autor: Maurizio Pia, Licence: CC BY 2.5
Launeddas' Player
Sardegna-Stemma.svg
Coat of arms of Sardinia Region.
Cala Goloritze o.jpg
Autor: delaere, Licence: CC BY 2.0
cala goloritzè sardinia east coast

gennargentu and gulf of orosei national park

supramonte
Flag of Sardinia, Italy.svg
Autor: Angelus, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Italian autonomous region Sardinia.
Sardinian Regional Council 2019.svg
 
LeU: 2 seats
 
CP: 3 seats
 
PD: 8 seats
 
IC: 1 seat
 
FC: 2 seats
 
NlS: 2 seats
 
M5S: 6 seats
 
FP: 1 seat
 
McS: 1 seat
 
S2020: 3 seats
 
RS: 4 seats
 
UdC: 3 seats
 
PSd'Az: 8 seats
 
FI: 5 seats
 
FdI: 3 seats
 
Lega: 8 seats
Sardinia in Italy.svg
Autor: TUBS Gallery, Licence: CC BY-SA 3.0
Location of region xy (see filename) in Italy.
Sughero TempioPausania.jpg
Autor: Alessandro Vecchi, Licence: CC BY-SA 3.0
Bosco di querce da sughero dopo l'estrazione nei pressi di Tempio Pausania, Sardegna.
Sardinian girl.jpg
Autor: Cristiano Cani, Licence: CC BY 2.5
Sardinian girl dressinf costume from Isili
Sardinia Language Map.png
Autor: Dch, Licence: CC BY-SA 3.0
Linguistic map of Sardinia (bilingual). Languages, varieties and dialects in Sardinia. Yellow: the Sardinian languages, top left Logudorese (src), top right Nuorese (src) and below Campidanese (sro). Green: three Corsican languages, Corso oltramontano (co), Gallurese (sdn) en Sassarese (sdc). Blue: Catalan (ca), pink Ligurian (lij).