Sasebo kaigun kókútai

Sasebo kaigun kókútai (佐世保海軍航空隊), Sasebo kókútai (佐世保航空隊), či Sasebo kú (佐世保空), neboli Sasebská (námořní) letecká skupina/pluk, byla kókútai japonského císařského námořního letectva. Byla zformována 12. září 1920 v Sasebu jako druhá kókútai císařského námořního letectva (po Jokosuka kaigun kókútai), ovšem operační způsobilosti dosáhla jako první.^[1] Byla vybavena hlavně hydroplány a podléhala Sasebo čindžufu (佐世保鎮守府 ~ sasebská námořní základna).

Jako jedna z prvních kókútai měla velký význam pro výcvik pilotů mladého námořního letectva (jedním z absolventů byl i Micuo Fučida^[2]). Během druhé světové války se podílela hlavně na leteckém hlídkování v domácích vodách, ale koncem války zasáhla i do bojů proti postupujícím Spojencům. Dne 15. prosince 1944 byla přejmenována na Kaigun kókútai 951 (第九五一海軍航空隊) a po japonské kapitulaci rozpuštěna.^[3]

Historie a nasazení

V rozpočtovém roce 1916 získalo císařské námořnictvo finanční prostředky na vybudování prvních tří kókútai. Druhou z nich byla 12. září 1920 v Sasebu zformovaná Sasebo kókútai.^[4] K 1. listopadu 1920 měla ve svém stavu dvanáct plovákových hydroplánů Jokosuka Ro-gó Kó-gata a šest létajících člunů Felixstowe F.5.^[5] Z počátku jednotka používala pouze hydroplány, ale již během dvacátých let bylo na pevnině zbudováno letiště a jednotka začala používat i pozemní letouny.^[6]

Dne 1. dubna 1924 byla ze Sasebo kú vyčleněna jednotka hydroplánů, která se později stala základem nové Kure kaigun kókútai.^[7]

Dne 4. května 1943 napadly americké bombardéry B-24 od 14th AF cíle na Chaj-nanu.^[8][9] Sasebo kú proto odeslala devět stíhaček A6M2 do San-ja na jihu Chaj-nanu, kam dorazily 12. května. Tato odloučená jednotka pak 1. října posloužila jako základ nově zformované Kaigun kókútai 254.^[9]

Dne 22. června 1944 (nebo krátce poté) bylo deset A6M2-N („Rufe“) odesláno na Čičidžimu. Skupině velel hikó heisóčó (飛行兵曹長 ~ praporčík) San'iči Hirano. Když se nad ránem 4. července Čičidžima stala cílem pro Mitscherovu TF-58, vyslala Hiranova jednotka devět (podle Hata & Izawa & Shores) či všech deset (podle Cea) A6M2-N proti Američanům. V následujícím souboji s F6F-3N Hellcaty od VF(N)-76 z USS Hornet (a možná i dalšími jednotkami) si džótó hikó heisó (上等飛行兵曹) Terujuki Naoi nárokoval sestřelení jednoho Hellcatu a poškození dalších dvou. Ve skutečnosti Američané nepřišli o žádný stroj (pouze LTJG Fred L. Dungan byl zraněn) a naopak si Američané nárokovali (nejméně) osm zničených Japonců. Podle Cea se nevrátilo šest A6M2-N, zatímco podle Hata & Izawa & Shores přišla Sasebo kú v tomto souboji pouze o čtyři A6M2-N. Zbývající letouny Hiranovy jednotky byly ale zničeny při následujících náletech a přeživší piloti se vrátili z Čičidžimy zpět do Japonska.^[10]

Dne 1. srpna 1944 byla ze Sasebo kú vyčleněna stíhací Kókútai 352.^[11]

Dne 15. prosince byla Sasebo kú přejmenována na Kókútai 951, do které byly k témuž dni sloučeny Kókútai 256^[12] (domovská základna u Šanghaje), Kaigun kókútai 453 (ex Sakumo kú; domovská základna v Ibusuki),^[12][13][7] Činkai kú, Maizuru kú^[12] a Okinawa kú.

Z Čou-šanu operující a detektorem magnetických anomálií vybavené E13A1 a Q1W1 objevily 15. dubna 1945 u Čou-šanu ponorku, na kterou zaútočily hlubinnými pumami. Na ponorku poté ještě zaútočily přivolané kaibókany Okinawa, č. 8 a č. 32. Je možné, že olejová skvrna, která se po dvouhodinovém pronásledování objevila na hladině, znamenala konec ponorky USS Snook (SS-279), která se nevrátila ze své deváté mise.^[14]

Označování letounů Sasebo kaigun kókútai

Letouny Sasebo kókútai nesly postupně jako prefix kódového označení následující kódy:

• S ve dvacátých letech^[15]
• サ (katakanou psané „sa“) přibližně od třicátých let
• サ951 po přeznačení na Kókútai 951 (přičemž „951“ bylo umístěno pod „サ“, jak ukazuje fotografie F1M サ951-10)^[16]

Letadla Sasebo kókútai

K 8. prosinci 1941 (útok na Pearl Harbor) disponovala Sasebo kókútai celkem 37 letadly:

• 16 palubních stíhacích A5M4^[17]
• 6 průzkumných hydroplánů E13A1^[17]
• 15 létajících člunů H6K4.^[17]

Během druhé světové války v Tichomoří používala Sasebo kókútai dále tyto typy:

• Micubiši A6M
• Nakadžima A6M2-N
• Kawaniši N1K1 Kjófú
• Micubiši F1M^[16]
• Micubiši G3M
• Nakadžima B5N
• Kjúšú Q1W Tókai
• Nakadžima B6N Tenzan

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 佐世保海軍航空隊 na japonské Wikipedii.

Literatura

• CEA, Eduardo. Aircraft of the Imperial Japanese Navy: Land-based aviation, 1929-1945 (I). [s.l.]: Casemate Press, 2009. 104 s. (Air Collections; sv. 4). ISBN 978-84-96935-10-5. Kapitola Sasebo Kaigun Kokutai, s. 28 až 32. (anglicky) 
• PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 159114664X. (anglicky) 
• Kódóčóšo (行動調書 ~ bojové hlášení):
  • 昭和１９年３月～昭和１９年１１月　佐世保空　飛行機隊戦闘行動調書 ~ Tactical operation records from March to November 1944, Flying Squad, Sasebo Air Unit. [s.l.]: Japan Center for Asian Historical Record Dostupné online. (japonsky) Reference code C08051617500. 
  • 昭和２０年２月　９５１空　飛行機隊戦闘行動調書 ~ Tactical operation records in February 1945, Flying Squad, 951st Air Unit. [s.l.]: Japan Center for Asian Historical Record Dostupné online. (japonsky) Reference code C08051753900. 
  • 昭和２０年４月～昭和２０年５月　９５１空　飛行機隊戦闘行動調書 ~ Tactical operation records from April to May 1945, Flying Squad, 951st Air Unit. [s.l.]: Japan Center for Asian Historical Record Dostupné online. (japonsky) Reference code C08051754400. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sasebo kaigun kókútai na Wikimedia Commons