Saská IV K
Saská IV K (německy: Sächsische IV K) je označení čtyřnápravových úzkorozchodných parních lokomotiv Královských saských drah s pojezdem Günther-Meyer o rozchodu 750 mm. S 96 vyrobenými exempláři je považována nejvíce vyráběnou úzkorozchodnou parní lokomotivu Německa. Deutsche Reichsbahn (DR) lokomotivám v roce 1925 přiřadila označení 99.51–60.
Na konci 19. století rostly přepravní výkony na saských úzkorozchodných dráhách a Královské saské dráhy se rozhodly doplnit lokomotivy řad I K a III K výkonnějšími stroji. Strojírny Sächsische Maschinenfabrik vyvinuly novou úzkorozchodnou lokomotivu, která vycházela z konstrukce normálněrozchodné lokomotivy řady M I TV. Mezi roky 1892 a 1921 bylo vyrobeno celkem 96 úzkorozchodných lokomotiv označených čísly 103 až 198. Po první světové válce byly tři lokomotivy v rámci reparací předány Polsku, dvě další zůstaly v Maďarsku. Deutsche Reichsbahn přiřadila v roce 1925 zbývajícím 91 lokomotivám čísla 99 511–546, 99 551–558, 99 561–579 a 99 581–608. Po zahájední dodávek lokomotiv řady VI K (99.67–71) a lokomotiv řady 99.73–76 bylo ve třicátých letech 18 lokomotiv vyřazeno. V průběhu druhé světové války se stav snížil o dalších dvanáct kusů.
Kvůli neuspokojivým výsledkům při testování dieselových lokomotiv řady V 36.48, kterými chtěla Deutsche Reichsbahn řadu IV K nahradit, byly od roku 1962 provedeny renovace 29 lokomotiv IV K. Renovované lokomotivy získaly nové svařované kotle, u pozdějších renovací byly rovněž původní nýtované rámy nahrazeny svařovanými. Lokomotivy, u kterých nebyly provedeny renovace, byly do roku 1973 vyřazeny ze služby. Tři stroje s nýtovanými kotli a rámy byly zachovány pro muzejní účely (99 535, 99 579 a 99 604). Od poloviny sedmdesátých let byly vyřazovány ze služby i lokomotivy s novými kotli, u kterých nebyla provedena výměna rámu. Ještě v osmdesátých letech zajišťovaly lokomotivy IV K veškeré přepravní výkony na tratích Wolkenstein–Jöhstadt a Oschatz–Mügeln–Kemmlitz.
Zachovalé lokomotivy
Z 22 zachovalých lokomotiv je pouze část schopná provozu.
- 99 516 – Museumsbahn Schönheide (provozuschopná)
- 99 534 – vystavena u budovy bývalého nádraží Geyer
- 99 535 – Verkehrsmuseum Dresden
- 99 539 – Traditionsbahn Radebeul
- 99 542 – Preßnitztalbahn (provozuschopná)
- 99 555 – Zittauer Schmalspurbahnen e.V. (provozuschopná)
- 99 561 – Förderverein Wilder Robert
- 99 562 – Deutsches Dampflokomotiv-Museum, Neuenmarkt-Wirsberg
- 99 564 – Sächsische Dampfeisenbahngesellschaft
- 99 566 – Sächsisches Eisenbahnmuseum, Chemnitz
- 99 568 – Preßnitztalbahn (provozuschopná)
- 99 574 – Döllnitzbahn
- 99 579 – Schmalspurbahnmuseum Rittersgrün
- 99 582 – Museumsbahn Schönheide (provozuschopná)
- 99 584 – Döllnitzbahn (provozuschopná)
- 99 585 – Museumsbahn Schönheide
- 99 586 – Traditionsbahn Radebeul (provozuschopná)
- 99 590 – Preßnitztalbahn (provozuschopná)
- 99 594 – Preßnitztalbahn (provozuschopná)
- 99 604 – Stiftung Sächsische Schmalspurbahnen (Schmalspurbahnmuseum Radebeul)
- 99 606 – Stiftung Sächsische Schmalspurbahnen
- 99 608 – Sächsische Dampfeisenbahngesellschaft (provozuschopná)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sächsische IV K na německé Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saská IV K ve Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: R.D. --Rolf-Dresden, Licence: CC BY 2.5
cargo train of narrow gauge railway in Oschatz, Germany
Autor: Falk2, Licence: CC BY 3.0
Güterzug Oschatz–Mügeln zwischen Naundorf und Schweta, die Heberleinbremse war drei Jahre später Geschichte. Im Mügelner Netz wurde die Trichterkupplung nie abgelöst, die in den Sechzigern neugebauten Drehgestellrahmen der IV K wurden jedoch konsequent mit der Universalkupplungsaufnahme, die die einfache Umrüstung der Kuppelköpfe ermöglicht, ausgerüstet. Beim Betrieb mit Trichterkuppelkopf oder mit Aufsteckadapter und Rollwagen wird die seitliche Beweglichkeit durch einzusteckende Bolzen auf einen kleinen Bereich begrenzt.