Saský voláč
| Saský voláč | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Země původu |  Německo |
| Využití | okrasný chov |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | okrasné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Voláči |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Saský voláč je plemeno holuba domácího, vyšlechtěné k okrasnému chovu. Je to středně velký, štíhlý holub s velkým hruškovitým voletem a dlouhýma, bohatě rousnýma nohama. Trvalé nafouknutí volete jej řadí mezi voláče, v seznamu plemen EE je zapsán pod číslem 0316. Je chován především v Německu.[1]
Je to středně velký, štíhlý voláč se vzpřímeně drženým tělem. Má společné předky s brněnským voláčem.[1] Hlava je úzká, s dlouhým a slabým zobákem. Krk musí být co nejdelší, aby vznikl prostor pro velké hruškovité vole, které je u hrudi zřetelně podvázané, aniž by však byla patrná hrudní kost. Záda i hřbet jsou úzké a společně s ocasem tvoří nazad se svažující přímku. Ocas je krátký a nesmí se dotýkat země, křídla jsou dlouhá a úzká a jejich konce se mohou nad ocasem nepatrně křížit. Nohy jsou velmi dlouhé, s vystouplými bérci obrostlé hustými talířovitými rousy a dlouhými supími pery.
Na barvu opeření se neklade přílišný důraz. Uznanými rázy je bílý, celobarevný černý, plnobarevně červený a žlutý, modrý bezpruhý, pruhový a kapratý, šedohnědý (dun) kapratý. Dále se chovají saští voláči bělopruzí v těchto barvách a bělopruzí ve žlutě plavé barvě.
Odkazy
Reference
Literatura
- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saský voláč na Wikimedia Commons - (německy) Sonderverein der Züchter des Sächsischen Kröpfers
