Sasko-altenburské vévodství

Sasko-altenburské vévodství Herzogtum Sachsen-Altenburg ←  1602–1672 1826–1918  → vlajka znak
Motto: Heil unserm Herzog, heil
geografie Sasko-altenburské vévodství kolem roku 1871
hlavní město:	Altenburg
rozloha:	1 324 km² (v roce 1910)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	216 128 (v roce 1910)
národnostní složení:	Němci
jazyky:	němčina
náboženství:	protestantské (státní), římskokatolické, ortodoxní, judaistické
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
mateřská země:	Svatá říše římská Svatá říše římská Německý spolek Německý spolek Severoněmecký spolek Severoněmecký spolek Německá říše Německá říše
měna:	sasko-altenburský tolar
státní útvary a území
předcházející: Sasko-výmarské vévodství následující: Svobodný stát Sasko-Altenbursko

Sasko-altenburské vévodství (německy Herzogtum Sachsen-Altenburg) je německé historické území, jedno z tzv. saských ernestinských vévodství nacházejících se v dnešním Durynsku.

Vévodství má základy ve středověkém purkrabství v Altenburgu, které bylo v držení Wettinů v rámci míšeňského markrabství od roku 1243. Po rozdělení země v roce 1485 připadl Altenburg Arnoštu Saskému. Po oddělení Erfurtu v roce 1572 připadl Altenburg Sasko-výmarskému vévodství.

Vévodství v letech 1603–1672

Když v roce 1602 zemřel syn a nástupce Jana Viléma, Fridrich Vilém I., stal se sasko-výmarským vévodou jeho mladší bratr Jan II. Nejstarší syn Fridricha Viléma I., Jan Filip dostal jako vyrovnání nově vytvořené Sasko-altenburské vévodství. Jeho rodina vládla až do roku 1672, kdy ho získal Arnošt Sasko-Gothajský, který se oženil s dědičkou.

Vévodství v letech 1826–1918

Sasko-Altenbursko poté zůstalo součástí Sasko-gothajsko-altenburského vévodství až do jeho zániku v roce 1826, kdy byly Gotha a Altenburg rozděleny. Gotha byla připojena k vévodství Sasko-Coburg-Saalfeld, ale Saalfeld byl připojen k Sasko-meiningenskému vévodství (Coburg a Gotha byly spojeny do nově vzniklého vévodství Sasko-kobursko-gothajského). Altenburg připadl vévodovi Fridrichu III. Sasko-Hildburghausenskému. Ten se ale musel na oplátku vzdát svého vévodství také ve prospěch Saska-Meiningenska.

Tato rodina vládla vévodství až do konce monarchie v průběhu německé revoluce 1918-19. Nástupcem se stal Svobodný stát Sasko-Altenbursko, který byl začleněn do nového státu Durynsko v roce 1920.

Sasko-altenburská linie vymřela po smrti prince Jiřího Mořice v roce 1991.

Od 29. dubna 1831 platila ve vévodství ústava. Vévodství se v letech 1833-1834 připojilo jako suverénní stát k německé celní unii (1834-1919) a v roce 1867 k severoněmeckému spolku.

Nakonec se v roce 1871 stalo součástí Německé říše.

Sasko-altenburgští vévodové

Vévodové v letech 1603–1672

• 1603–1639 – Jan Filip, vévoda Sasko-Altenburský
• 1639–1669 – Fridrich Vilém II., vévoda Sasko-Altenburský
• 1669–1672 – Fridrich Vilém III., vévoda Sasko-Altenburský

Rodová line zanikla, vévodství zdědila rodová linie Sasko-Gotha, poté Sasko-Gotha-Altenburg.

Vévodové v letech 1826–1918

• 1826–1834 – Fridrich, vévoda Sasko-Altenburský (dříve vévoda Sasko-Hildburghausenský)
• 1834–1848 – Josef, vévoda Sasko-Altenburský
• 1848–1853 – Jiří, vévoda Sasko-Altenburský
• 1853–1908 – Arnošt I., vévoda Sasko-Altenburský
• 1908–1918 – Arnošt II., vévoda Sasko-Altenburský

Představitelé rodu po roce 1918

• 1918–1955 – Arnošt II., vévoda Sasko-Altenburský
• 1955–1991 – Jiří Mořic, korunní princ Sasko-Altenburský

V roce 1991 rodová linie Sasko-Altenburská vymřela.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sasko-altenburské vévodství na Wikimedia Commons