Saunders-Roe Princess

Saunders-Roe SR.45 Princess
Saro Princess ve Farnborough v roce 1953
Určení	dopravní letoun, létající člun
Výrobce	Saunders-Roe
První let	22. srpna 1952
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saunders-Roe SR.45 Princess byl šestimotorový létající člun vyvinutý britskou společností Saunders-Roe. První prototyp poprvé vzlétl roku 1952. Vývoj letounu zdržovaly problémy s motory a následně pro něj již nebylo využití. Proto byly postaveny pouze tři prototypy, z nichž létal jen první.^[1] Dodnes je to největší postavený celokovový létající člun (překonal jej pouze Hughes H-4 Hercules).^[2]

Historie

Saro Princess

V meziválečném období byly na transatlantické lety nasazovány různé typy velkých létajících člunů (Dornier Do X, Boeing 314 Clipper aj.), které byly po druhé světové válce vytlačeny dopravními letouny startujícími z letišť na pevnině. Ve prospěch pozemních strojů hrál technologický pokrok v konstrukci letadel a motorů, zlepšování jejich letových výkonů, zvyšování jejich spolehlivosti či snižování provozních nákladů. Mezi společnosti, které se ještě po válce pokusily prosadit s velkým dopravním létajícím člunem, patřil britský letecký výrobce Saunders-Roe.^[1]

Práce na letounech začaly ještě za války. Vývoj a stavbu tří prototypů označených SR.45 Princess objednalo roku 1946 ministerstvo zásobování s cílem nasadit je na zámořské linky aerolinek British Overseas Airways Corporation (BOAC). Měl se stát větší a luxusnější náhradou létajících člunů Short Empire. Bez mezipřistání měl dopravit 105 cestujících ze Southamptonu do New Yorku. První prototyp letounu nesl imatrikulaci G-ALUN. Jeho první let proběhl 22. srpna 1952. V letech 1952–1954 vykonal 46 zkušebních letů o délce 100 hodin. Dvakrát vystoupil na aerosalonu ve Farnborough. Vývoj zdržovaly problémy s motory Proteus. V době nástupu proudových dopravních letounů navíc pro typ nebylo využití.^[1] Společnost BOAC preferovala dopravní letoun de Havilland Comet a s létajícími čluny nepočítala.^[2] Tři prototypy proto byly uskladněny (do vzduchu se dostal pouze první). Roku 1958 americké námořnictvo zvažovalo jejich přestavbu na experimentální jaderný pohon, ale z plánů sešlo.^[1] Ještě v roce 1964 se uvažovalo o jejich reaktivaci pro přepravu částí nosných raket, jejich technický stav však již byl velmi špatný.^[1] Proto byly sešrotovány.

Konstrukce

Saro Princess v dílnách v East Cowesu v září 1954

Saro Princess byl rozměrný hornoplošník s přetlakovým trupem, ve kterém byly dvě paluby pro cestující. Posádku tvořili dva piloti, dva letečtí mechanici, navigátor a radista. Letoun pohánělo deset turbovrtulových motorů Bristol Proteus rozdělených do šesti skupin. Čtyři vnitřní sestavy tvořily vždy páry Proteusů (Coupled-Proteus 610) pohánějící dvojici protiběžných čtyřlistých vrtulí de Havilland. Na koncích byl jeden Proteus 620 pohánějící čtyřlistou vrtuli de Havilland v jednoduché instalaci s možností reverzního chodu (pro manévrování na hladině).^[1]

Specifikace

Údaje dle^[2]

Technické údaje

• Posádka: 6
• Náklad: 105 cstujících, 62 142 kg nákladu
• Rozpětí: 69,9 m
• Délka: 45,11 m
• Výška: 16,99 m
• Nosná plocha: 466,3 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 86 183 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 156 501 kg
• Pohonné jednotky: 8× turbohřídelový motor Bristol Coupled-Proteus 610
  2× turbohřídelový motor Bristol Proteus 620
• Výkon pohonné jednotky: 8× 5000 hp (3700 kW, Coupled-Proteus 610); 2× 2500 hp (1900 kW, Proteus 620)

Výkony

• Maximální rychlost v 11 000 m: 610 km/h
• Cestovní rychlost v 9900 m: 580 km/h
• Dostup: 12 000 m
• Dolet: 9210 km
• Vytrvalost: 15 h

Odkazy

Reference

Literatura

• NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel 6. Praha: NADAS, 1986. 140 s. 

Související články

• Latécoère 631
• SNCASE SE.200

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saunders-Roe Princess na Wikimedia Commons
• Saunders Roe SR-45 Princess