Saurolophinae
Saurolophinae Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 79 až 66 miliony let | |
---|---|
Rekonstrukce vzezření rodu Saurolophus | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
Podřád | Ornithopoda |
Infrařád | Iguanodontia |
Čeleď | Hadrosauridae |
Podčeleď | Saurolophinae Lambe, 1918 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Saurolophinae ("saurolofini") jsou podčeledí kachnozobých (hadrosauridních) dinosaurů, žijících v období pozdní křídy (stupně kampán a maastricht, asi před 79 až 66 miliony let).
Charakteristika
Dlouho byli známí jako hadrosaurini (Hadrosaurinae), ale od tohoto názvu se již upustilo (zejména kvůli nejasné systematické pozici samotného rodu Hadrosaurus). V roce 2010 definoval tuto skupinu "ploskolebých" hadrosauridů paleontolog Albert Prieto-Márquez. Druhou velkou podčeledí jsou naopak lebečními hřebeny ozdobení lambeosaurini (Lambeosarinae). Mezi hadrosauriny patřili i jedni z největších a zároveň posledních žijících ptakopánvých dinosaurů vůbec (např. rody Edmontosaurus a Shantungosaurus).
Někteří jedinci jsou dochováni ve výborném stavu, například i s fosilizovanými otisky kůže a jiných měkkých tkání (tzv. dinosauří mumie).[1]
Zástupci skupiny
- Barsboldia
- Wulagasaurus?
- Brachylophosaurini
- Edmontosaurini
- Kritosaurini (= Gryposaurini)
- Saurolophini
Odkazy
Reference
- ↑ Stephanie K. Drumheller, Clint A. Boyd, Becky M. S. Barnes & Mindy L. Householder (2022). Biostratinomic alterations of an Edmontosaurus "mummy" reveal a pathway for soft tissue preservation without invoking "exceptional conditions". PLoS ONE. 17 (10): e0275240. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0275240
- ↑ Marcos G. Becerra, Ariana Paulina-Carabajal, Penélope Cruzado-Caballero, and Jeremías R.A. Taborda (2018). First endocranial description of a South American hadrosaurid: The neuroanatomy of Secernosaurus koerneri from the Late Cretaceous of Argentina. Acta Palaeontologica Polonica. doi:https://doi.org/10.4202/app.00526.2018
Literatura
- Prieto-Márquez, Albert; Serrano Brañas, Claudia Inés (2012). Latirhinus uitstlani, a 'broad-nosed' saurolophine hadrosaurid (Dinosauria, Ornithopoda) from the late Campanian (Cretaceous) of northern Mexico. Historical Biology. 24 (6): 607–619. doi: 10.1080/08912963.2012.671311.
- Prieto-Márquez, A. (2013). Skeletal morphology of Kritosaurus navajovius (Dinosauria:Hadrosauridae) from the Late Cretaceous of the North American south-west, with an evaluation of the phylogenetic systematics and biogeography of Kritosaurini. Journal of Systematic Palaeontology. in press. doi: 10.1080/14772019.2013.770417.
- Prieto-Márquez, A. (2010). Global phylogeny of Hadrosauridae (Dinosauria: Ornithopoda) using parsimony and Bayesian methods. Zoological Journal of the Linnean Society. 159 (2): 435–502. doi: 10.1111/j.1096-3642.2009.00617.x.
- Godefroit, P.; Bolotsky, Y. L.; Lauters, P. (2012). Joger, Ulrich, ed. A New Saurolophine Dinosaur from the Latest Cretaceous of Far Eastern Russia. PLoS ONE. 7 (5): e36849. doi: 10.1371/journal.pone.0036849. PMC 3364265. PMID 22666331
- Ryuji Takasaki & Yoshitsugu Kobayashi (2022). Beak morphology and limb proportions as adaptations of hadrosaurid foraging ecology. Cretaceous Research. 105361. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105361
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Saurolophinae na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Meridas (Vladimír Socha), Licence: CC BY-SA 4.0
Kostra kachnozobého dinosaura druhu Maiasaura peeblesorum z Montany (USA). Expozice Přírodovědeckého muzea v Bruselu (2009).
Autor: Illustration by L. Xing and Y. Liu., Licence: CC BY 2.5
Soft tissue reconstructions of Saurolophus based on preserved skin impressions. Saurolophus osborni showing mottled appearance of tail integument. Variations in scale arrangement and patterning are used here as a basis for possible colour patterns, which are particularly evident in the caudal region.