Saurolophinae

Jak číst taxoboxSaurolophinae
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 79 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce vzezření rodu Saurolophus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádOrnithopoda
InfrařádIguanodontia
ČeleďHadrosauridae
PodčeleďSaurolophinae
Lambe, 1918
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saurolophinae ("saurolofini") jsou podčeledí kachnozobých (hadrosauridních) dinosaurů, žijících v období pozdní křídy (stupně kampán a maastricht, asi před 79 až 66 miliony let).

Charakteristika

Kostra dospělce druhu Maiasaura peeblesorum, severoamerického kachnozobého dinosaura.

Dlouho byli známí jako hadrosaurini (Hadrosaurinae), ale od tohoto názvu se již upustilo (zejména kvůli nejasné systematické pozici samotného rodu Hadrosaurus). V roce 2010 definoval tuto skupinu "ploskolebých" hadrosauridů paleontolog Albert Prieto-Márquez. Druhou velkou podčeledí jsou naopak lebečními hřebeny ozdobení lambeosaurini (Lambeosarinae). Mezi hadrosauriny patřili i jedni z největších a zároveň posledních žijících ptakopánvých dinosaurů vůbec (např. rody Edmontosaurus a Shantungosaurus).

Někteří jedinci jsou dochováni ve výborném stavu, například i s fosilizovanými otisky kůže a jiných měkkých tkání (tzv. dinosauří mumie).[1]

Zástupci skupiny

Odkazy

Reference

  1. Stephanie K. Drumheller, Clint A. Boyd, Becky M. S. Barnes & Mindy L. Householder (2022). Biostratinomic alterations of an Edmontosaurus "mummy" reveal a pathway for soft tissue preservation without invoking "exceptional conditions". PLoS ONE. 17 (10): e0275240. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0275240
  2. Marcos G. Becerra, Ariana Paulina-Carabajal, Penélope Cruzado-Caballero, and Jeremías R.A. Taborda (2018). First endocranial description of a South American hadrosaurid: The neuroanatomy of Secernosaurus koerneri from the Late Cretaceous of Argentina. Acta Palaeontologica Polonica. doi:https://doi.org/10.4202/app.00526.2018

Literatura

  • Prieto-Márquez, Albert; Serrano Brañas, Claudia Inés (2012). Latirhinus uitstlani, a 'broad-nosed' saurolophine hadrosaurid (Dinosauria, Ornithopoda) from the late Campanian (Cretaceous) of northern Mexico. Historical Biology. 24 (6): 607–619. doi: 10.1080/08912963.2012.671311.
  • Prieto-Márquez, A. (2013). Skeletal morphology of Kritosaurus navajovius (Dinosauria:Hadrosauridae) from the Late Cretaceous of the North American south-west, with an evaluation of the phylogenetic systematics and biogeography of Kritosaurini. Journal of Systematic Palaeontology. in press. doi: 10.1080/14772019.2013.770417.
  • Prieto-Márquez, A. (2010). Global phylogeny of Hadrosauridae (Dinosauria: Ornithopoda) using parsimony and Bayesian methods. Zoological Journal of the Linnean Society. 159 (2): 435–502. doi: 10.1111/j.1096-3642.2009.00617.x.
  • Godefroit, P.; Bolotsky, Y. L.; Lauters, P. (2012). Joger, Ulrich, ed. A New Saurolophine Dinosaur from the Latest Cretaceous of Far Eastern Russia. PLoS ONE. 7 (5): e36849. doi: 10.1371/journal.pone.0036849. PMC 3364265. PMID 22666331
  • Ryuji Takasaki & Yoshitsugu Kobayashi (2022). Beak morphology and limb proportions as adaptations of hadrosaurid foraging ecology. Cretaceous Research. 105361. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105361

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Maiasaura skeleton.jpg
Autor: Meridas (Vladimír Socha), Licence: CC BY-SA 4.0
Kostra kachnozobého dinosaura druhu Maiasaura peeblesorum z Montany (USA). Expozice Přírodovědeckého muzea v Bruselu (2009).
Saurolophus scalation.png
Autor: Illustration by L. Xing and Y. Liu., Licence: CC BY 2.5
Soft tissue reconstructions of Saurolophus based on preserved skin impressions. Saurolophus osborni showing mottled appearance of tail integument. Variations in scale arrangement and patterning are used here as a basis for possible colour patterns, which are particularly evident in the caudal region.