Savoia-Marchetti S.55

Savoia-Marchetti S.55
Určení	dopravní, průzkumný, torpédový a bombardovací létající člun
Původ	Itálie
Výrobce	Savoia-Marchetti
Šéfkonstruktér	Alessandro Marchetti
První let	srpen 1924
Zařazeno	1926
Vyřazeno	1945
Uživatel	Regia Aeronautica Brazilské námořnictvo Španělské letectvo Rumunské letectvo Aeroflot
Vyrobeno kusů	243+
Další vývoj	Savoia-Marchetti S.66
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Savoia-Marchetti S.55 byl dvoutrupý létající člun vyráběný v Itálii od roku 1924, který dosáhl mnoha rekordů v rychlosti, užitečném zatížení, dostupu a doletu.

Technický popis

S.55 se vyznačoval mnoha inovativními konstrukčními prvky. Všichni cestující nebo náklad byli umístěni ve dvojici trupů, letoun byl ovládán z kabiny v zesílené části křídla mezi oběma trupy. Byl poháněn dvěma motory, uloženými v tandemu na vzpěrách nad křídlem. Motory byly ostře nakloněny šikmo vzhůru. Dva nosníky, vyztužené dráty, spojovaly ocasní plochy (s trojitou SOP) s trupy a křídlem.

Operační nasazení

I přesto, že jeho konstrukce byla neobvyklá, stroj byl pozoruhodně způsobilý k letu. V roce 1926 získal prototyp S.55P 14 světových rekordů v rychlosti, dostupu a doletu s užitečným zatížením.^[1] Největších úspěchů S.55 ale dosáhl při mnoha letech mezi Evropou a Amerikou.

S.55 provedly řadu raných přeletů Atlantského oceánu v době, kdy to byl stále velmi riskantní a náročný podnik. S.55 Santa Maria pod velením Francesca de Pinedo přelétl z Dakaru v Senegalu do Pernambuca v Brazílii v únoru 1927, tři měsíce před sólovým přeletem Charlese Lindbergha. Brazilec João Ribeiro de Barros a jeho tříčlenná posádka přelétli Atlantik v S.55 Jahú 24. dubna 1927.

Italský letecký maršál Italo Balbo proslul organizováním masových přeletů S.55 přes Atlantik, které vyvrcholily roku 1933 letem 24 letadel na světovou výstavu v Chicagu. Letouny pod Balbovým velením odstartovaly 1. července 1933 z Orbetella v Itálii, do cíle dorazily za něco málo přes 48 hodin, v těsné formaci „V“. Tyto velké flotily letadel byly někdy nazývány Balbo.^[2]

Letoun pokračoval ve službě v Regia Aeronautica jako dálkový bombardér a hlídkový letoun, na začátku druhé světové války již poslední S.55 nebyly provozuschopné a byly uloženy v rezervě.

Rumunské královské letectvo mělo počátkem války 5 strojů které, spolu s dalšími staršími italskými hydroplány, užívalo v Černém moři až do let 1942-1943, kdy zbylé kusy převedlo k výcviku.^[3]

Zachovalý exemplář

Jediný S.55 se uchoval v Brazílii v muzeu v São Paulu. Je to letoun s registrační značkou I-BAUQ, pojmenovaný Jahú, který pod velením João Ribeiro de Barrose roku 1927 přelétl jižní Atlantik.^[4]

Varianty

• S.55 - prototypy a původní výrobní model, dodávaný od roku 1927 do roku 1930, vyrobeno 90 kusů, včetně dvou prototypů.
• S.55C - civilní varianta dodávaná v letech 1925 až 1926, vyrobeno 8 kusů.
• S.55P - vylepšená civilní varianta se zvětšenými trupy pro 10 cestujících a zakrytou kabinou osádky, dodávaná v letech 1928 až 1932, vyrobeno 23 kusů.
• S.55A - vojenská varianta dodávaná s motory Fiat A.22R o výkonu 418 kW (560 k), vyrobeno 16 kusů.
• S.55M - varianta s některými dřevěnými částmi nahrazenými kovovými, vyrobeno sedm kusů firmou Piaggio roku 1930.
• S.55 Scafo Allargato - zvětšené trupy a zakrytá kabina osádky, 16 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti a 16 firmou CANT.
• S.55 Scafo Allargatissimo - varianta se značně zvětšenými trupy, 20 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti, 16 firmou Macchi a šest firmou CANT.
• S.55X - varianta vybavená motory Isotta-Fraschini Asso 750, určená k přeletům severního Atlantiku, později vyzbrojena a použita jako průzkumný bombardér, vyrobeno 25 kusů.

Uživatelé

Civilní uživatelé

Sovětský svaz Sovětský svaz

• Aeroflot

Vojenští uživatelé

Itálie

• Regia Aeronautica

Brazílie Brazílie

• Brazilské námořnictvo (8 letounů)

Španělsko

• Španělské letectvo

Rumunsko

• Rumunské letectvo (7 strojů v letech 1933-1943)

Specifikace (S.55X)

Technické údaje

• Osádka: 5-6
• Délka: 16,75 m
• Rozpětí: 24,00 m
• Výška: 5,00 m
• Nosná plocha: 93,0 m²
• Prázdná hmotnost: 5 750 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 8 260 kg
• Pohonná jednotka: 2x Isotta-Fraschini Asso 750, 656 kW (880 k) každý

Výkony

• Maximální rychlost: 279 km/h
• Dolet: 3 500 km
• Dostup: 5 000 m

Výzbroj

• 4 x 7,7 mm kulomet
• 1 x torpédo nebo 2 000 kg bomb

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoia-Marchetti S.55 na anglické Wikipedii.

Literatura

• YENNE, Bill. Seaplanes & Flying Boats: A Timeless Collection from Aviation's Golden Age. New York: BCL Press, 2003. Dostupné online. ISBN 1-932302-03-4. (anglicky) 
• LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Savoia-Marchetti S.55 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Článek na alexstoll.com
• (rusky) Rozsáhlý článek na airwar.ru
• (italsky) Galerie fotografií a kreseb S.55 [1][2] Archivováno 7. 4. 2016 na Wayback Machine.