Scagliola
Scagliola neboli štukový mramor je způsob štukové dekorace používaný jako náhražka inkrustace přírodním mramorem nebo jiným i minerály.
Termín a technika
1. Jednodušší a nejčastější je pouhá imitace žilnatého povrchu mramoru: Rozemletý sádrovec (sádra) se smíchá s klihem a přírodními barvivy. Hmota se nanáší ve vrstvách na povrch zdí, sloupů, soch a podobně a v další fázi se na monochromatický základ vytváří charakteristické žilkování nebo ornament. Povrch se potahuje fermeží a včelím voskem pro dosažení vyššího lesku. Od opticky podobné techniky Stucco lustro se liší podkladem, u štuka je to obyčejná malta.
- Příklady použití v architektuře
- Mnichovská rezidence
- Kaple svatého Kříže (Pražský hrad)
- kostel svatého Mikuláše (Malá Strana), jehož interiér vyzdobil sochař Jan Vilém Hennevogel.
- kostel Narození Páně v Loretě na Hradčanech
2. Scagliola v užším slova smyslu je umělecky náročná dekorativní štuková malba nahrazující figurální mozaiku. Vznikla v 17. století ve Florencii, aby nahradila drahou a pracnou techniku pietra dura, založenou na inkrustaci předmětů tabulkami různých minerálů. Kromě plošného nanášení štuku využívá i štětcovou malbu.
- Příklady použití
- Deska hracího stolku s iluzivní malbou rozházených karet (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze)
- Oltářní antependia klášterního kostela v Oseku u Duchcova – autor Ignác Hennevogel.
Odkazy
Literatura
- Jiří Kropáček, Oldřich J. Blažíček: Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění Praha : Aurora, 2013 ISBN 978-80-7299-104-4
Související články
- Umělý mramor (stucco lustro)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Scagliola na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Sailko, Licence: CC BY 3.0
Collections of the Museo Civico (Carpi)
Autor: Taks, Licence: CC BY-SA 3.0
Scagliola in the chapel of the Münchner Residenz (early 17th century)