Schlenkova rovnováha

Schlenkova rovnováha je chemická rovnováha objevující se v roztocích Grignardových činidel[1][2] a Hauserových zásad;[3][4] objevil ji Wilhelm Schlenk.

2 RMgX ⇌ MgX2 + MgR2

Tento jev se popisuje jako rovnováha mezi dvěma ekvivalenty alkyl- nebo arylmagnesiumhalogenidu na levé straně rovnice a dialkyl či diarylhořečnaté sloučeniny s hořečnatým halogenidem na straně pravé. Organohořečnaté halogenidy v roztocích také vytváří, obzvlášť při vyšších koncentracích, dimery a vyšší oligomery; například alkylmagnesiumchloridy bývají v v etherech přítomny jako dimery.[5]

Na rovnovážnou konstantu může mít vliv rozpouštědlo, teplota i vlastnosti substituentů. Hořčíková centra v Grignardových činidlech se často koordinují na molekuly etherů, jako jsou diethylether či tetrahydrofuran, jejich vzorce se tak přesněji zapisují jako RMgXL2, kde L = ether. Za přítomnosti monoetherů obvykle převládají halogenidy hořčíku. Přidání dioxanu do některých roztoků ovšem vede k selektivnímu vysrážení dihalogenidu MgX2(dioxan), což rovnováhu výrazně posune směrem vpravo.[6]

Dialkylhořečnaté sloučeniny jsou silná alkylační činidla, často používaná na přípravu organokovových sloučenin.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlenk equilibrium na anglické Wikipedii.

  1. ↑ W. Schlenk; W. Schlenk, Jr. Über die Konstitution der Grignardschen Magnesiumverbindungen. Chemische Berichte. 1929, s. 920. DOI 10.1002/cber.19290620422. 
  2. ↑ Grignard Reagents: New Developments H. G. Richey (Editor) ISBN 0-471-99908-3
  3. ↑ Neufeld, R.: DOSY External Calibration Curve Molecular Weight Determination as a Valuable Methodology in Characterizing Reactive Intermediates in Solution. In: eDiss, Georg-August-Universität Göttingen. 2016
  4. ↑ R. Neufeld; T. L. Teuteberg; R. Herbst-Irmer; R. A. Mata; D. Stalke. Solution Structures of Hauser Base iPr2NMgCl and Turbo-Hauser Base iPr2NMgCl·LiCl in THF and the Influence of LiCl on the Schlenk-Equilibrium. Journal of the American Chemical Society. 2016, s. 4796–4806. DOI 10.1021/jacs.6b00345. PMID 27011251. 
  5. ↑ J. March Advanced Organic Chemistry 3rd Ed. ISBN 0-471-85472-7
  6. ↑ Richard A. Andersen; Geoffrey Wilkinson. Bis[(Trimethylsilyl)Methyl] Magnesium. Inorganic Syntheses. 1979, s. 262. DOI 10.1002/9780470132500.ch61. 

Externí odkazy