Schoellerův vodovod mezi Libní a Čakovicemi

Schoellerův vodovod
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavba1879
Zánikpřed 1975
StavebníkFilip rytíř Schoeller
Poloha
AdresaPraha 8 - Libeň, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°6′49,8″ s. š., 14°27′30,26″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schoellerův vodovod je zaniklá průmyslová stavba v Praze. Vodovod byl veden z Libně přes Střížkov, Prosek a Letňany do areálu cukrovaru v Čakovicích. Úpravna vody s čerpací stanicí v Libni u Vltavy byla v letech 1958–1966 chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]

Historie

Přivaděč průmyslové vody byl postaven roku 1879 majitelem čakovického cukrovaru Filipem rytířem Schoellerem. Úpravna vody s čerpací stanicí se nacházela pod Bílou skálou v Libni na břehu Vltavy v místech mezi železničním mostem přes ulici Bulovka a východním portálem libeňského železničního tunelu. Říční voda byla nejprve zbavena nečistot; čištění probíhalo pravděpodobně přes sérii několika česlí. Poté byla bez jakýchkoliv dalších úprav čerpána jako užitková voda výtlačným řadem profilu 225 mm do proseckého vodojemu.[2]

Vodovodní sítě Libně, Proseka, Vysočan a Karlína (přes vodojem Na Stráži) byly připojeny 1. června 1885 a postupně se napojovaly také další průmyslové podniky v Čakovicích a Letňanech. Po roce 1939 vznikla odbočka do nově postavené filtrační stanice v nemocnici Na Bulovce, která od 29. května 1942 napájela pitnou vodou dva infekční pavilony díky pískovým rychlofiltrům.[2]

Poslední rekonstrukci vodovodního systému provedly roku 1952 Čakovické cukrovary n. p. a poslední zpráva o něm je z 28. listopadu 1961; k tomu roku měl systém 3 čerpadla, každé o výkonu 1200 l/min (výkon 2600 m³ za den).[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vodárna. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000156464, rejstříkové číslo ÚSKP 54045/1-1625. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online
  2. ↑ a b c Jaroslav Jásek, Kryštof Drnek: Schoellerův vodovod – předchůdce dnešního průmyslového vodovodu. In: Naše voda. [nase-voda.cz]. Co bychom měli vědět o vodě, Vodovody a kanalizace. 2.6.2020. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online.

Literatura

  • Hejtmánek, Ladislav. Libeň: historický nástin. Praha: Nákladem obce libeňské, 1896. viii, 265 s., [21] l. obr. příl., [1] složený l. obr. příl. S. 168, 180, 242. Dostupné online.
  • KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů (pokračování). Zlatá Praha II.. 14. 5. 1909, roč. XXVI, čís. 34, s. 403–404. Dostupné online. 
  • KURANDA, Miroslav. Městská část Praha 9. Díl 2, Prosek. Praha: Městská část Praha 9 ve vydavatelství a nakl. Maroli, 1999. 143 s. ISBN 80-902513-3-1. Kapitola Prosecký vodojem. S. 115.
  • JUNGMANN, Jan. Libeň – zmizelý svět. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010. 192 s. ISBN 978-80-85394-79-5. S. 52, obr. 152.

Externí odkazy

  • Ortofotomapy Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine.. Hlavní město Praha
  • Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 6. Vydáno 01/1911. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
  • Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 7. Vydáno 03/1911. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“