Schola medica salernitana
Schola Medica Salernitana | |
|---|---|
 Středověká miniatura zobrazující salernskou lékařskou školu | |
| Datum založení | 9. století |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Salernská lékařská škola (latinsky Schola medica salernitana, italsky Scuola medica salernitana) byla první samostatnou lékařskou školou v latinském prostředí středověku, proto je považována za historicky první školu univerzitního charakteru. Je spojena s rozvojem salernské univerzity, jedné z nejstarších středověkých univerzit v Evropě. Škola vznikla v jihoitalském Salernu, které mělo výhodnou geografickou polohu pro styk s arabským světem, který byl v této době kulturně bohatší a vyspělejší.
Lékařská škola se formovala při ošetřovně u kláštera založeného v 9. století, největší rozkvět zažívá mezi 10. a 13. stoletím. Ve 13. století pak nastává její postupný soumrak, především kvůli rozvoji lékařství v konkurenčním Montpellieru.
Překladatelská činnost
Škola byla ve spojení s benediktinským klášterem v Monte Cassinu, v jehož bohaté knihovně bylo mnoho rukopisů řecké i arabské lékařské tradice. Některé řecké texty byly dostupné v latinském překladu už v raném středověku (jsou doklady o tom, klášterní knihovna v Monte Cassinu obsahovala latinskou verzi některých Galénových spisů už v 9. století[1]). Mnohem více řeckých lékařských textů bylo ovšem dostupných v arabštině (do které byly přeloženy v 9. století v Bagdádu arabským učencem a lékařem Hunajnem ibn Isháqem).[2]
Právě z arabských zdrojů v 11. století čerpal Konstantin Afričan, důležitý učenec, lékař a překladatel z arabštiny, který se narodil buď v Kartágu nebo na Sicílii, každopádně v oblasti pod silným arabským vlivem, a byl tedy ovlivněn jak arabskou, tak latinskou kulturou, při čemž ovládal oba jazyky. Tento učenec byl kolem roku 1065 pozván Alfanem, arcibiskupem ze Salerna, aby se připojil ke zdejší lékařské škole a pomáhal překládat z arabštiny lékařské spisy řecké a arabské tradice. Konstantin se tak stal jedním z hlavních zprostředkovatelů řecké medicíny učencům středověké Evropy.
Přeložil 37 různých spisů, z nichž můžeme uvést např.:
- Masá'il fi t-tibb Hunajna ibn Isháqa jako Isagoge Iohannitii (Iohannitius je latinizovaná podoba Hunajnova arabského jména); ta se stala na počátku 12. století na Západě standardním úvodem do galénovské medicíny[2]
- Kniha otázek o oku (také Hunajnova), kterou Konstantin přeložil jako Liber de oculis (spisek oftalmologický)[3]
- Kitab al-Maliki (tj. Královská kniha) Alího ibn Abbáse, perského lékaře z 10. století - na tomto textu nejvíce spočívá Konstantinův kompilát, který se rozšířil pod jménem Liber pantegni
Důležité postavy salernské školy
- Konstantin Afričan
- Trotula ze Salerna
- Petr z Eboli
- Jan z Procidy (Giovanni da Procida)
- Roger ze Salerna (Rogerius)
Důležité texty salernské školy
Texty, které vznikly v prostředí salernské školy, ať už jako původní díla nebo kompilace či překlady různých cizojazyčných vzorů:
- Isagoge Iohannitii
- Viaticum
- Regimen sanitatis Salernitanum
- Liber pantegni
- Breviarium de signis, causis et curis morborum
Odkazy
Reference
- ↑ Durling, A Chronological Census, s. 232.
- ↑ a b Libera, Středověká filosofie, s. 96.
- ↑ Oba spisky jsou mimochodem součástí slavného podlažického kodexu (Codex gigas).
Literatura
- DURLING, RICHARD J. A Chronological Census of Renaissance Editions and Translations of Galen. Journal of the Warburg and Courtauld Institutes. 1961, roč. 24, č. 3/4, s. 230-305.
- LIBERA, ALAIN DE. Středověká filosofie. Praha: OIKOYMENH, 2001. Přel. Martin Pokorný.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Schola Medica Salernitana na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
People showing for a diagnose a sample of their urine to the physician Constantine the African; he taught ancient Greek medicine at the Schola Medica Salernitana (Full size image). Constantinus Africanus of Monte Cassino, translator into Latin of Arabic Medical Texts
La Scuola Medica Salernitana così come appare in una miniatura del Canone di Avicenna.
L'immagine rappresenta la storia leggendaria di Roberto, duca di Normandia. Ferito mortalmente da una freccia, fu salvato eroicamente dalla moglie che ne succhiò il veleno come era stato prescritto dai medici di Salerno.