Schránka

Schránka je pevný, většinou vápenatý obal některých živočichů, například měkkýšů, korálů a dalších živočichů.

U měkkýšů rozlišujeme ulitu, která je typická pro plže, a lasturu, která se vyskytuje u mlžů.

Schránka měkkýšů se skládá ze tří vrstev, zvaných periostrakum, ostrakum a hypostrakum.

Periostrakum (řec. peri = na obvodě, ostrakum = šupiny) je pružná nejsvrchnější vrstva, jejíž součástí jsou někdy i chlupy. Periostrakum je z konchiolinu. Konchiolin je tvořen bílkovinami a chinonem. Někteří plži periostrakum nemají, např. plži z čeledí zavinutcovití (Cypraeidae), olivovití (Olividae) či ohnutkovití (Marginellidae).

Ostrakum je z kalcitu. Hypostrakum je vrstva typická pro mlže (hypo = pod) je z aragonitu (CaCO₃). Vzniká takto (zjednodušeně):

CO₂ (vydýchaný mlžem) + H₂O → H₂CO₃
H₂CO₃ + CaCO₃ → Ca + H₂ + 2CO₃²⁻

Hlavonožci mají schránku většinou redukovanou na destičku (např. sépiová kost u sépie) nebo zcela překrytou pláštěm (např. u druhu Spirula spirula). Redukovaná schránka olihně obecné je tvořena pouze chitinem. Schránky samic argonautů jsou embryonální schránky. Pouze loděnky mají pravé vnější schránky.

Vápník z potravy je uskladňován v trávicí žláze. Odtud ho amébocyty jako fosforečnan vápenatý (Ca₃(PO₄)₂) přenášejí do pláště. V plášti působením enzymu krystalizuje na kalcit (např. u slimáků), aragonit (u škeblí) nebo vaterit. Heliofilní plži mají někdy na povrchu bělavou až namodralou vrstvu z CaCO₃ na ochranu před slunečním zářením. Někteří severoameričtí plzáci mají dokonce ještě ulitu.

• FLORKIN, Marcel, ed. and SHEER, Bradley T., ed. Mollusca. New York: Academic Press, 1972. 567 s. Chemical zooology, vol. 7.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu schránka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo schránka ve Wikislovníku
• Galerie - struktura lastur